Na dno vášně

Trošku mě mrzí, že Pedrová osobní umělecká můza Penelopička (jak se vyjádřil o Penelope Cruz sám Pedro) a moje osobní španělská nadbohyňka (jak jsem se vyjádřil o Penelope Cruz sám já) film v úvodních deseti minutách skvěle rozjela, ale tím taky ve filmu skončila. Nicméně film pokračoval v krasojízdě až na konečnou. Nádherně zapletené vztahy, které se s blížícím se finále stále více a více zaplétali a já se úplně těšil jak se to všechno rozetne. V tomhle je Pedro fakt jak Yoda mezi filmaři a do toho ty krásný a originální záběry. Nikdo neumí natočit milostný scény z takovým citem pro obraz jako Pedro. (21.03.2012)

No, že by se jednalo nějak extra vášnivej film, to se teda říct nedá. Na druhou stranu celkem zajímavá zápletka o ženskejch a o chlapech a jak to tak na Světě bývá, tak i o nevěrnejch ženskejch a nevernejch chlapech. Film má výhodu v tom, že není vůbec dlouhej, uteče jako voda. Taky má ale nevýhodu v tom, že to není až tak supr zápletka (wau, to teda píšu velký parády :o) ). Tyhle europský filmy budou asi dycky jinačí než filmy ze zámoří. Průměrnej film si tedy říká o průměrné hodnocení. (18.11.2015)

První Almodóvarův film, který otvírala scéna s Penélope Cruz, v hlavní roli s Javierem Bardemem. Na dno vášně je klasický španělský vztahový chaos, ve kterém se všichni chovají jako ufo, vypadají jako ufo a na festivalech všichni předstírají, že je to tak zajímavé, nové, originální a čímsi objevné. Tak fajn. Pokud vám tohle stačí ke štěstí, dejte si třeba reprízu. (26.02.2015)

Pomalu se vracím Almodovarovou minulostí po schodech postavených z jeho filmů, Na dno vášně je zatím nejstarší, ač v předsálí už se hřeje Kika i Květ mého tajemství (budu sledovat zanedlouho) a na opačném konci čekají rozkoukaná Rozervaná objetí (dokoukány budou zítra). Mini srovnání stále vede Volver, ačkoliv Na dno vášně je opravdu dobrý, a v tomto případě bych k rozlišení nuancí potřeboval spíše desetistupňový žebříček. Pedrovy filmy mají hodně společného - hraje v nich Penélope, dost často také Javier Bardem, a taky pokaždé se v zápletce totálně ztratím, ačkoliv přesto nic není ztraceno, protože moje slečna mi pokaždé děj vysvětlí. A asi to se mi na Pedrových filmech líbí ze všeho nejvíc, fakt nejsou pro blbce. (17.10.2009)

První setkání s Pedrem Almodóvarem a už teď není pochyb o tom, že příští dny pro mne budou kinematografický maratón jeho tvorby. Jsem nadšen! Film tak moudrý, vykreslení postav tak precizní, režisérské řemeslo dovedené k dokonalosti. I vedle naprosto pohlcujícího děje člověk musí obdivovat množství nepatrných, ale ohromujících detailů a režisérských lahůdek. Srovnání s mým oblíbencem Allenem je asi trošku mimo mísu, každý si hraje na jiném písečku, ale jestliže se o Woodym řekne, že vztahům opravdu rozumí, musí být Almodóvar mistr ve svém oboru. Největší příběhy bývají o lásce. Tady je to bez diskuse 5/5. (09.04.2009)