Šprtky to chtěj taky

(1001) Sakra, to je naposledy, co mi Třináctka na instagramu řekne, ať se na něco podívám, a já se hned natěšeně běžím podívat. Když pominu, že k smrti nemám ráda tady to vyhrocené zobrazování "přátelství", které by bez té hádky do krve, manipulace a skryté vzájemné nenávisti a opovržení snad ani nebylo přátelství nebo co, tak jsem si úplně zavařila mozek snahou přijít na to, jestli je to komedie jako žánr a tudíž jsou všichni karikatury cíleně, a nebo jestli je to coming of age drama a komediální je jenom mód vyprávění a v tom případě wtf? Další oříšek pro mě představovala otázka, kdo je vlastně cílové publikum tohohle filmu. Baví Booksmart současné středoškolské puberťáky? Protože mně přijde, že přes to téma a veškeré takzvané Generation Z pozlátko je film mířen spíš na dospělé (myslím tím mileniály, když už tady házím těmi pojmy). Možná to, co mě mate a vede k myšlence, že tenhle film nemůže připadat zábavný snad nikomu, je "jenom" jakási křečovitá snaha o lehkost ze strany debutující režisérky, protože většina toho, co má ve filmu být vtipné a spontánní, bohužel pořád velmi slyšitelně šustí papírem a vnější manipulací. Příkladem budiž hned scéna prvního setkání hlavních hrdinek ve formě impromptu tancování, kde vidím prostě herce plnící pokyny a nikoliv dvě osoby bavící se svojí společností. A když už mluvím o tom papírovém scénáři, tak tam by se taky prostor pro zlepšení našel, hlavně v klasické kategorii "show, don't tell". Je tam víc scén, u kterých jsem si říkala, že postavy (hlavně Beanie Feldstein) zbytečně vyslovují nahlas něco, už vyplynulo, nebo mělo vyplynout z kontextu. Například první vážný rozhovor s Jaredem na lodi je toho plný. Možná to má sloužit spíš jako charakterizace té postavy, která to říká, a nikoliv jako zdroj informací, ale určitě by to v rámci dialogu šlo udělat bystřeji, takhle to akorát dál vrší již známé informace a ucpává sdělovací kanály. A na závěr vytáhnu taky nějaké pozitivní věci: Za nejpodařenější scénku bych označila krátké setkání s rozvážečem pizzy, a co se týče herců, tak tam bohužel nemůžu říct, že by mě někdo zaujal svým výkonem, ale můžu říct, že Jessica Williams mi připadala neskutečně krásná. (06.10.2019)

Není to trefné jako filmy Johna Hughese ani ujeté jako Project X. Ale tak nějak to skvěle vystihuje Generaci Z, kterou to popisuje. Je to milé, nenudí to, nekáže to. Na druhou stranu je to taky vykalkulované. Tématicky to navazuje na Lady Bird. Twitter hype to zase trochu přehnal. PS: Hlasuju pro to, aby Skyler Gisondo byl v každé hollywoodské komedii. 3,5* (27.05.2019)

Superbad v ženském provedení. A v ještě super otravnějším podání. Netušil jsem, že si sexbomba Olivia Wilde vybere pro svůj filmový režijní start středoškolské noční vylomeniny dvou nepůvabných kravek, které si musí něco neustále dokazovat, načež to celé natáhne do necelých dvou hodin. A navíc přizve čtyři scenáristky, co absolutně nepojedly vtipnou kaši. Stačilo klidně pár vtipných výjevů, ovšem za celou dobu se film nezmátořil ani na jeden, co by stál za investovaný čas, a sledovat drahnou dobu dvě zpovykané pizdy Beanie Feldstein, podobnost s Jonahem Hillem čistě náhodná(?), a Kaitlyn Dever, co mají sexappeal použitého kondomu, to byl solidní zápřah. Film ne(za)bavil, neubíhal, slepenec scén byl zcela úděsný a nebyla dokonce ani možnost upnout se na nějakou z vedlejších postav. Olivia Wilde ve svém filmu nehraje, nastrčila sem jen svého manžela Jasona Sudeikise, ten dokáže být mnohdy i zábavný, patrně zábavný a vtipný měl být i tentokrát, ovšem ve svých dvou větších výstupech, jednou coby ředitel školy a podruhé noční taxikář, nijak to tvůrčí utrpení jaksi neozvláštnil. Film má celkem dvě podařené sekvence: první je halucinogenní proměna ústředních hrdinek ve svérázně komentující animované figurky po požití psychotropních látek, druhou je lesbická scéna Kaitlyn Dever se vzhledově akceptovatelnou Dianou Silvers. To byly jediné dva momenty, které dokázaly oživit tu táhlou a nevtipnou nudu. Časy těchto komedií už jsou trochu pryč. Olivia Wilde by se raději měla postavit před kameru, za kamerou jí to tolik nesvědčí. Určitě na tom má velký podíl v podstatě ničím originální scénář, ovšem coby režisérka není zdatnou vypravěčkou a ani přechod ve scénách nebyl zrovna zvládnutý plynule. Celkově mimořádně nezáživné. Jít na to do kina, asi bych z něj vůbec poprvé předčasně odešel. Měl jsem velké potíže se dopracovat k závěrečným vysvobozujícím titulkům. 3/10 (30.11.2019)

Kdo tvrdí, že Booksmart není žádný ženský remake Superbad, ten se jednoduše plete a patrně některý z filmů neviděl. “Nejvtipnější komedii všech dob” jsem shodou okolností viděl před pár týdny a tady se opisovalo jedna báseň (scénář navíc prý vznikl už v roce 2009). Bohužel mne to příliš neoslovilo. Olivii Wilde úspěch přeju, ale viděl bych jí raději před kamerou, stejně tak producenta Ferrella. Nicméně není tomu tak a film sází na vesměs neznámé tváře. Za sebe nicméně doporučit nemohu, nejvíc jsem se bavil až na konci. PS : Sudeikis je boží a měl dostat mnohem více prostoru! Zasmál jsem se u jedné scény a byl u ní on. PPS : Beanie Feldstein je sestra Jonaha Hilla (zjevně). Kruh se uzavřel. (20.06.2019)

Překvapivě lepší než by jste čekali, začátek sice takový všelijaký, ale od záchodu se to rozjede, vtipné hlášky padají jak na běžícím páse a o bizarní situace neni nouze. Film se nevyhne klasickému kliše, kdy se hlavní postavy rafnou, to aby se pak mohli udobřit. A vedlejší postavy sou úplně boží a každá postava, by si zasloužila víc prostoru. Pohodové čtyři. (02.06.2019)