The Haunting

Tak toto bola pecka, najlepší hororový seriál čo som videl, minimálne za posledné roky určite. Má všetko čo na filmoch respektíve hororoch milujem - zaujímavo štrukturovaný dej, nelineárne rozprávanie, prelínanie časových rovín, vypointovanú myšlienku, mrazivú atmosféru a hororové momenty sú minimálne o pár tried lepšie ako napríklad tie najlepšie Wanovky. Navyše sa jedná aj o veľmi solídnu drámu, všetky črepiny zo života jednotlivých členov rodiny majú veľký emocionálny náboj a postupne do seba krásne všetko zapadne, aj keď teda cesta k pochopeniu príbehu nie je vôbec jednoduchá. No ale tak to samozrejme malo byť, presne toto čakám od toho najlepšieho z najlepšieho. Navyše dialógy medzi postavami sú vynikajúco napísané, čo sa prejavilo hlavne k záveru, keď to všetko začalo dávať zmysel - dosť ma to emocionálne zasiahlo teda. Hlavne keď sa k tomu priráta ten mrazivý rozmer hrozivej predtuchy tej najmladšej. Aj jej preslov v poslednej časti bol výborne napísaný, to klobúk dole. Ako Netflix už dlhšie patrí k produkčnej špičke, no ale týmto opäť raz prekonal sám seba a opäť posunul hranice dokonalosti o kúsok ďalej. Masterpiece!!! (02.11.2018)

Před zhlédnutím jsem si o The Haunting of Hill House nic bližšího nezjišťoval. Povrchně jsem tak očekával hardcore horor ve stylu Conjuring roztažený do seriálového formátu (což by samo o sobě bylo pekelný maso a neutuchající desetihodinové “wanovské“ strašení si asi ani nechci představovat). To bych totiž taky nemusel rozdýchat. The Haunting of Hill House je bezpochyby jeden z nejlepších seriálů roku 2018 a kdybych byl oddaným hororovým fanouškem, asi bych jej vystavěl na pořádný piedestal. Na druhou stranu i jen jako občasný hororový divák můžu s klidným svědomím napsat, že pár strašidelných výjevů bylo opravdu děsivých a že jsem se párkrát i celkem lekl. Mnohem více jsem si ale celý seriál užíval jako mnohovrstevnatou psychologickou podívanou, kde jsem si v některých pasážích říkal (např. při tom dlouhém večeru v průběhu obligátního rodinného setkání v pohřebním ústavu), že takhle brilantně kulminující drama o rodinných vztazích jsem už pekelně dlouho neviděl. Má to neuvěřitelně ambiciózní styl vyprávění v mnoha časových rovinách, přičemž na konci všechno přesně zapadne na svá místa a zůstane “jen“ pevný pocit celistvosti a obdivuhodné kompaktnosti i přes velké množství postav, zápletek a nejrůznějších motivů. Mimořádně propracovaný a poctivý počin, který se urodí jednou za pár let. (03.01.2019)

Letos vznikly nepochybně závažnější, aktuálnější nebo celistvější seriály než Haunting of Hill House, ale vyzdvihuju tuto hororovou desetidílnou sérii navzdory tomu, že si v posledním díle zkazí stylistickou čistotu a přehoupne se z nihilistického v optimistické dílo s lehkým nádechem kýče. Vše, co oněm posledním minutám předchází, je totiž mistrovská hra mezi psychologickým pohledem na skutečnost a esoterickým spiritualistickým viděním. ________________________ Horory získávají svou děsivou atmosféru tím, že vytvářejí zkratku od psychologického výkladu lidských strachů k něčemu nadpřirozenému. Zde to má být onen zdánlivě generický strašidelný dům, který zabije několik členů jedné rodiny a přitahuje ji do svých spárů ještě mnoho desítek let poté, co z něj uprchne. ___________________________ Několik časových rovin, propojených dohromady v šokující pointu, subjektivní pohledy jednotlivých členů rodiny, ustavičná disputace nad tím, jak vyložit ony zastřené vzpomínky, možnost srovnávat původní knižní předlohu Shirley Jacksonové z konce padesátých let, filmovou adaptaci z raných šedesátých let a nynější moderní verzi, v níž se ze skupiny výzkumníků stane rodina, jejíž osudy zpracoval jeden z nich v knize plné fikce. Tolik vrstev na sebe naklade málokterý seriál. ______________________ Hrůza zde pak už neplyne z oné zkratky, ale naopak z nejistoty ohledně mnohosti podnětů. Čemu můžeme věřit a co nás znepokojí, či uklidní víc? Že si problémy způsobujeme sami v okruhu nejbližších, nebo že opravdu existují místa, kde kolidují časoprostorové dimenze a tradiční racionalita? (30.12.2018)

"Diváci omdlévají strachy". "Podívaná i pro ty, kdo nemají rádi duchařiny". "Interstellar mezi horrory". Ale hovnajs. The Haunting je dokonalou esencí všech nádorů, které sžírají tenhle bubužánr. Stupidní lekačky, dřevěné dialogy, kostrbatý scénář a hlavně tuny, tuny klišé. Dlouhovlasé ženštiny v potemnělých chodbách, bílé kontaktní čočky, vyskakování z postele, ječící děcka, staré zámkoidní domy, arogantní racionalisté čekající na drsné prozření, a hlavně naprostá absence nadhledu a sebeironie, která zachránila podobně zastřešující sérii "Stranger Things". Plus smutný fakt, že Mike Flanagan je režisérskej břídil. Vydržel jsem to do druhé epizody. (20.10.2018)

Nesleduju horory protože většinou přes prsty ani půlku nevidím a tento komentář píšu asi pro podobné lidi, jako jsem já.. Vydržte 4 díly a při pohledu na ducha se nebudete bát, budete brečet. Už dlouho jsem neviděla nic tak emocionálního se skvělým výprávěním jako tohle, a hned po zhlédnutí jsem se začla dívat podruhé. Bravo. (16.10.2018)