Watchmen

Pár věcí bych rád vyzdvihl - jednak velice promyšlený a komplexní scénář a zápletku, druhak dobrý výběr herců, zvláště ve vedlejších rolích a nakonec rozhodně hudbu od Treznora a Rosse v kombinaci s klasickými skladbami, které měly sílu a byly použity většinou ve správné momenty. Co ovšem oproti Moorově původnímu komiksu - a jeho filmové adaptaci - až bolestně chybí je větší ambivalentnost charakterů. Ačkoliv u některých vedlejších postav se u seriálu tvůrci snažili o jejich plastičnost a nejednoznačnost, hlavní postavy - i záporné - byly poněkud černobílé (a to není žádná narážka na ústřední téma seriálu). A navíc zde bylo bohužel až moc patrné, že Moorův promyšlený filozofický koncept zde byl buď nepochopen nebo záměrně roztříštěn. Jinak si nedovedu představit proč, když Moore záměrně udělal z Dr. Manhattana bytost, která už není schopná skutečné empatie, protože se vzdálila ve své "božskosti" příliš lidskému, je zde napasována do role milence/manžela, což krom porušení geniálních záměrů původního tvůrce nedává v podstatě absolutně vůbec žádný smysl v samotném příběhu (asi nejnesmyslnějším faktem zůstává, proč právě ze všech žen světa Angela?). Rasistický kontext je zajímavý - i když motivace té záporné strany mohly být více rozvinuty - ale řekl bych, že původní komiks Strážců měl mnohem širší a větší záběr, což se mi na něm líbilo - nešlo zde jen o problémy etnické či rasové, ale problémy takříkajíc všelidské a koncept dobra a zla, případně jeho neurčitosti, byl v původním díle pojat mnohem hlouběji a mnohovrstevnatěji. Nicméně shrnuto a podtrženo i tak moc dobrá práce a zajímavé navázání na jednu z nejlepších grafických novel všech dob. (18.08.2020)

Lindelofov opus magnum. Tak sa mu konečne podarilo nielen nadhodiť zaujímavé nápady bez toho, aby sa rozumne uzavreli, tu konečne všetko do seba aj zapadne a na konci divák má pocit, že to bolo o niečom. Fakt, že sa podarilo vytvoriť plne funkčné a v zásade adekvátne pokračovanie tak silného materiálu akým je pôvodný komiks...klobúk dole. Nie všetko je tip top, ale ak človek má k látke vzťah, nedá sa neoceniť, že ambícia nadviazať na Mooreov komplexný príbeh nielenže neskončila blamážou, ona dokonca vyšla dobre. V tomto konkrétnom prípade sa jedná o malý zázrak a je vidno, že sa k veci pristupovalo s veľkým rešpektom k predlohe a so snahou ju nesprzniť lacným parazitovaním (ako napríklad nové Star Wars). Bez jej znalosti a obľuby to ale IMO nemá zmysel pozerať. (24.09.2020)

Přímo dokonalý seriál a nedokážu si představit někoho, kdo má rád Moorovu knihu, ale tohle se mu nelíbí. Watchmen na legendární komiks (ne na Snyderův film) plynule, přirozeně a velmi chytře navazují a nepřeháním, když napíšu, že mě ohromili nejen důmyslnou zápletkou a propracovaným světem, ale také způsobem, jakým to všechno postupně odhalovali. Zhruba do pátého dílu neustále přibývaly otázky typu "Kdo, proč, jak a co dělá?", ve druhé polovině se na ně začalo postupně odpovídat, na vše přitom byl čas, nic se neuspěchalo a překvapení střídalo překvapení až do závěrečného dílu. Damon Lindelof, který to celé vymyslel, teď doufám u řady lidí stoupl v ceně, protože i kdyby se mu nikdy nepodařilo napsat dobrý scénář (což není pravda, ale určitý okruh diváků o tom je přesvědčen), Watchmen jsou vážně mistrovské dílo. (16.12.2019)

Jeden z nejatraktivnějších komiksových vesmírů obývají tři dekády po jeho nejzásadnějším příběhu jen proměnlivé zajímavé nové charaktery, vypráví se více než rozvážným tempem a ústřední témata, dříve tak neodolatelně rozprostřená napříč společností, se slévají k tolik kritizovanému, ale paradoxně žánrově průzračně pojatému rasismu. Tak dlouho jsem se snažil na novou strážcovskou atmosféru naladit, až byl téměř konec. Pokaždé mě rozčarovala zbytečná nepochopitelná vsuvka, která jen pozvedla moje obočí, místo toho, aby mě nutila zajímat se, jaká bude pointa. Zamrzel mě i černobílý flashback, který může přinášet střihových nebo režijních nápadů, kolik chce, ale ve své podstatě neodpovídá na nic, co bych chtěl vědět a "jenom" odvážně podrývá dávné teorie, které ale byly vždy jen teoriemi a nikdy ne pravdami. Ale ani přes zmíněnou odvahu se jak předloze, tak její vypulírované filmové adaptaci nikdy docela nepřiblíží. Respektive přiblíží, na pouhou jednu epizodu, konkrétně rozhovor v baru. Právě při něm poprvé a naposledy naplno cítím ono mrazení v zádech a očekávání možného i nemožného, jakkoli jsem se nejednou musel trpce zatvářit při směru, jakým právě tahle stará známá milovaná i nenáviděná postava míří. Na druhou stranu Jean Smart je dech beroucí a vy-víte-komu dodává vrstvy, o kterých jsem netušil, že se v ní skrývají. Jenže co naplat, po nepřekvapivém a smutně zdlouhavém finále mám jasno o tom, že z téhle události ve mně převládá zklamání. Když je pokračování nejsilnější ve chvílích, kdy vzpomene nebo na scénu vrátí původní postavy a ty nové mě většinu času zdržují od toho, co mě doopravdy zajímá, je něco špatně. (19.12.2019)

Vzdal jsem to v průběhu pátého dílu. Nikdy jsem se moc nezamýšlel nad konceptem maskovaného hrdiny. Proč taky, že? Tento seriál mně však nepřiváděl k ničemu jinému, jenom k úvahám tohoto typu. Ti původní Watchmeni Alana Moorea měli tohle zřejmě jako jeden ze svých hlavních záměrů, tady, dovolím si tvrdit, i přes sarkasmus jedné z postav, se pocit absurdnosti celého konceptu dostavoval ze zcela odlišných důvodů. A Jeremy Irons, můj Bože..., asi jako Jan Tříska v Black Eagle s Jean-Claude van Dammem. (16.12.2019)