Bitva u Midway

Oberst Emmerich tentokrát udržel na uzdě svojí pověstnou zálibu v mávání federální US vlajkou a i míra patosu je tentokrát přijatelná! Copak se to děje? Aha, oni si kousek zaplatili soudruzi z Pekingu. Tak to vysvětluje ten nálet zer na bezbranné kulie. S bitvou o Midway to sice nesouvisí, ale hromada kadaverů vypadá prostě dost kůl. No. S vizuálem jsem neměl problém, i když průlet digitální přehradnou palbou nad Akagi by nezvládl ani sokol na tripu. Ale co už. Dobré to bolo. A Woody Nimitz by si zasloužil, aby po něm pojmenovali nějakou loď. Třeba letadlovou. (24.01.2020)

Nejvíce mě na tomto snímku bezesporu dojímalo sledovat neskutečnou plejádu vynikajících herců, kterak plýtvají svým talentem v tomto naprosto demagogickém, sentimentálním a nepříjemně patriotickém blábolu. Na ztvárnění americké verze války zřejmě nešlo najmout pověřenější osobu, než je "odborník" na filmy zaručeně podle pravdy - Roland Emmerich. Jakmile se letecká akce odehrává v oblacích, tak akce CGI docela dobře funguje. Když ovšem třeba někde vidíte hořet a vybuchovat loď, tak se vám z toho chce místy zvracet, jak šíleně nepřirozeně to působí. Přitom vzhledem k hvězdnému obsazení se mi nechce věřit, že by to mohlo být zaviněné nedostatečným rozpočtem. Samotná akce, byť není oslňující, je ovšem tím jediným dobrým aspektem, který vám snímek představí.  Vzhledem ke "krátké" stopáži se samozřejmě nevešlo do snímku zobrazit pravý důvod války, respektive to, co předcházelo útoku na Pearl Harbor. Všechny japonské herce museli tvůrci sebrat z řad nezaměstnaných, nebo královsky zaplatit. Jinak si nedovedu představit jejich dobrovolnou účast v této proamerické sračce. Scénář by byl hoden maximálně tak tomu, abyste si s ním vytřeli prdel, kdyby nehrozilo riziko, že od něčeho tak toxického chytíte vyrážku a budete si pak muset prdel dezinfikovat savem. Odporně sentimentální hra na city, která absolutně nefunguje. V úvodu sledujete smrt random frajera Roye, ke kterému nedostanete šanci si vytvořit jakoukoli citovou vazbu. Přesto se nevyhnete pohledu na 30 minutový rádoby dojemný pohřeb. Nechybí ani podobné sračky, jako loučení se s těhotnými přítelkyněmi letců a samozřejmě ani polibky dětem na dobrou noc. Zkrátka se nezapomnělo na žádné sentimentální výjevy, které v podobných filmech bytostně nenávidím. Nechutně umělé budování atmosféry a snaha si vytvořit citovou vazbu k jednotlivým postavám, o které se tvůrci opírají, neboť nejsou dostatečně talentovaní, aby vytvořili atmosféru jiným přirozeným a nenásilným způsobem. Je to zároveň takový první signál, který křičí do světa, že budete sledovat enormní píčovinu. Dialogy jsou vskutku úděsné. Jednotlivé motivační proslovy si díky svojí debilitě ani nezaslouží, abych se v nich hlouběji pitval. Sečteno a podtrženo. Kromě slušně zpracovaných leteckých soubojů a přehlídce hereckých es, tento snímek nenabízí zhola nic, co by stálo za to vidět, nebo jakkoli oceňovat (proto ostatně žádné ocenění film nikdy nezískal). Naprosto nefunkční paskvil, kteří se snaží tvářit hrozně velikým dojmem, ale pod slupkou se skrývá zkažené ovoce, které je obtížné vůbec dokoukat do konce. [15 %] (07.10.2021)

Efekty masivní, drama nízkokalorické. Je to směs historicky přesného výklady a nezapomenutelného fejku. A neobstojí ve srovnání s Bitvou o Midway z roku 1976. Paradox, že remake díla o slavném americkém vítězství za druhé světové války točil německý rodák, by nestál za řeč, kdyby jím nebyl Roland Emmerich. Tvůrce, který právě chystá už třetí díl svého Dne nezávislosti, totiž vyznává jediné náboženství – počítačové efekty, ať s jejich pomocí honí Godzillu, mimozemšťany nebo Japonce. Výsledkem jeho Bitvy u Midway je tudíž plochá bojová videohra za 75 milionů dolarů, do níž mají přístup už jen chápavé manželky, rodinné fotografie, baseball a strašlivé dialogy, podpořené hromadou pohřebních projevů a motivačních výzev k novému odhodlání.Protože velkofilm pojímá látku hodně zeširoka, od roku 1937 přes japonský útok na Pearl Harbor a čínskou zastávku až po boj o Marshallovy ostrovy, titulní Midway přijde na řadu teprve v poslední půlhodině. Chudák Woody Harrelson coby legendární admirál Nimitz neuplatní nic než svůj osobitý hlas. (14.02.2020)

Roland Emmerich si po nepovedeném Dni Nezávislosti zlepšil reputaci a servíruje slušný válečný film, který sice díru do světa neudělá, ale díky známým tvářím, dynamickému tempu a téměř nepřestávajícím akčním scénám spolehlivě v kině zabaví, akorát je lepší nepřemýšlet. Z herců vyniká nejvíc Ed Skrein v roli odvážného a drzého pilota, který si krade většinu scén pro sebe, ale potěší i Luke Evans, Woody Harrelson, Patrick Wilson či Aaron Eckhart, tedy známých tváří víc než dost, jen škoda, že nefungují příliš emoce, protože hrdinů je tolik, že k žádnému si téměř nedá vytvořit si vztah. Akce je velmi slušná byť z 80% přes Zelené plátno, ale komu CGI orgie nevadí, tak to překousne. Nálety letadel a vzdušné přestřelky tuším doteď nikde nebyly tak zábavné a strhující a bavilo mě i zákulisí Japonců. Válečný z 2. světové letos v kině nebyl, takže fanoušci žánru by měli být vděční a s kinem neváhat. 75% (08.11.2019)

„Probudili jsme spícího obra a naplnili ho strašlivým odhodláním.” Patriotismus na každém druhém kroku, patetické projevy a destrukční orgie po emmerichovsku. Němec v americko-čínské koprodukci natočil velkofilm o stěžejním obratu ve vývoji americko-japonské války v Tichomoří. Když Japonci napadli Pearl Harbor, vstoupily Spojené státy do druhé světové války a ve vzduchu se začaly dít věci. Chtě nechtě je to každopádně další prvoplánové zadání producentů, na které Emmerich prostě slyší a rád po něm skočí. Jednoduše rutina s nulovou invencí, která žádá diváctvo o vypnutí mozků a užití si válečného řádění, kdy je jedno, jestli to v další scéně koupí Tonda nebo Vlastík. K žádné z postav se neupneme, prostě jen přeskakujeme z jedné na druhou. Akce je slušná, ale předigitalizovaný vizuál se začne velmi brzy zajídat. Ve výsledku si dám vždycky raději Bayův velkofilm s Benem Affleckem: měl možná moc záběrů zalitých sluncem, ale rovněž scény natočené mistrovskou rukou a hlavně emoce. (21.01.2020)