Hauři

Československý film o mladém konstruktérovi Pavlovi Jarošovi, jenž je nespokojen ve svém zaměstnání, chybí mu prostor ke své realizaci a proto přijme nabídku z proslulého zemědělského družstva Podhůra (paralela se Slušovicemi?). Zjistí však, že na novém pracovišti panují docela odlišné, náročnější ´kapitalistické´ podmínky, konstruktéři musejí umět programovat a každý je hodnocen podle jeho skutečných výsledků. Sympatický Pavel Jaroš v podání výborného M. Vašuta však díky své uvolněné a nedospělé povaze naráží jak v pracovní, tak i osobní rovině. Nedůstojný a ponižující vztah s E. Jeníčkovou, či později zalíbení do kolegyně I. Chýlkové, jež jeho city pouze zneužila do té doby, než se vrátí její milý z vojny, stejně tak jako postupný sestup v pracovní kariéře je pouze důsledkem jeho dobrácké, necílevědomé a naivní povahy. Kromě vynikajícího Vašuta a jeho sympatické postavy neustále se sluchátky od walkmana na uších, jež byla nazvána haurem, snímek doplňoval K. Roden v roli jeho sexuálně experimentujícího spolubydlícího a kolegy, B. Rösner, jehož postava podnikavého Jarošova bratra vyzněla do ztracena, pouze poukázala, stejně jako ostatní postavy, na stav společnosti konce 80. let či alkoholem opojený otec vypočítavé Chýlkové žijící stále myšlenkami v době největšího budovatelského nadšení, vždy výborný K. Vochoč. Velmi výraznou postavu přísného, ale spravedlivého ředitele JZD Podhůra ztvárnil výborným způsobem F. Němec, v menších rolích dalších Jarošových kolegů se objevili L. Křiváček a M. Stropnický, jako vždy svým projevem a vizáží zaujala v malé roli otce E. Jeníčkové L. Kopřiva. Všichni tito herci, spolu s impozantní hudební složkou v čele s geniálním P. Dobešem a B. Smetanou, činí z Haurů velmi zajímavou podívanou s výraznou dobovou výpovědí. (23.01.2017)

Vašut ještě jako hodně mladé ucho.Musím ale říct že mu ten plnovou náramě seknul.Jeníčková se opět nebála ukázat poprsí což je chválihodné.Skvělé byli scénky kdy Vašut lozil oknem do pokoje za jeníčkovou a ta aby soulož zakamuflovala před rodiči poučtěla si hodně nahlas vážnou hudbu:-))).Celým filmem znějí písničky jak Elánu,Olympicu tak P.Dobeše.No prostě dobrá ale hlavně trhlá komedie. (11.07.2009)

Štěstí přeje odvážným. A natočit toto odvaha asi byla. Samozřejmě, že nosné téma je poplatné době, tedy že ambice a osobní rozkvět musí být dostatečně korigován vedením a člověk samotný je tu hlavně na práci a ne na nějaké přemýšlení. Na druhou stranu spousta věcí a narážek je skryta nebo zakamuflována tak, aby vypadala prorežimně, v podstatě i ta ústřední písnička Pavla Dobeše zní budovatelsky. Ale dneska už s odstupem a volnýma rukama vidíme zřetelněji o co šlo. Výborný Marek Vašut se může opřít o další postavy (nepřekonatelný František Němec v zeleném bavoráku, slizouni Rösner, Roden či Stropnický, neskutečně nagelovaná Eva Jeníčková, skvělí Císler, Kopřiva, Kostelka a nevyzpitatelná Chýlková v bílých ponožkách). Skvěle je zachyceno prostředí pozdních osmdesátek s těmi všemi technickými vychytávkami. A co by ne, ve Francii už mají počítače i na chodbách... (10.11.2016)

Tradice moralizujících výrobních filmů pokračovala i na sklonku osmdesátých let a tento je jeden s posledních. Po hlubším prozkoumání však námětem není zase až tak špatný. Naopak, dal by se bez problémů přiřadit i na dnešní dobu. Máme tu postavu snažící se něco dokázat a tak buduje svoji kariéru přestupem na lepší pracovní místo, když mu to dosavadní neumožňovalo. Jenomže se ukáže, že ani tam se prosadit není zrovna jednoduchá záležitost. A tak vzniká otázka. Přeceňuje se a nebo mu jen tamní zlovůle hází klacky pod nohy? I dnes spousta mladých lidí raději buduje kariéru před soukromými věcmi. Tady příběh dopadne jak dopadne, ale i takový je život. Vše není tak, jak si mnoho lidí představuje. Marek Vašut v hlavní roli a nutno uznat, že se jedná o jeho výjimečný herecký koncert. Ano, samozřejmě, určité socialistické přesvědčení z děje vyniká, ale oproti tomu kapitalistickému se to skutečně až tak moc neodlišuje. (03.10.2020)

Sice bolševická propaganda a kritika těch "robotů" a zvrácených kapitalistických metod, ale já to v tom jako dítě kapitalismu nevidím. Každý má přeci vlastní hlavu a když porovná pracovní morálku v JZD Podhůří (čti Slušovice) a kdekoli jinde v Československu, když si vzpomene na Vašutovu lemplovitost, rozhodně mi nevyplývá, že ta pohoda a flákání se, které jsou ve filmu popisovány jako vlastně to dobré, je něco pozitivního. Vašut mohl být naopak rád, že s ním zacházeli tolik milosrdně a nepropustili ho dřív. A trochu se i divím, proč film vznikl, když na konci režimu Čuba z JZD Slušovice už věděl, jak jít se systémem, aby mu házel co nejméně klacků pod nohy a umožnil mu co největší svobodu na projekty a export - možná asi proto, aby si zase nemyslel, že jeho možnosti jsou neomezené. Ze strany bolševiků je to zase nefér, protože takto kritizovat to jediné fungující v naprosto rozpadajícím se komunistickém systému bylo nejspíš pohřbení veškerých ekonomických vyhlídek na 90. léta, kdyby Samet neproběhl a režim mohl pokračovat dál. Evidentně ne každý ve straně byl pokrokář typu Jakeše... Nicméně film mě navzdory mnoha bizarnostem bavil, stopáž ideální, scénář jasně napsaný, díky opravdu bohaté hudební složce film ubíhal rychle a celkově působil jako téměř vzorová výpověď doby, že ani nemusí vadit, když jsem tu dobu osobně nezažil (díkybohu). A Vašutův street dance na střeše a kapotě auta je zapomenutý klenot naší kinematografie! (14.02.2022)