Greyhound

Sympatičtější a střídmější alternativa emmerichovské Bitvy o Midway. S kratší stopáží, lepší strukturou formální stylizace a více přímočarým tahem na branku. Hanks se toho jako Captain torpédoborce ujal (ne)překvapivě s velkou parádou. Paradoxem filmu je to, že ač se jedná o válečný, tak mnohem zajímavější, než místy značně digitální boje je především precizně detailní vyobrazení fungování posádky a jejich postupy a úkony které plní v rámci své pracovní rutiny. Žádná díra do světa, ale alespoň si to nechce mermomocí držet pozici megalomanského velkolepého válečného spektáklu. (13.07.2020)

Námořní válečná vřava a ještě k tomu s Hanks? Co víc si přát pro mě. Bohužel krom nervy drásajícího střetu, kdy jsem opravdu byl někdy napjatý jak struna, chybí zde hloubka a nějaká dějová událost. Jde čistě jen o válečný střet bez zbytečných keců apod., který mohu doporučit, ale plné hodnocení dát nemohu. (01.01.2022)

V letošní slabé nabídce, ani moc Greyhound nepřekvapí. Během sledování mě čekalo hned dvoje bolestné poznání, zaprvé mě překvapila vlastně nuda jaká se dostavila v ani ne 80 minutovém příběhu, film se ke konci docela táhnul no a druhé poznání, že jak Ponorka, U571 nebo i K19 jsou podstatně lepší snímky. S bídou 50% (21.08.2020)

Svižně odsípající plavba přes atlantickou Černou díru, dramaturgicky ne sice bůhví jak skvěle řešená a cit pro gradaci jako by tentokrát Schneidera opustil, leč krátká stopáž uteče jako slaná voda a stále je na co se dívat, byť by to chvílemi byl i jen modlící se nebo na manželku vzpomínající veleslušný a empatický kapitán - podobné figury už zkrátka k Hanksovi patří jako k ponorce torpéda a divák už je na nějakou variaci téhož provedení jeho postav předem připravený. Když to shrnu - válka v Atlantiku podaná přesvědčivě a po filmařské stránce kvalitně, za mne velmi slušné 3*. (14.07.2020)

Naháněčka někoho někým, která je postavená na rozvíjení bezprostřední zkušenosti s děním v extrémních podmínkách? Důraz na opakování, variace a jemné paralely? Silný rytmus? Tenhle film mě měl zákonitě fascinovat! Popravdě, dost dlouho se mu to dařilo. Film nás počátkem čtyřicátých let dostává na otevřené moře, přičemž působivě demonstruje malichernost velkolepých lodí v porovnání se silou vodních mas. Odhaluje taktické možnosti spojeneckých lodí v konfrontaci s německými ponorkami, taktické možnosti ponorek v konfrotnaci s lodí i neopominutelnou sílu psychologické války. Navozuje paradoxní stav souběžné agorafobie z otevřeného moře i klaustrofobie lodní paluby. A pak přijde působivý střet. Jenže ouha, přijde příliš brzy... (12.07.2020)