Smrtonosná past

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)

Vianoce sa začínajú vtedy, keď Hans Grubber spadne z budovy Nakatomi Plaza. Akčný film a séria svojho vlastného rozmeru. Zameraný čisto na inteligentnú akciu s množstvom zvratov, pomerne hluchý nápad, ktorý by s inou produkciu skončil zapadnutý v archívoch tvorcovia rozvili naplno. Tú dobu ešte neokukaný, drsný, bosý a akčný Willis to zatiahol dokonale a zariadil si naozaj obrnený rešpekt do konca života. Hlavne u mňa! 100%. (17.05.2006)

Vánoční akční thriller vykrádající pohádku o zakleté princezně. Princem je John McClane, toho času policejní důstojník, kterému to neklape v manželství. Místo gotického hradu mrakodrap Nakatomi Plaza, místo sedmihlavé saně tucet teroristů, kteří chtějí celé království, místo nablýskaného kordu poloautomatická pistole Beretta M-92. Přesná muška. Přesné hlášky. Amerika objevena. 19 let po premiéře. Merry Christmas. :-) (07.06.2007)

Jeden z mála filmů, který jsem od premiéry v kině viděl nepočítaně. Vždy a znovu vtáhne do děje a nepustí ( i když ořezaný formát v TV je brutální...). S opakovaným sledováním si stále více všimnete, jak film nemilosrdně tepe zvrhlé novináře, vypatlané policejní náčelníky a vyšinuté zástupce FBI se zelenou sekanou místo mozku. Kromě B.Willise zaujme jeho protivník A.Rickman. Herec shakespearovského ražení už zde naznačuje, že setkání s ním v dalších filmech bude zajímavé. Ďábelské plamínky v očích se proměnily v hotové pekelné blesky v celé řadě padouchů, které ztvárnil, naposledy rozporuplný démonický Severus Snape. ... A zkrvavený polonahý Willis vede osamocený boj v kulisách Skleněného pekla až na hranici svých sil. To jsou tedy Vánoce, to bych chtěl vidět, jakého mají Silvestra! (04.09.2011)

Smrtonosná past je ultimátní akční pecka. Viděl jsem jí jako hodně malej a tenkrát jsem si říkal, jakej je ten Bruce borec. Jenže pak jsem tuhle pecku neviděl nějakejch patnáct let a zapomněl jsem na docela dost scén. Říkal jsem si, že tak to nemůžu nechat a tak jsem se k filmu opět vrátil. Tenkrát jsem ty emoce nemohl jevit naplno, ale teď vím, že do Johna McClanea jsem se vysloveně zamiloval. (02.02.2013)