Na samotě u lesa

„Kozo, kozička, kanálie..“ Jsem si vědom, že svým hodnocením budu uvržen na samotku do lesa, leč pro několik neúspěšných pokusů oblíbit si tento Menzelův snímek si nemohu zkrátka pomoct. Důvody můžou být pečlivě artikulující Svěrákův Olda, spousta hluchých míst ve srovnání třeba se střediskovými Křečovicemi, nebo (teď píchnu politý limonádou do hnízda plného frustrovaných vos) mě prostě jen odradil ten příklon k cimrmanovskému humoru, který kulantně řečeno nevyhledávám.. (01.09.2008)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Apel na lidskost, výborná klasika a ve své době trefná satira, jejíž některé aspekty jsou aktuální dodnes. Ovšem to hlavní a základní - nejlepší filmová bitka všech dob! Řežba gerontů po pohřbu pana nebožtíka musí v každém správném chlapisku vyhánět adrenalin na maximum, škubat mu mozolnatými dlaněmi a zasít do něj pocit, že mnohé zmešká, když se okamžitě nezapojí. Beat the bastard (15.05.2012)

No co k tomuto výbornému a snad nikdy neokoukatelnému českému filmu (mimochodem typicky českému), ještě více napsat...? Ukázkový příklad toho že kvalitní divácké filmy se dají točit v každé době (a může to být i bez politiky, nebo přímo politických objednávek), záleží však na samostatných tvůrcích a samozřejmě se to musí i tak trochu umět..Zde autorská dvojice cimrmanologu Svěrák a Smoljak ve spolupráci s renomovaným Jiřím Menzelem se ukázala více než velmi šťastná..Byl to vlastně takový obyčejný film, ale o to víc reálný v životních zážitcích obou scénáristů, v tomto případě tvůrci zúročili své chalupářské zkušenosti, společně s docela dobře podanou rodinou-jako základem každého státu..Nesmrtelný film, od začátku až dokonce prošpikovaný známými scénami a momenty (které zná divák už dnes nazpaměť), jako například (povídka o vodníkovi, na podzim prodám kravku a na jaře už nezaseju, umřel pan Pokorný nebo pan nebožtík? stavitel na kolečkovém křesle, který projede seníkem, psí blechy na lidech, která na člověka nejdou atd..atd...), a především vtipnými glosami a hláškami, které dnes už zlidověly viz. chčije a chčije. V nich tu ale jasně vítězí starý děda Komárek-vesnický samorost-kterému žádná práce není cizí a ještě všechny kolem udivuje jak svým elánem s chutí do života, tak svými životními a především vesnicko-pracovními zkušenostmi, o kterých rodina velkoměšťáků z Prahy nemá ani šajnu, a sami se tak střetávají s životem na vesnicí, se zvyky a obyčeji :-)) Ve filmu si mimo jiné zahráli i herecké legendy František Kovářík (otec samotného Komárka-tehdy 90.letý ! ) a starý Vondruška (Václav Trégl-který ten rok a to ve svých 74.letech si stihl zahrát ještě v dalších čtyřech filmech !). Klasika která nikoho neurazí, a nenajdete v ní ani žádné jiné vulgárnosti. TOP 20 ČESKÉHO FILMU. (02.08.2007)

Jsou to vždy jen takové střípky, ale všechno jsou to důkazy krásného a laskavého humoru z osvědčené dílny Svěrák - Smoljak. Vylétávající postel, nejlevnější zedník v kraji, Olda čekající na Lacmana, pomáhající s cirkulárkou či trpělivě vysvětlující kdejakou blbost nebo historka o vodníkovi. Krása... 100% (26.02.2012)