Indignation

Jeden z príkladov, kde mi forma sadla ďaleko viac ako samotný obsah. Ten mal síce myšlienku, no tá nebola rozvinutá do niečoho zmysluplnejšieho a zaujímavejšieho - také obyčajné veci ako napr. problém so slobodou vierovyznania, "uväznenie" v starých skostnatených tradíciách.... Možno až na jednu výnimku - ten rozhovor s riaditeľom školy bol parádny. Našťastie to bolo podané formou, ktorá ma zaujala - zvláštna, hypnotická atmosféra. Slabší nadpriemer. 70/100 (05.09.2018)

Shodou okolností jsem předlohu nedávno četl a tak mě nejvíce překvapilo, jak jsou zde jednotlivé scény až téměř slovo od slova "přehrány" na kameru. Že by ale Schamusova adaptace fungovala jako opravdu dobrý film se říci nedá. Chybí zde nějaká jednotící linie, ani ne tak co do tématu, snímek spíše postrádá promyšlenější rytmus, který by z něj udělal něco více pohlcujícího. Scény jsou za sebe mechanicky naskládané, ale nekomunikují spolu směrem vpřed ani vzad. Další věcí je až přílišná komornost - možná šlo o záměr, možná o nedostatek rozpočtu - ta zde však není obohacující, ale stísňující. Z románu takový pocit nečiší, zde se tak jedná o Schamusovu (nad)interpretaci, který celý film natočil stejně bezvýchodně, jaký je v jinak poměrně "lehkonoze" vyprávěné knize pouze závěr. Lerman si s rolí poradil poměrně slušně, jedinou opravdu povedenou a fungující jednotlivostí na Schamusově filmu je však postava tajemné femme fatale Olivie, která je Sarah Gadon zahraná výborně a věrně knižní předloze. (24.12.2016)

Indignation mě zasáhl naprosto nečekaně jako blesk z čistého nebe. Film, od kterého jsem po přečtené synopsi a zhlédnutém traileru očekával hodně, předčil daleko již tak má vysoká očekávání. Vysoce inteligentní snímek, který na první dobrou uchvátí svými dialogy, postavenými na základních technikách účinné argumentace, a argumentačních faulech na straně druhé. Indignation, pohrávající si s prvkem kauzálního determinismu, nabízí pohled do doby Korejské války, kdy bylo pro mladé nejlepším způsobem vyhnutí se vojenské službě studium. Pomyslné "válce" a nebezpečí však mimořádně inteligentní jedinec neunikne ani ve škole. Co teď? Indignation pojí prvky Osudového doteku, Fontány, Zápisníku jedné lásky, Requiemu za sen a Prci, prci, prciček v jeden 110 minut dlouhý film s velmi obdobnou emoční náloží. Výjimečnost snímku podtrhuje nejen skvělý adaptovaný scénář režiséra Jamese Schamuse na motivy stejnojmenného románu Philipa Rotha, ale i výkony hlavních protagonistů, Logana Lermana, který mi silně připomínal Shiu LaBeoufa v nejlepších letech a Sarah Gadonové, která podává neméně kvalitní výkon jako ve Villeneuvově Nepřítelovi. Indignation vstupuje do mého TOP 10. Tleskám a doporučuji. 👌 (07.04.2021) (09.04.2021)

V roce 2016 se v amerických kinech sešly krátce po sobě hned dvě výborné adaptace Rothových románů - Indignation (stejnojmenná románová předloha česky vyšla v r. 2015 pod názvem Rozhořčení) a Americká idyla, která se za pár dní (na rozdíl od Indignation) dostane i do české distribuce. Coby velkého fandu Rothových textů mě jen těší, že se jeho dílo konečně dostává více do pozornosti filmařů, protože tento autor zatím moc štěstí na dobré adaptace svých knih neměl. Tento film se mi líbil hodně - z velké části asi proto, že se předlohy drží dosti věrně, byť z ní bylo samozřejmě mnoho látky vypuštěno. Sedlo mi obsazení (všichni herci se podle mě do svých rolí typově hodí), kamera, soundtrack i vystižení dobové atmosféry. Vrcholem celého filmu je pravděpodobně scéna v děkanově pracovně, kde se Marcus konfrontuje s autoritou děkana Caudwella. Film to ovšem asi není pro každého, natočen je totiž dosti starosvětsky (rozuměj zcela lineárně téměř bez jakýchkoli flashbacků či rychlých střihů), hodně se tam mluví o relativně odtažitých abstraktních problémech, a celé je to dost intelektuální a na dnešní poměry i neobyčejně cudné (je až s podivem, že si to vysloužilo erkový rating, když se tam v podstatě nic neukáže a v celém filmu zazní slovo fuck jen dvakrát) - no nedivím se, že to žádný český distributor zatím nekoupil, protože by na to do kina u nás stejně nikdo nechodil. Za mě ovšem spokojenost - film mě svým zpracováním oslovil a považuji ho za velmi dobrý (i když závěr asi šel natočit lépe). Není mimochodem od věci srovnat Indignation s britskou klasikou z roku 1968 Kdyby... - oba filmy pojí podobný námět i dobový kontext, byť se každý odehrává na jiném místě a v jiném čase. (09.11.2016)

Jsem z toho trošku rozpačitá. Určitě to je silný příběh, se spoustou myšlenek , zajímavých postav a se skvělým obsazením. Moc jsem ale nepochopila scénář. Film mi přišel hodně nasekaný na jednotlivé scény, které byly někdy hodně hodně dlouhé, více jako divadelní hra než jako film a plné dlouhých dialogů. Možná by nebylo na škodu si před shlédnutím přečíst knihu, aby měl člověk trochu více souvislostí. (29.07.2017)