Donbas

Víc než o filmové umění tu jde o cílenou propagandu, kdy  bratrovražedný ukrajinský konflikt je líčen optikou jen jedné strany, není ani třeba dodávat, které. I když je scénář nepochybně od začátku až do konce smyšlený, jistě vychází i z reálií, které v daném prostředí skutečně existují. Jen není třeba podlehnout dojmu, že na druhé straně je něco jinak. Obyčejní lidé jsou zkrátka na obou stranách obětí politických manipulací, za nimiž stojí nejen zájmy ukrajinských oligarchů a zkorumpovaných "elit" z obou částí rozdělené země, ale jde i o širší globální zájmy a motivace.  Jen abychom si tamní mentalitu a evidentně nekompatibilní civilizaci s tou naší nechtěli nakonec opravdu dotáhnout až do EU. Špinavá válka na Ukrajině není fotbalový zápas, jak si mnozí zdejší "vlajkonoši" asi představují - čím dřív nám to dojde, tím líp především pro nás. Kouzlem nechtěného k tomu možná může paradoxně přispět i tento až naturalisticky odpudivý filmový pamflet. Samostatnou kapitolou jsou pak amatérské herecké výkony, často až do úrovně parodie, a ještě mizernější český dabing. (16.06.2022)

Přiznám se, že jsem to čekal lepší. Na záběry z Donbassu jsem totiž byl hodně zvědavý. Nakonec ale u těch záběrů bohužel zůstalo. Je totiž úplně jedno, jaký je v tomto případě příběh, když ho tamní konflikt převyšuje. Navíc celá ta filmařská technika je tak strašně neosobní, že to vypadá, jak kdybyste koukali na dokument z válečné zóny. Film absolutně bez emocí, ale tím nechci říct, že není zajímavý. Vypovídající je dost. (13.08.2019)

(Viděno po Ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022) Bohužel zcela nerecenzovatelné (2x to vidět nehodlám, ale dojem to určitě zanechalo). Je až morbidní jak jedna z postav celkem přesně cituje to co 4 roky po vzniku filmu pronesl Vladimír Putin (ruku v ruce s Ruským ministerstvem zahraničí). O to víc ve mě vzbuzuje dojem, jak moc pravdivé, to co se ve filmu ukazuje je. Práce s fake news a desinformacemi dostává (v kontextu se současným děním) zcela reálné obrysy. Donbas je brutální bizár. (20.03.2022)

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž se společnost začne nelichotivě rozkládat. Takovou atmosféru přináší artový snímek režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné absurdity, kterou se mu výborně podařilo odlehčit ironií, satirou a místy snad i grotesky. I když divácký úsměv to snad ani vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale snímek zcela jasný, i když neinformovaný divák může mít u mnohých scén problém pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina, separatistická skupina, zkrátka to všechno jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová realita. Syrová realita ční i z každičkého záběru, že to až vypadá, že se jedná o publicistický dokument než o film. Děj je epizodický, což v podstatě každičkou scénou s určitého místa či prostředí vyvolává dojem povídkového filmu. Každá ale taková scéna, či dejme tomu povídka, o něčem vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá i naprosto výborná kamera kombinující různé styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v artových filmech nejpoužívanější, statický, který je svým dojmem záběru z bezpečnostní kamery asi nejrealističtější. O hereckých výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své role nehrají. Herci své role doslova a do písmene žijí. Realita války a takovéto autentické filmové zobrazení se od sebe v podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani ponětí, že se takové podobné na Ukrajině skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?” ptá se důstojnice mladíka během prohlídky cestujících v autobuse. “Protože je matka nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě. Nejšokující je ale asi scéna veřejného lynče staršího chlapíka, který se dal na stranu fašismu. Chování lidí na principu zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná každá rána pěstí, ale i každičké nenávistné slovo. Tento film je po obsahové stránce fikce, ale plný skutečného realismu. Scény z ulice, z krytu, z politického jednání, je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý soudný divák nezapomene. (16.06.2022)

Já vím, že Loznica je umělec, který nebere na diváky ohled, ale tohle vlastně bylo dost o ničem. Žádný příběh, jen série samostatných scén z území, kde všichni bojují proti ukrajinským fašistům, dokud tomu buď sami nezačnou věřit, nebo nezemřou kulkou od někoho, o kom si mysleli, že je na téže straně jako oni. Vlastně nejlepší byl předtitulkový prolog, kde bylo krásně ukázáno, jak vznikají reportáže z válečného území pro média (50%). (27.04.2022)