Mrtví neumírají

Experimentálně-intelektuálně-ironický zombie film od režiséra, který standardními komerčními zombie filmy pohrdá, a podle toho to také vypadá. Záměrné shazování pravidel zombie žánru a převracení konvencí a stereotypů vyznívá spíš trucovitě než inovativně a výsledkem je vyloženě anti-zábavný a nahodile působící snímek s naschvál lajdáckým scénářem plným repetic a nevyužitých postav, jenž se zmůže jen na vyčpělou a mělkou sociální satiru a pár meta-vtipů, jehož tempo je malátnější než šouravá chůze sípajících umrlců, a který cílí na diváky, kteří si ho ve většině případů kvůli zvolenému námětu pravděpodobně ani nepustí. (05.10.2020)

Jim Jarmush opět jinak, opět po svém a opět jen pro jeho největší fandy, kterým nebude vadit jeho pomalý styl a prakticky nulový příběh, nebo vývoj postav. Od Jarmusche mě zaujalo pár jeho starších kousků, které byl převážně o trefných dialozích, ale v jeho nových filmech to prostě nějak nenacházím. (29.10.2019)

Celkom slušná satira na konzum, aj keď v niektorých miestach to Jim Jarmuch trocha prehnal, čo možno niekomu potom mohlo pripadať trápne. Určite ale oceňujem ten bohatý mix metafor, kde sa v jednom hrnci miesi všetko možné, od kritiky spoločenského správania až po konšpiračný fenomén mimozemšťanov šmrncnutý pár odkazmi na tradičné kultúrne dedičstvo. Tiež som si užil širokú paletu mojich obľúbených hercov, navyše ktorým často vyjde z úst aj vtipná hláška. Perfektný bol najmä S. Buscemi. Škoda toho záveru, prišiel mi už trocha za čiarou a neoslovilo ma to, hlavne v súvislosti s narážkami na autora, čítaní scenára a pod. Lepší priemer. 65/100 (10.09.2019)

Film, ktorý svojím názvom aj obálkou jasne naznačuje, že sa máte pripraviť po stodvadsiatypiaty krát na zombiekov. Ok, aspoň že na to upozorňuje, tá obálka je fakt dobrá. A to je naozaj všetko, v celom filme sú dobré len masky a občasná tradičná country hudba. Ako sa hovorí, ani ryba, ani rak. Chcelo by to byť aj hororom, aj komédiou a nakoniec nevyšlo ani jedno z toho. (02.06.2019)

Ani veškerá má láska k Adamovi, Tildě, Billovi a Calebovi (a že to je sečteno podtrženo hodně lásky) nemůže pohřbít ten nepříjemný pocit, že když je film za půlkou svojí stopáže a ještě ani neskončila expozice, tak že něco musí být fundamentálně špatně. Na první pohled to působí, jako kdyby se parta docela chytrých kamarádů, ovšem bez filmového vzdělání, rozhodla jen tak pro vlastní potěšení natočit zombie flák. Všechno by tomu odpovídalo: společenská kritika/satira, bourání čtvrté stěny, občasně velmi povedené vtípky, mnohokrát se opakující repliky, hafo hluchých míst, jednotlivé záběry na sebe nenavazují světlem a počasím... Jenže pak si začnu říkat, že lidi jako Jarmusch přece nedělají "chyby" a mnoho hodin strávím přemýšlením, jestli je to myšleno naschvál, že úvodní scény jsou utopené v mlze a hned v následujících záběrech odehrávajících se ve stejnou dobu na stejném místě svítí slunce a po mlze ani stopy, a potom že možná vyjeli z té mlhy někam jinam, ale co tam vůbec dělala ranní mlha, když postavy říkají, že už je večer, a potom si vzpomenu, že film je vlastně o konci světa a kočky žijou se psama a počasí a noc a den nefungují, sakra, už mě asi zase nachytali, že bych o tom neměla tolik přemýšlet a tím přemýšlením právě dokazuji, že jsem ve skutečnosti HLUPÁK?!? Když nechá svou postavu říct "no jo, ti hipsteři a jejich ironie", tak moje okamžitá první myšlenka je, že bych se měla urazit, potom že přece nejsem žádný hipster, potom, že vlastně jsem, ale doopravdy, ironicky, potom že takovýhle děda by dle mojí zkušenosti vůbec nevěděl, že se dneska děckám říká hipsteři, potom, že bych si měla pořídit smysl pro humor, a potom si vzpomenu na Adama Drivera v malém autíčku, hehe. A potom na první větu tohoto komentáře. No asi o tom filmu budu muset ještě kontemplovat. -"He only gave me our scenes." (27.09.2019)