Muž na drátě

Pro mne mají všechny filmy z tohoto období zvláštní kouzlo, jakási atmosféra prázdnoty, která v té době panovala. Umění bylo tu prázdnotu nějak zaplnit. Tomuto filmu se to povedlo tak na půl. Děj byl jakýsi kostrbatý, ale pádem samotného lupiče-vyděrače ze střechy to začalo mít trochu grády...Stabilní kvalitu měla puze Ursínyho hudba, která celý film podkreslovala. (08.10.2012)

Kdyby byl Evžen Macík poctivý a peníze z loupeže vrátil, tak jak se sluší a patří, nemusel se dostat do oplétaček se zákonem. Jedna vykradená spořitelna, kufr s půl milionovým lupem, lupič nešika, jehož zradily schody a tovární dělník a záletník Evžen, kterému kufřík s lupem přistál přímo u auta, když čekal na svoji milenku pracující v místní restauraci. Evžen se už zřejmě nechtěl hrbit u ponku ve fabrice a konečně jednou svoji rodinu finančně zajistit. Jenže ouha. Lupič chce svůj lup zpět a Evžen je v tom až po uši, nedůvěřivou kriminálku má v závěsu a nervozita z prozrazení každým dnem stoupá. Režisér Július Matula pracoval se zajímavým námětem, ale s nepříliš propracovaným scénářem, v němž bylo hodně logických zádrhelů. Předně nebylo jasné, jak lupič Evžena vypátral a kde si na něj sehnal telefonní číslo, aby mu vyhrožoval. I hrdina se choval mnohdy iracionálně. Peníze nejdříve ukryl ve sklepě, pak do úschovny balíků. Občas film pokukoval po tehdejším "americkém" stylu, který v českém prostředí vyvolává smích. Budiž tenhle pokus připočten k dobru filmu, protože v polovině osmdesátých let se podobně laděné krimi snímky ze zámoří sem vůbec nedostaly, a tak se film pokusil o vlastní náhled na tento zjevný nedostatek v tehdejší bídné distribuci. Herci byli ve svých rolích uvěřitelní. Jiří Bartoška jako lamač srdcí na potkání a muž v zoufalé situaci naprosto ideální volba, František Němec jako kriminalista budící respekt spolu s týmem tvořil solidní mrazivou hrozbu pro hrdinu, Josef Velda v roli lupiče nasadil zavilý výraz, a jako určitý sex symbol českého filmu osmdesátých let nesměla chybět Stanislava Bartošová v roli Macíkovy manželky. Miro Žbirka zněl v každém baru, kam film zavítal. Zkrátka osmdesátá léta a jejich specifická atmosféra, kterou žádný z dnešních filmů, navozující tehdejší dobu, nenavodí. Film se neubránil naivním scenáristickým postupům, ale rozhodně to není blbý film. V počáteční polovině má napětí a hrdinu, o kterého se divák i bojí a v podstatě mu nepřeje nic zlého, ačkoliv se ocitl v mezní situaci svojí vlastní vinou. Neurovnanost a nevyváženost byla charakteristická pro českou filmovou tvorbu let osmdesátých, ani tomuto filmu se tento nešvar nevyhnul. Svoje určité kvality však tím tohle krimi neztratilo. A na rozkolísaném drátě drželo slušný balanc. Zvolna začalo padat až v poslední třetině filmu, kterou považuji za nejslabší. Jinak celkem koukatelné. 60% (12.10.2013)

Další dokola reprízovaný normalizační kousek se solidní atmosférou. Film dokáže vtáhnout diváka do děje. Bohužel Muž na drátě je podivně prodrátovaný různými lapsusy až po zcela nesmyslné vyústění. Závěr je s ohledem na nepravděpodobné motivace jednání některých postav opravdu prazvláštní, ale s ohledem na slušný koeficient zábavnosti to asi nikomu moc vadit nebude. (22.10.2023)

Režisér Matula byl v 80. letech dost produktivní, ale řek bych, že ty filmy točil spíš na kvantitu než na kvalitu. Tohle bych snad ani neřadil do žánru krimi, ale podle mě je to spíš psychologickej film. Bartoška je ve svý roli velice dobrej a uvěřitelnej, dokonce to má i nějakou atmosféru. Třeba záběry z paneláku, kde se později natáčel třeba i film Vrať se do hrobu! (1989) jsou docela působivý, jenže všechno se tady odehrává strašně zkratkovitě a často úplně nelogicky. Z děje jsem měl dojem, že tady musí mít den snad 48 hodin, aby se tam toho stihlo během pár dní odehrát tolik. A nakonec přišlo rozuzlení, který mi přišlo taky poněkud přitažený za vlasy. Nutno dodat, že film úplně nezapadá do takový tý normalizační šedi, ale má v sobě určitou originalitu. (01.01.2024)

Dvě hvězdy za detektivku jako takovou- za atmošku, herecký výkony, slušnou muziku, ty dvě hezký ženský, mezi kterýma pan Macík Bartoška poletoval, a jedna pecka za ty historický atributy- rodiče, co kouří dítěti kašlajícímu ze spánku ve společné ložnici, za mistry, kteří běžně popíjejí se svými učni, za všetečný sousedy, kteří se člověku bezostyšně pletli do života, za připomínku toho, že půl milión byl balík, kvůli kterýmu by se někdo nechal třeba i oddělat. A co mi na tom naopak vadilo? Pro vyděrače číslo 1 bylo prakticky nemožný, aby si na Macíka sehnal telefon. Možná mi něco ušlo, ale jak by se mu to mělo podařit? Pamatoval si všechny poznávací značky kolem vykradené spořitelny? A když už si je pamatoval, jak postupoval dál- ve snaze kontaktovat Macíka? A chování mistra Macíka, když mu zavolal vyděrač číslo dvě..? Těch logických lapsů tady bylo moc, nemohl jsem na ně nemyslet. (24.04.2022)