Přes prsty

Jiří Langmajer všechny herecky převyšuje nejen že hraje karikaturu nadsamce. Ale jeho starosvětsky přímočaré kouzlo posledních opravdových chlapů u dam funguje. Petra Hřebíčková a Denisa Nesvačilová jen pózují v úsporných dresech a v postelích. Jejich citové eskapády i vzájemné rozmíšky jsou umělé a jejich nápadníci neboli Vojtěch Dyk a Jakub Prachař okatě dočasní, ne-li přímo okrajoví. Jak skončí výchozí spor, kdy jedna chce otěhotnět a druhá vyhrát šampionát, uhádne divák i bez vstupenky. Ostatně celý děj by se dal poskládat z perel lidového mudrosloví: odříkaného chleba největší krajíc, nenávist plodí lásku, staré hříchy mají dlouhé stíny. Pobavilo mě pár hlášek a situací sebeklamu když Dykův borec prohlašuje, že je „karibský typ“, nebo hrdinka Hřebíčkové soudí, že „opilá jsem roztomilá“. Pobavily mě fráze sportovního komentátora i ezoterické albánské osvícení, ale přesto z plátna čiší vypravěčská chudoba. Příjemný pokus o slunečnou náladu v rytmu samby vyznívá nuceně a zajímavý prvek česko-slovenské řevnivosti vyprchá ve smířlivém finále. Erotické záběry tvoří tuctová manýra, volejbalu je zase dost málo a převážně se zabírá zdálky. Možná by zkušený režisér z Kolečkova scénáře vytvořil hravější obraz pošetilosti citů. Česká kinematografie je obohacena o další vatu. (24.03.2020)

Kolečkova svérázná interpretace rozchodu Kiki a Maki. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou si přes síť pinkají Langoše. A ten už je pomalu směšný s tím, jak mu filmaři neustále přisuzují role svůdců všemožně "svůdné" image. Ovšem jakmile jsem přistoupil na to, že Jiří Langmajer svede ženu každé věkové kategorie, větší problémy jsem už s filmem neměl. Ano, Vojta Dyk je kvůli scénáři neodvolatelně trapný až neužitečný, nicméně vypadal, že mu albánské ovzduší (viz film) vzalo veškerý rozum, tudíž mám k jeho výskytu vtipné vysvětlení. Petr Kolečko se ukázal coby neotřelý režijní panic. O plážovém volejbale jeho počin až tak není, zápasové dění si nechá film až na finále, ve "zbytku" se řeší vztahové peripetie i krize v ustáleném ženském sportovním duu. Ústřední ženský tandem je komediálně sympatický, sexuální i jiné polohy příkladně zvládá a k tomu jim notuje Burma Jones i Abraxas. Kolečko zvolil originální tvůrčí přístup, diváka nezatěžuje úmornou sportovní terminologií a herce dostává frekventovaně do různě komediálních pater, kdy je někdy cosi trapného vykoupeno něčím neotřelým a v rámci žánru nepříliš viděným. Zaujmou vypointované dialogy, pochopitelně nechybí ani touha jít proti proudu, to je poměrně zvoleno ve tlumené formě, a v neposlední řadě je kladen důraz na sexy vysportovaná ženská těla, hlavně pěkně formované zadky hrají prim. Explicitní nahota ale k vidění není, vteřinový záběr na pánské přirození je takřka nepostřehnutelný, obnažená Denisa Nesvačilová se ke kameře točí nejraději zády a Petra Hřebíčková nabídne ze svého nahého těla relativně nejvíc. Plážové písky dosud nezažily větší vztahové represálie, jaké nám předhodil Kolečko a spol. Zkusme tedy s jeho hormonálně rozhozenými hrdinkami (s)pinkat. 8/10 (07.03.2020)

Dívat se na komedii, u které musím podat skoro nadlidský výkon, abych se zasmála, není asi úplně ideálně strávený čas. Když už se totiž ve filmu „Přes prsty” objeví nějaký ten vtip, tak většinou atakuje hranici trapnosti. Děj se neuvěřitelně táhne. Navíc je příběh absolutně předvídatelný a bez špetky invence, což mě v případě Petra Kolečka docela zaráží. Snad jen kvůli Jiřímu Langmajerovi s Petrou Hřebíčkovou jsem to dokoukala až do konce, přestože i v jejich hereckých kreacích se to hemžilo trapnými výstupy. Zejména pak Petra Hřebíčková občas působila jako by měla o kolečko víc. Tipla bych si, že jí ho přihrál sám režisér. (35%) (29.11.2020)

Poté, co jsem viděl Román o pokročilé, si už dám velkej pozor, než o nějakým filmu prohlásím, že je sexistickej. Jinak by to totiž rozhodně platilo i o Přes prsty, kde je Langmajer naprosto ukázkovej šovinistickej macho. A s takovou vizáží bezdomovce se prostě nechce věřit, že by tak snadno sbalil holky typu Hřebíčkové nebo Nesvačilové. Ale to se dostáváme k hlavnímu problému: a tím je scénář. Budu jen papouškovat, co už tu bylo řečeno, ale právě na tomto filmu bylo strašně vidět, jak Kolečkovi chybí Prušinovský (nebo jiná autorita ještě nad Kolečkem, která by jeho sepsané vlhké sny kočírovala). Scénář je tak moc plný klišé, že mě po zhlédnutí filmu bolelo za krkem, jak jsem nevěřícně kroutil hlavou. A stejná klišé obsahují i režijní prvky: Kolečko prostě něco viděl v televizi, takže nabyl dojmu, že určité scény "tak točit má". No, nemá, co zafunguje jednou dvakrát, už napodesáté nebo posté prostě nefunguje. A taky - a to mě zrovna u Kolečka překvapilo nejvíc - nefunguje humor. Aspoň to jsem myslel, že tenhle úchyláček má zmáknutý, a až teď se ukazuje, že za humor můžou spíš další tvůrci než samotný Kolečko. Takže pokusy o hlášky, které hercům ani herečkám prostě nejdou přes pusu, nejsou vtipný - jo, natočit komedii se správným timingem vůbec není lehký, naopak. Když se v kině Lngmajerovým sexistickým vtípkům chichotá jen herečka na plátně, zatímco publikum je zticha, něco je blbě. Naštěstí se film pomalu, ale jistě rozjíždí. První polovina je fakt špatná a nic se v ní neděje, což se v druhé půli přece jenom zlepší, jakkoli je rozuzlení jasné na míle dopředu. A taky - a to už na sexistickou vlnu najedu taky - se na Hřebíčkovou i Nesvačilovou hrozně pěkně kouká. Takže abych to zkrátil jedním slovem: zklamání. (19.09.2019)

Jsou to hodně slabé 4*, spíš by si to zasloužilo silné 3, neb kvalita kolísá jak na houpačce, ale když to vezmu jako celek... Ale popořádku. Člověk je už tak zblblý z těch neskutečně pitomých českých romantických komedií, kde si pár ufounů hraje na lidi, že už k podobným filmům tohoto žánru přistupuje s velkou nedůvěrou. A skutečně - začátek mne málem odradil, jak blbá ta scéna v luxusní restauraci byla. Ještě po úvodních titulcích jsem si říkal, co to je amatérštinu, když si skriptka nepohlídá, že v jednom záběru má u rozhovoru s tv komentátrem ruce v kapse a v dalším je má založené křížem. S příchodem Langmajera na plac je to však už jiné kafe - charismatický chlap s tajemstvím. Úvodní půlku filmu táhne rozhodně on, a je velká škoda, že z něho udělali tvůrci pěkné pako. Vůbec ty chlapské role jsou zas takové zvláštní - záletník, který v Albánii objeví své přírodní kořeny; jak rumunský skořápkář (Cituji z filmu) vypadající slovenský věčně vysmátý léčitel; neschopný barman (i když u něho je fajn myšlenka, že chybami se člověk učí a nic se nemá vzdávat); upjatý číšník... snad jen Taclík jako hráčský trader působí uvěřitelně a v pohodě. Štěstím filmu je, že obě herečky měly také co hrát - jejich postavy měly uvěřitelné charaktery, ty drobné zmínky o rodičích mi stačily, neb stačily a dokreslily povahu, některé vtipy hodně fungovaly (pozor, schody; tikačka, Albánie v Jižní Americe aj.), i když nejde o řachandy. Ona to totiž vlastně není komedie, ale v podstatě dramatický film se sportovní tematikou na pozadí s jemným, fakt jemným humorem. Nic tu naštěstí podle mne není chtěné, vše vyplývá z charakterů postav a logiky jejich chování. A navíc mě potěšilo, že jedna z holek bydlí v obyčejném bytě v obyčejném baráku, a dokonce mne potěšilo i to rýpnutí do luxusních restaurací ("smrdíte jak ryba" - mimochodem koukám teď paralelně na australský Bliss, a jako by to z tohoto zvláštního filmu vypadlo). A nakonec to dobře skončilo a Wilson šel ovit jiného trosečníka, takže za mě fajn film a až se mi nechce věřit, že za ním stojí Kolečko. (22.03.2020)