Kdo hledá zlaté dno

Těžce normalizační film. Je fakt, že to vypadalo jako spíš dokument o budování jedné velké přehrady (asi to byl i účel, aby tehdejší vláda ukázala už i mimo dokumenty jejich budovatelské inovace) a celé je to zabalené do balíčku s cedulkou romantické drama o mladém páru. Nebo je to naopak? Každopádně to padlo do rukou Menzela, tudíž se na to dalo aspoň trochu dívat. Sice je tam jeho řemeslnost znát minimálně, ale i tak se na to dá zvládnout. 50% (20.09.2013)

Socialistická střízlivá pohádka. Kecy o zaprodanosti režimu si nechte od cesty. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda, 36letý Jiří Menzel zde s vylepšovatelem scénáře, 38letým Zdeňkem Svěrákem odvedli koukatelnou práci, za kterou se nemusí stydět. Ať se stydí zadavatelé a především režim, ve kterém je účast na takovéto agitce podmínkou pro možnost vlastní tvorby. (24.04.2017)

Odkládal jsem tento film dost dlouho. Obavy z toho, jakou normalizační sračku uvidím, byly ale naprosto liché. Chápu, jaký film chtěli soudruzi mít. Od Menzele - laureáta ceny Klémy Gottwalda. Taky ho dostali. Budování vodního díla Dalešice je zde vyobrazeno velmi poutavě. To není ironie - ty záběry jsou opravdu dobré. Ale to by nebyl Menzel, kdyby do něj neukryl spoustu metafor, které jim unikly. Menzelovi tak nechtěně dali příležitost natočit film, který poukazuje na ubohost života za normalizace... Hlavní hrdina zde totiž vůbec nepůsobí, jako vzor hodný následování (což bylo jistě zadání), ale jako exot, který vybočuje z řady a je divný tím, že se nedokáže přizpůsobit nastalé situaci a žít, jako ostatní. Kéž by takových exotů bylo v té době podstatně víc.... Perličky na dně - celé to působí taky jako reklama na Tatru. Nevím zda to byla náhoda, nebo nádherný příklad socialistického product placementu. Taky se trochu divím, že soudruhům nevadil až zbožný obdiv k západní technice (norský bagr Broyt, francouzská limuzína Simca...), který z filmu ční.... (25.02.2024)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle příběh má na svědomí Menzel. Musela jsem se o tom přesvědčit na vlastní oči v titulkách. Menzel vlastně tímto kouskem splnil to, co se po něm chtělo. Vlk se nažral a koza tak mohla zůstat celá. Nepovažuju tenhle film za paskvil. Dá se skouknout v pohodě a bez ujmy na zdraví. Je to obyčejný příběh o mladém člověku, který si musí vyšlapat cestičku ve svém životě a podle toho samozřejmě koná. Má taky určité ideály a přesvědčení. Jenom byl takový až moc nezkažený dobou. Akorát si nejsem jistá, že by tak mladého kluka pustili za volant tatry nebo bagru. Tou nejzajímavější věcí z celého filmu jsou nakonec tatry a stavba Dalešické přehrady. (14.02.2012)

Jako dokument o stavbě Dalešické přehrady by to možná nebylo zas tak špatne. Ono to totiž v některých pasážích skoro jako dokument vypadá. Sledujete různé stavební stroje či auta jak jezdí sem a zase tam. Jediné štěstí, že doprovodná hudba Angela Michajlova se vážně povedla. Za zmínku snad ještě stojí ona "civilní" zápletka o tom, jak pobyt na stavbě jednoho mladíky (Jan Hrušínský) totálně odpoutá od jeho milé, kterou si chtěl před tím vzít. Konec mě tím vyústěním téhle dějové linky vážně naštval. Nezbylo pak už totiž nic, než ono staveniště. (18.03.2024)