My

Nedivím se, že Peelovi učarovalo Twilignt Zone. Serlingova původní antologie se totiž pyšnila nevídanou tvůrčí fantazií, představovala podivné světy reflektující dobovou situaci i surrealistické prostředí jak z divokých nočních můr, co provokovaly závěrečnou pointou a nevybíravými konci. A My jsou přesně takoví. Brilantně vyvážená směs hrůzy s humorem, která působivě vrší jeden znepokojivý moment na druhý a dokáže být nevtíravě kritická a po čertech aktuální zároveň. Peelův vypravěčský talent jen podtrhuje dokonale uhrančivá hudba Michaela Abelse a výborná Lupita Nyongo, která si svou dualitou krade většinu filmu pro sebe. Jakmile si to pořádně sedlo, jsou za mě My výrazně komplexnější a zábavnější než Uteč. Bohužel se ale asi budou potýkat se silnou žánrovou frustrací a řada diváků bude toho dojmu, že jsou chytřejší než film. (28.03.2019)

// "Looks like some kind of f*cked up performance art." Jordan Peele se zkouší vyprofilovat do nového Hitchcocka, a skoro mu to i prochází. V případě Us ale dojíždí na nedotažený scénář, který ve finální třetině musí spoléhat na kdejaké berličky, aby vůbec dokulhal do konce. Konce, kterej je ještě navíc zhruba od poloviny filmu strašně průhlednej. Ale budiž, účel to splnilo, a já z kina odcházel relativně potrápenej a spokojenej. Jednou mu to prominout můžu, ne? 6/10 (26.03.2019)

Můžu, respektive mám na to dva pohledy: druhý snímek (zbytečně) opěvovaného tvůrce můžu vnímat jako solidní filmařinu, která je kupříkladu v prvních minutách a ještě na několika místech skutečně působivá, ale to musím vypnout mozek a neřešit tu neuvěřitelnou nevěrohodnost. A tím se dostáváme k druhému pohledu, kdy jde dle mého o nabubřelé a ambiciózní nic, respektive něco, což ovšem při bližším zkoumání absolutně nedává smysl. A odkrytí karet žádné trumfy nenabízí. Malá dívenka navštíví s rodiči zábavní park v kalifornském Santa Cruz, zaujme ji jedna z atrakcí a cosi ji tam bez přítomnosti rodičů vyděsí k smrti. Až z toho nějakou dobu nemluví. Nyní je dospělá, sama má rodinu a vrací se na stejné místo zrelaxovat. Ač je patrné, že se na chatu vrací nerada. V noci se pak na příjezdové cestě k objektu objeví rodinka oděná do červených mundúrů. Postupně se dozvídáme, co se v zrcadlové atrakci odehrálo. Po slibném úvodu platí to, co u Peeleova debutu. Není to o vyskakování bubáků ze dveří, je to o mísení žánrů a slušných hereckých výkonech. Něco tady nehraje, má to velmi dobrou atmosféru, je to fajn v detailech a diváka jednoduše zajímá, co nabídnou další minuty. Jenže zatímco tehdy u Get Out to ještě slušně fungovalo, tady si tvůrci ukousli příliš velké sousto. Můžeme konstruovat nejrůznější scénáře, možná v tom filmoví všeználci vidí intelektuální podobenství, já ale něco zcela jiného. Cosi jako krizi identity. Výsledek má být asi něco ve stylu „zase si za to můžeme sami“, jenže tenhle sociální komentář rovněž nefunguje. Žertíky otce, který se jinak ukazuje spíš jako strašpytel, také. Vůbec ne silné tři hvězdy. (26.05.2019)

Jelikož Uteč mě zklamalo tak, že jsem se probouzela s brekem ještě dva měsíce po filmu, tak jsem byla k novýmu počinu Džordna Pýla mnohem skeptičtější. Jenže mám toho dacana ráda a tak jsem se utěšovala tím, že když od toho čekám hovno, sračka mě nevykolejí a nebo, že mě mile překvapí. Trailer byl parádní (alespoń to každej říkal, já na trailery nečumim) a tak sem směle doufala v malej, černej zázrak. Mno...černý to bylo. Peele je rasista jak svině (s tím problém nemám já osobně nejsem považována za rasistku jen proto, že nesnáším úplně všechny včetně ťamanů), takže v jeho filmech je černý všechno od herců přes humor až po hudební doprovody. To by mi nevadilo, co mě ale celkem obstojně sralo byl fakt, že jak to je a bylo s hlavní hrdinkou bylo průhledný jak jednovrstvej toaleťák, film neví jestli je horor nebo komedie (štěkající negr na loďce, na kterýho štěkal negr na pevnině mě v kině poslal smíchy pod sedačku, scéna se nesnažila být vtipná...brala se smrtelně vážně) dále mě srala tuna píčovin - Pochopíte cca 270 milionů amíků co se v podzemí krmí králíkama a kopírujou každej pohyb svýho pozemskýho obrazu, aby najednou nekopírovali vůbec nic, vzali si červený pyžamo, nůžky, sejmuli ameriku a chytili se za ruce, zírajíc do píči? Pro Buddhu živýho proč měli ty nemožný pyžama, tvářili se jak Babiš když mu prošlo EET a znovu opakuju, proč se pak retardovaně sekli a drželi se za ruce napříč amerikou? Velká černá/červená zeď bo co jako? Proč malej bubu kopíruje malýho bubu a zahraje si na Palacha, zatímco ostatní už nekopírujou? Byl retard? A proč scéna - jedeme na pláž, pláž, jedeme z pláže - trvá skoro čtvrtku filmu? Prostě a jednoduše Pýl to zmrdal i napodruhý a jediný, co tenhle kolosální průser exkrementně vvrcholilo nahoru je hereckej výkon Lupito Šupito a její dcerky. Z těch kund šel strach, až jsem regulérně uchcávala, jenže pak začne negr štěkat na lodi a.....no do prdele s tim. PS: Bílá rodina byla vyobrazená jak banda největších vypatlanejch hovad, co kdy dejchala na Zemi kyslík. Alespoň že Pýl nechal na pokoji nás už vidím svý pekelný já v podzemní večerce jak si mastí 5x denně píču šmirglpapírem, aby trpěla když mně je dobře.... (07.04.2019)

Další Peeleing of US. Obrušovaní zdánlivě odumřelých částí americké pokožky jako jsou deziluze, strach z neznámého, kastování či sociální napětí a do toho dualita člověka. Ten sociální komentář je ale v kombinaci se způsobem vysvětlení původu doppelgängerů tentokrát slaboučký. Možná nebylo nutné zase vyjet alegorickým vozem a vystačila by jen ta prostá černohumorná home invasion s Abelsovými děsivými tóny. Uměl by to ale vůbec Peele bez přesahu? (30.05.2019)