Kreutzerova sonáta

Když se Gustav Machatý vracel ze svého hollywoodského angažmá zpět do Československa plný energie a tvůrčích nápadů, nikdo ještě netušil, že tento muž se bude zanedlouho vracet do Spojených států jako celosvětově uznávaný režisér. Jeho první filmový debut z roku 1919 byl zapomenut a tak se Machatý s čistým štítem pustil do svého prvního regulérního projektu. Stejnojmenná novela Lva Nikolajeviče Tolstého získala příjemnou změnu v prostředí a divák s neskrývaným potěšením vítá atmosféru dvacátých let, ve které nechybí zářivé bary s divokou hudbou, elegantní automobily a apartní oděvy. Celé drama vyústí v neodvratnou tragédii, která je zároveň varovným mementem pro budoucí následovníky. Jan W. Speerger v roli žárlivostí pološíleného Pozdnyševa podává vrcholný výkon, který báječně spoluvytváří půvabná rakouská herečka Eva Byronová. SONÁTA pak otevřela Machatému brány do filmového světa doma i v zahraničí a v jeho kariéře znamenala rozhodný okamžik. Téma nevěry a lásky Machatého vždy magicky přitahovalo a na tomto jednoduchém, ale ve své prostotě silně vzrušujícím protikladu vystavěl svůj úspěch. (27.08.2009)

První z Machatého zdrcujících vztahových dramat - vlastně mu na působivostí ubírá jen doba vzniku, první část se odehrává hlavně v celcích, pak konečně přichází Machatého důrwaz na detaily a herecké tváře, i když Byronová opravdu není Ita Rina, takže se hlubší ztotožnění nekoná. Zajímavé jsou i moderní výtvarné dekorace, které vytvářejí zajímavou atmosféru i pokus o napínavou paralelní montáž. (18.12.2009)

V súdobom filme, plnom primitívnych ľudových historiek o nevere a láske, pozoruhodný počin umelca spochybňujúceho jedno i druhé. Jedni tvrdia, že bez lásky v manželstve to nejde, pretože manželia sa začnú hádať o peniaze, druhí vedia, že s láskou to môže byť ešte omnoho, omnoho horšie... Rusi mali vždy radi tieto príbehy, s psychologickým podtextom či bez, ale hlavne vždy s tragickými koncami. Gustav Machatý za pomoci fantastického Speergerovho výkonu tu na nemý film neuveriteľne dobre vystihuje dvojznačné pocity, nečiernobiele charaktery, realizmus ľudských vzťahov i plynutie času, jemné nuansy správania sa ľudí, medzi ktorými je napätie, tie strnulé pohľady, neprirodzená reč, podráždenosť a snaha všetko napraviť hneď potom, ako niečo zámerne pokazíme ... a z toho vyplývajúci emocionálny dojem. Fantasticky ľahko a presvedčivo to speje k prepuknutiu vášní i tragickému finále. Počas scény koncertu som si zapol skutočnú Kreutzerovu sonátu, a nejako mi to dosť dlho tak zázračne vychádzalo, akoby ju Machatý pri strihu počúval, všetko zapadalo, zrazu tu bol nový umocnený rozmer. A na záver, keď mi náhle skončila sluchová ukážka a v obraze sa schyľovalo k tragédií, zostalo odrazu iba ticho, drásavé a kruté, umocnené na obrazovke expresionistickými tieňmi...a nešťastie, ktoré sa zrejme nedalo odvrátiť, hoci to pritom všetko vyzeralo tak ľahko a ideálne a láska bola zrejme skutočná. Zostali len slzy a nešťastie. A tie nádherné interiéry ! Krásne exteriéry ! Presný strih ! Famózna kamera ! Tešil som sa vtedy neuveriteľne na ďalšie Machatého filmy, netušiac, že tento zostane zrejme tým najlepším. (17.02.2012)

Význačná adaptace klasické Tolstého novely, jejíž obsah a provokativní forma vzrušují kulturní konzumenty dodnes. Machatý využívá kombinace klasického vyprávění a avantgardních prvků (časté detaily snímané z extrémních blízkostí) a dociluje velmi silných estetických účinků, jak to ostatně později dovedl k dokonalosti v Erotikonu, a ještě více ve své slavné Extasi. Jen tempo-rytmika Krautzerovy sonáty dnes již není tak svěží, jak by si příběh zasloužil. V ohledu dějové spádovosti tedy Tolstého předloha nejspíš vítězí. (10.10.2023)

Doplňuji si filmové vzdělání, protože Machatého, jež byl ve své době světovým pojmem (a je jím ve světě prakticky dodnes), není možné ignorovat. Viděla jsem jeho Erotikon, který, a nemůžu se vyvarovat srovnání, byl prostě lepší než Kreutzerova sonáta. Ovšem nelituju času stráveného s tímto filmem. Machatý si vypůjčil Tolstého novelu a zasadil ji do modernějšího prostředí, vybral si ke spolupráci nepříliš známé herce a schopného kameramana Hellera, umně pracuje s motivem nevěry, erotickým dusnem i mizanscénou, rozpracovává filmový jazyk, je netypický a nekonvenční. A k tomu všemu posunul význam literární látky. (04.05.2013)