Vzbouření na vsi

No, tady někde to začalo. Tady někde začala ta doba, kdy už sedlák neprošel v zablácených holinách sednicí rovnou z pole ke stolu s kouřícím obědem a panímáma neřekla ani popel. Začalo to prádelnami a skončilo to mužskými na mateřské :-). IKonec konců vždyť my, muži dneška už vlastně pravmi muži nejsme. Jsme masculinus mutantus, tedy - muž přechodný. Ne, nepřeskočilo mi :-), včera jsem si jen zase s velkým gustem dal Reifovu Postel (1998) a tak nějak mi to celé do sebe zapadlo na časové i domácí ose :-) ! Ačkoliv Vzbouření na vsi je v podstatě budovatelským filmem, tu vůdčí roli strany nechává stranou a hraje spíše na feministickou a tím pádem i komediální notu, protože venkovští tatíci byť uvědomnělí tou dobou již pravidelně schůzující družstevníci tak nějak pořád mají v hlavách po otcích a dědech, že ženská musí chlapa poslouchat a neodmlouvat, jinak hybaj z chalupy. Jenže soudružky jsou také uvědomnělé a tak chtějí prádelnu a jelikož to s muži po dobrém nejde, nechají jim na triku chalupy i s dětmi ať si to pěkně vyžerou.... Pochopitelně družstevníci ženskou práci neumí a tak mají nejeden problém s vařením, uklízením či jen s obyčejně pokakaným potomkem... Přiznám se, že mytí podělaného řvoucího potomka pod pumpou Františkem Filipovským bylo dokonalé :-) . Celkově tady snad právě díky té ženské válce a komediální poloze všichni měli co hrát a jelikož šlo o výborné herce, je to film velmi koukatelný na rozdíl od jiných té doby odehrávající se na vesnici. Je trochu smutné, že z feminizmu bojujícím za práva žen se dnes tak trochu stala válka žen proti mužům samotným... Celé se to tak nějak vymklo...ale proti prádelnám nic nemám :-) ! Tři valchy. * * * (07.05.2018)

Jedna z prvních vlaštovek poúnorové ideologie. Na pozadí odvěkého střetu mužského a ženského pohledu na svět se odehrává rozpor, zda je pro vesnici výhodnější moderní traktor nebo společná prádelna. Série konfliktů vyústí v hromadnou stávku žen, které se nemíní podrobit fanfarónskému mužskému rozhodnutí. Příběh si i přes dobově poplatný syžet zachovává sympatický vzhled a scénář obsahuje několik vynikajících dialogů. Je obdivuhodné, jak neobyčejně realistickým způsobem je zde načrtnuto soužití manželských dvojic, devalvovaných léty zavedenou domácí rutinou. Rolnicko-socialistický agitační tendr zastupují někdejší hvězdy prvorepublikových konverzaček v typově neměnných rolích (Svozilová, Korbelář, Dohnal, Nezval, Fiala a Filipovský), podléhajících vlastně "jen" novému politickému klimatu. Koneckonců i to družstevní agitování je zatím spíše takové sousedské. Těžké časy mají teprve přijít. (03.10.2008)

Ve své době byl pohled na otce u necek zřejmě nebývalá řachanda. Budu spoilovat, ale pointa filmu je v tom, že ženské si dovolily držkovat, nikdo jim opaskem nevysvětlil, že mají být zticha a navíc pomocí lsti dosáhnou svého. Toto je opravdu dosti těžké téma pro soudobého diváka. Zaujmou samozřejmě Korbelář, Nezval či Filipovský a svou "protivností" exceluje rekordmanka v počtu rolí, přesto téměř neznámá Milka Balek-Brodská. (07.06.2017)

Agitační rovina je docela vhodně upozaděná. Byť i sem se dostane v podobě pofidérního, vypočítavého a despotického starosty Harazima, který za války udržoval pragmatické vztahy s Němci a pod kůlnou si syslí zásoby. Do popředí se ale dere jiné téma - totiž postavení ženy ve společnosti. Emancipace je to sice pořád v rámci určitých mantinelů. Nejde tu o změnu společenského postavení ženy, ale "pouze" o adekvátní uznání jejích společenských zásluh. Ale i tak se z hlediska genderu jedná o dost progresivní počin....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/07/vzboureni-na-vsi-r-j-mach-1949.html (27.04.2012)

Je opravdu zajímavé porovnat si, jak lidé reagují na podobně laděné veselohry z První republiky. Zatímco tam se podobně bezobsažné veselice (často ještě mnohem triviálnějšího rázu) jeví být pro našince přijatelnými, "Vzbouření na vsi" svými naprosto bezzubými ideologickými reáliemi dráždí. Přitom ta bezzubost je právě jedním z důvodů, proč se mi tahle agrární juchaná tak zamlouvala. Film Josefa Macha se totiž dobové estetice a normě celkem vymyká, je sice patřičně radostný, obsahuje sice všechny dobové stereotypy, ale pracuje s neobyčejně svěžím a rustikálním elementem feminní emancipace. Z toho důvodu se nevyhýbá ani dobově zatracovanému erotismu (obrys ňadra na plátně je z dobového hlediska velmi odvážný, stejně jako všudypřítomné okaté dvojsmysly). Konflikt staromilských mužů a moderních žen garantuje spoustu pěkných gagů, směšných ať už záměrně, nebo nezáměrně. Výbornou karikaturu vesnického burana předvedl František Filipovský, přičemž jeho opilecké volání po "vepřové huse" vystihuje sice triviální, ale přesto humornou poetiku filmu. Tu jen dotváří neuvěřitelně naivní práce kameramana, který se v určitých chvílích pokouší o experimentální poklopení svého aparátu, snad po vzoru expresionistické kinematografie. V té chvíli je "Vzbouření na vsi" vtipné jako málokterý film. Nedosti na tom, emancipační složka téhle veselohry je všemi svými stereotypy aktuální až hanba, technické provedení je roztomile špatné = královsky jsem se bavil celých 105 minut. To se mi při prvorepublikových veselohrách stává málokdy. A ideologické poselství v tomhle filmu tlumí rok 1949, čili se klidně na to schůzování s hráběmi v okně dá koukat bez skřípění zubů. (13.11.2006)