Coco

Pixar mě zase dokázal dojmout až k slzám. Povedlo se mu to s Toy Story 3, Wall-E, V hlavě, ale závěr Coco byl pro mě zatím snad nejintezivnější. Scénář je sice předvídatelný a někde za polovinou je chvilku hluché místo, kde je zápletka zbytečně natahovaná, ale finále je dechberoucí a samotný svět mrtvých je dokonale promyšlený. (15.01.2018)

Další Pixarovský film který je dokonalý. Nová pixarovka odehrávající se v Mexiku a její posmrtné verzi má dokonalý scénář což znamená, že každé pravidlo posmrtného světa dává smysl. Je to hodně emotivní film o rodině a naších blízkých a o tom, že i když nám někdo blízký odejde v naších pamětích pořád zůstává. Jak je u Pixaru zvykem každá hlavní postava má dokonale vykreslený charakter. Miguel je naprosto sympatický klučina, jeho pes Dante je výborná komická odložka a i každý člen rodiny je perfektní vybarven. Především je ale vidět, že je Coco od Pixaru kvůli tomu, že má naprosto dokonalou animaci která dokonce někdy vypadá... jako, že nenacházíme v animovaném filmu. Například vrásky Miguelovy prababičky Coco vypadají tak reálně a nebo záběr na dvě skleničky které vypadají jako pravé skleničky. A jede se i na emoce. Uvažoval jsem nad tím a už delší dobu (Opomeňme Posledního z Jediů a jeho dvě emotivní scény) mě nikdy nic tak nedojalo a posledních 5 minut jsem si myslel, že jsou ty chlapi z Pixaru snad opravdu z jiný planety. Pixar prostě opět nešlápl vedle a stačí doufat, že jim to ještě dlouhou dobu vydrží. Tuhle pohádku uchovat do trezoru a pouštět jí dětem i za 1000 let! (31.12.2017)

Když to vezmu spravedlivě, tak je Coco asi nejlepším animovaným filmem tohohle roku. Je to krásně barevné, má to drive, postavy jsou sympatické, je to zábavné a příběh je opět (na Pixar) velmi slušný. Emoce jsou skvěle zvládnuté a v samotném závěru jsem se málem neubránil nějaké té slze. Co se negativ týká, tak je to místy hodně předvídatelné (kdo je Hector?), někdy lehce neuvěřitelné (opravdu může rodina až takhle důsledně zakazovat hudbu?) a první polovina filmu je mnohem méně zajímavá, než ta druhá. Při závěrečném hodnocení jsem si to srovnával především s loňským Kubem a Knihou života z roku 2014 (protože ten námět k tomu prostě svádí) a o výsledku mám nakonec jasno - 8,4/10. (09.12.2017)

Po dlouhé době nějaký pořádný animák, který má své kouzlo, jedinečnost a chytí vás za srdce. Ač je téma dosti ponuré, je to přesně to, díky čemu se Coco odlišuje od ostatního. Nese poselství, že rodina je nadevše a že bysme neměli zapomínat ani na ty, kteří tu již s námi nejsou. Mexikánská kultura je v tomhle pěkná. (26.04.2018)

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)