Režie:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (1 035)
Tenhle film je jednoduše krásný. Roberto Benigni ukázal všem, že není jenom výtečný komik, ale i herec jako takový. První hodina byla romantickou komedií, druhá dramatem s komediálními prvky. Je fakt, že to bylo trochu naivní a nereálné; přesto to snímku mile rád odpouštím, protože jinak byl výborný. Mnohokrát zmiňovaná scéna, kdy Guido překládá blafy nacistického důstojníka, patřila opravdu k nejlepším. Hudba byla také moc hezká. A musím se přiznat, že na konci filmu jsem měl co dělat, aby mi nezačaly téct slzy dojetím ;-). ()
Řešit těžké životní situace s humorem je úžasná vlastnost, ale já to moc neumím. Asi proto mě poměrně bavilo sledovat Guida, který to však s těmi antifašistickými taškařicemi přece jen trošku přeháněl až do svého oscarového konce. Kdyby jeho synátor na konci vyhrál tank a jeli by si spolu zajezdit školu smyku do Vatikánu na náměstí svatého Petra, tak bych s hvězdami nešetřil. Takhle mi zůstane v paměti pocit promarněné šance a dokonalý překlad táborového řádu - "My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach ztratí body!" ()
Tak jako nemám rád americký patos v konverzaci, tak mi občas vadí italský polopatystycký humor... Ale kvality tohoto filmu nakonec převážily jeho mouchy a mušky, přestože jde hodně vidět, že Benigni není režisér od přírody... Zajímavý pohled na holocaust, ...jak se říká : Sranda mosí byt, aj dyby tatu věšali... ()
Díky tomu, že film je celkově laděn jako komedie vyzní prostředí kde se odehrává mnohem tragičtěji, než kdyby to bylo od začátku srdceryvné jako například Šedá zóna. S postavami se člověk mnohem lépe sblíží a jejich tragický osud na něj tak dopadne velmi silně. Roberto benigni dokázal natočit úžasné lidské dílo, které nemá a nebude mít v jeho tvorbě konkurenci. Tragikomedie přímo ukázková. ()
K tomuto filmu iba jedno. Chcel by som byť tak skvelým otcom ako bol Guido Orefice - najlepší otec na svete... Krásny dojemný príbeh, nepoznám iný snímok, ktorý by tak s láskou, citom a nehou dokázal opísať otcovskú lásku. Jeden z mála filmov, ktorý ma na konci dokázal zmeniť na malého ufňukanca. Záverom, naplno oceniť hodnotu tohto filmu dokáže iba otec/rodič. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (16)
- Na otázku, jak přišel na tak originální nápad, scenárista, režisér a představitel Guida Roberto Benigni odpověděl: "Kdybych věděl, jak vznikají myšlenky, učil bych teologii. První nápad ke mně přišel jako melodie. Představte si skladatele, jak něco rutinně smolí a najednou mu v hlavě zazní jedinečné a osudové 'dadadadá'. Dobré myšlenky přicházejí jako hudba, v tom jsou všechna umění stejná, ať je to film, literatura nebo architektura. Když dostanete nápad, je to úžasný pocit. Hned druhý den jsem se scenáristou začal improvizovat dialogy mezi otcem a jeho malým synkem. Jsou v koncentráku a otec, aby ho ochránil před tou hrůzou, se mu snaží namluvit, že je to celé zábavná hra. Okamžitě jsem věděl, že mám něco báječného." (NIRO)
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho. (Kulmon)
- Před usnutím si Guido (Roberto Benigni) a Ferruccio (Sergio Bustric) vyprávějí několik vtipů o německém filozofovi Arthuru Schopenhauerovi. Šlo o oblíbence Adolfa Hitlera. (Kulmon)
Reklama