Klid noci

Bentonov Still of the Night je ďalšou snímkou, ktorá, podobne ako niektoré filmy Alfreda Hitchcocka (pre ilustráciu napríklad Dial M for Murder), ohrozuje autonómnosť filmového média komorným prostredím a pasážami úzko hraničiacimi s divadelnosťou. Hitchcock je však majstrom napätia, komplikovaných vzťahov a zábavných dialógov, takže mu to poľahky odpustíte. Bentonov problém tvoria z veľkej časti najmä scény čítania poznámok, ktoré zachádzajú, prisudzujúc rolu rozprávača Samovi, do detailnej popisnosti priamym vyobrazením situácie zo psychiatrických sedení s Vituccim (či dokonca ešte ďalej keď ilustrujú jeho sen či rozhovory s Brooke). Tieto pasáže by som si vedel dokonale predstaviť na divadelnom javisku, kam by náramne sedeli pri rozdelení scény na dve samostatné časti (v jednej by sa nachádzal Sam, v druhej Vitucci). Nie však vo filme, kde mi dramaturgia záberov polocelkov z rozprávania absolútne nesedí a nedbanlivosť pri práci s mizanscénou irituje. Priam sa tu núka paralela medzi hrdinovou ďalekozrakosťou a krátkozrakosťou filmovej perspektívy. Almendrosova kamera všeobecne nudne a nezaujímavo pracuje s väčšími celkami, no exceluje v záberovaní detailov dotvárajúcich atmosféru (sledovanie krokov v parku či plynových potrubí v potemnelých chodbách). Len škoda, že vedie k primitívnym nevzrušivým ľakačkám a rutinérskym dramatickým momentom, ktoré by som očakával skôr v béčkovej hororovej produkcii z tej doby. Tomu sú podružné často hlúpe dialógy a repliky, jednoduchý námet a slabý príbeh, ktorý sa v improvizovanej roli psychiatra snaží pohrávať s diváckou túžbou po odhalení vraha, no ľahkými zvratmi len trochu umelo zastiera konštrukciu vedúcu priamo z bodu A do bodu B, pričom tá najjednoduchšia teória je aj najsprávnejšia. Vlastne je omnoho zábavnejšie si počas filmu zostavovať psychologický a osobnostný profil Sama Ricea - je osamelý, má dobrý vzťah z matkou, kvôli svojej zjavnej ďalekozrakosti používa okuliare na čítanie, javí skutočný záujem o svojich pacientov (v úvode po prológu presviedča pacienta, aby si dobre rozmyslel, či chce prerušiť sedenia len kvôli strate práce - dobrá otázka je, či Samovi nejde len o ďalšie peniaze - tento výklad ponechám nerozvinutý, ale je zaujímavý a mohol by pozmeniť celé vnímanie filmu, keďže svoje služby ponúkal aj Brooke), má strach z vraha, dokáže si poskladať dieliky do výsledného obrazu, no vrhá sa do náručia prvej (podotýkam krásnej) žene, ktorá ho navštívi. Zodpovednosť za to, že to nie je úplne priemerný, či dokonca zlý film nesie hlavne iniciatívu preberajúci Roy Scheider a i pod zlým make-upom vždy skvele vyzerajúca Meryl Streep. 65% (23.11.2014)

Jump. Robert Benton se po úspěchu s Kramer vs. Kramer pustil do vod již v předchozích letech prozkoumaných a přivedl na světlo světa kriminálku, která je chytrá, dobře vypadá, a diváka baví. Zajímavé ženské postavy, kterým vévodí Meryl Streep, jejíž krása ohromuje nejedno lidské oko. Spolu s Royem jim to skvěle sedí, to, na co slova nestačí, to si oni dokáží říct pohledem. Zápletka je zajímavá, závěrečný zvrat velmi (příjemně) překvapil, a ačkoli jsem si byla od půlky filmu jistá, kdo je vrahem, jeho odhalení mne (nepříjemně) vyděsilo. Still of the Night, který vzdává hold klasikám v žánru detektivky, je možná jedním z těch zapomenutých filmů z let sedmdesátých, ale na dlouho nezapomenutelný pro ty, jež ho během nového milénia objevili a zamilovali si jeho jedinečnou atmosféru. (19.02.2020)

Kolik tam bylo Meryl Streep - 32 nebo 33? Byla velmi půvabná, křehká bytost, Brooke, která vyhledá věhlasného psychiatra Sama Rice, ke kterému chodil její milenec. Milence někdo zavraždil a Brooke po něm zbyly hodinky. Pomalu, ale jistě vzniká vztah mezi doktorem Ricem a krásnou Brooke, přičemž psychiatr si stále není jist, jestli se nezamiloval do vraha. Několik scén nás ujišťuje v tom,že Brooke skutečně vraždila. (22.09.2020)

Jde v podstatě o almanach filmové psychoanalýzy, pokročilý a zhuštěný výklad Hitchcockových filmů, i když s důležitými symbolickými posuny, ta hlavní změna spočívá v navrácení významu nevinnosti zářivě světlé barvě, a to přímo do středu vyprávění, zpátky hlavní hrdince, která v sobě tentokrát nenese kromě zlověstné rodinné minulosti žádné vlastní zatížení hříchu (krádež, incest, vražda). Streepová vystupuje jako rafinované ztělesnění naivity, která oproti všemu očekávání neskrývá tajemství zločinu, ale jen zdrženlivě a cudně střeží soukromé křivdy. Stigmata zla tentokrát představuje jiné barevné spektrum ... (vzpomeňme na Carrie;-)). Kolekce ostatních, vedlejších symbolů zůstává zásadně neprušena: klíče jako znak otevírání smyslu podvědomí, brýle jako ohrožení existence, hodinky signalizující osudovost okamžiku ... (01.03.2009)

Poslední film z knihovny - Maminka doporučuje. A možná končím na slabé notě. Čekal jsem od filmu mnohem více. Více atmosféry, více hry na vraha, více psychologie. Bohužel jsem se dočkal průměrného thrilleru, který sic hru na vraha zvládnul, tak nedokáže už uspokojit náročného diváka. Oceňuji herecké duo Scheider a Streep. Ale mrazení v zádech vám film prostě nepřinese. Vím, že už se opakuji, ale zase srovnávám s Čekej do tmy (1967), který zkrátka zůstává nepřekonán. Ten film má na rozdíl od Klidu noci všechno. (55 %) (28.06.2023)