Utop se, nebo plav

Film se promítal na mnohých světových filmových festivalech. Vychází z reálných problémů existenčních. Hlavní hrdina sice také nemá práci, je závislý na výdělku manželky a od syna momentálně zoufalého kvůli akné se mu dostává přezíravosti, nicméně nevypadá, že by mu hrozila sociální katastrofa; spíš psychické trauma středního věku. Polyká prášky, ubíjí čas, potřebuje někam patřit; právě z pocitu vykořenění odpoví na inzerát, který hledá nové členy „mužských akvabel“. A tak nalezne společenství různých ztracenců, kteří se v sauně zpovídají ze svých smutků. Někdo nedostal kvůli svému věku bankovní půjčku, jiní mají potíže v zaměstnání, v partnerském vztahu nebo s potomky. Než se všichni představí, vyprávění se neúměrně vleče. Tím více, že navzdory příkladné sestavě francouzských hereckých hvězd, kterým jednoznačně vévodí Mathieu Amalric, působí vlastně všichni takřka stejně, tedy stejně utrápeně, a ve svých výlevech plných stesku jsou tak jednotně civilní, až nezajímaví. Pohled na více nebo méně pupkaté pány v plavkách budí úsměv, i když spíše útrpný, nicméně zas tak originální nápad to není, s podobným prvkem přišel už český film Manžel na hodinu. Ale hlavně to není vyložené komedie. Po většinu času se totiž hrdinové kvůli pocitu chlapského selhání vyloženě utápějí v melancholickém poraženectví a v abstraktních depresích. (14.04.2020)

"Bez podstavy nebudou zvedačky, vyhazovačky, šou ani mistrovství. Takže od teďka přestaňte laskavě dýchat." Úvodem se musím přiznat, že jsem v tom viděl Vybíjenou. Jednak drsná vozíčkářská trenérka Amanda se nápadně podobala legendárnímu Patchesovi O´Houlihanovi a představování týmů na mistrovství světa bylo taky dost podobný. Taky je nutno podotknout, že chlapi lehce za zenitem se ve filmu rozhodně neztrapňujou poprvé. A teď k tomu pozitivnímu, což jsou akvabeláci. Jsem toho názoru, že z tohoto nápadu šlo vytřískat mnohem víc, ale o zábavu se chvílema bezpochyby jednalo. Taky Bertrandovy záchvaty upřímnosti mě docela pobavily. A nakonec jsem poděkoval Všemohoucímu za to, že jsem z podstaty samotář a proto nemusím hledat nový kamarády na podivnejch místech. (28.10.2021)

Francúzi to proste vedia. Z nezaujímavého a viac-menej prvoplánového nápadu s mužskými akvabelami spravil Lellouche nenútenú odľahčenú komédiu s pohodovou atmosférou a vcelku sympatickými postavami, ktorým ste reálne fandili. Trošku som bol skeptik, ale nakoniec som celkom spokojný aj napriek zbytočne prepálenej stopáži. Hviezdu navyše dávam hlavne za slušne zrežírované pasáže a záverečnú akvabela scénu. Slabé štyri hviezdy ako vyšité. 70 % (20.07.2020)

Na Francii poněkud vlažnější komedie, kde největší lákadlo je Benoit Poelvoorde, který na můj vkus nemá tolik prostoru, kolik by mít měl. Mužské Aquabelly jsou neotřelým nápadem a herecká sestava je zvolena trefně. Jakmile příjde na scénu nekompromisně sprostá trenérka na vozíčku, tak je postaráno i o humorné scény. Finále příjemně dojemné. Příjemný film, ale spíš jen na jedno podívání. Francie nabídla vtipnější kusy. 65% (04.04.2019)

Chvilku trvá, než se film najde, ale stejně tak je to o chlápcích středního věku, kteří se ztratili ve vlastním životě. Všechny postavy ve filmu jsou totiž ohromeni životem, at' už samotou, láskou nebo smutkem a právě díky těmhle depresivním postavám film dojemně namíchal humor a emoce. Moc příjemný film. (10.03.2019)