Stín minulosti (S01E01)

J. R. R. Tolkien sice nebyl původním povoláním spisovatel a původní motivací pro vytvoření světa Středozemě byl zpočátku pouze klíč k vytváření a představení nových jazyků, ve finále ovšem stojí za jednou z nejslavnějších fantasy knižních sérií všech dob. Popularitě trilogie Pán prstenů pochopitelně pomohli i adaptace Petera Jacksona, které si celkem dokázali dojít pro 17 Oscarů (Návrat krále proměnil 11 z 11 nominací), který se o dekádu později postaral o adaptaci knížky Hobit, kdy se adaptování malé 250-stránkové knížky do celé velkolepé trilogie potkalo s o poznání méně vřelejším přijetím. Dekádu po prvním Hobitovi Petera Jacksona poté dochází na nový seriál ze světa Středozemě s názvem Prsteny moci od Amazon Prime. Stojí ovšem návrat do Středozemě (alespoň zatím) za to? Dle posledních informací měl Amazon Prime na 1. sérii seriálového Pána prstenů utratit 715 milionů dolarů, dalo se tudíž tak nějak očekávat, že produkčními hodnotami tento seriál rozhodně neurazí. Středozem se tak představuje v novém epickém kabátě, který v člověku po dobu následujících týdnů rozhodně vyvolá chuť navléknout si ho znova. Za prvními dvěma epizodami navíc stojí režisér J. A. Bayona, který si prakticky pokaždé u svých projektů pohlídá vizuál a tak jsou první dvě epizody Prstenů moci vizuálně vtahující podívané, především je ovšem na seriálu poznat, že se skutečně nešetřilo. A i když se seriál částečně pokouší očividně držet estetiky filmů Petera Jacksona, prozkoumání v historii audiovize dosud neprobádaného 2. věku představuje Středozem tak trochu dle očekávání ve zcela jiném světle. Skutečně se na ničem nešetřilo. Po vzoru trilogií Pán prstenů a Hobit se alespoň pro účely 1. série seriál natáčel též na Novém Zélandu a nadále platí, že se v oblasti krásy přírody Novému Zélandu prakticky nikdo nevyrovná. Potěší také fakt, že skřeti jsou po vzoru trilogie Pán prstenů dětmi praktických efektů skrze masky, peníze poté očividně šli na správné místo i v rámci dalších různých kreatur, lokací či kostýmů. Za ústřední melodií seriálu stojí Howard Shore, tvůrce hudby právě k trilogiím Pán prstenů a Hobit a Shoreův návrat je při poslechu ústřední melodie jednoduše rozpoznatelný. Za hudbu k seriálu je ovšem jinak zodpovědný Bear McGreary a i když se očividně snaží krapet základů, které dvě dekády nazpátek vystavěl právě Shore, potěší, že si jde McGreary zároveň tak trochu vlastní cestou a jeho hudba se zatím skvěle poslouchá. Je to velkolepé a obrovské, žádné filmové fantasy uplynulých let se prozatím prvním dvěma epizodám nevyrovná. Prsteny moci svou rozmáchlostí snadno dokážou zavrhnout veškeré obavy. Ano, dá se polemizovat nad tím, jak moc by byl sám Tolkien z tohoto seriálu bez žádných pevných adaptačních základů nadšený (sám kdysi nechtěl o žádné adaptaci svých děl slyšet), dá se ovšem minimálně věřit tomu, že mnoha odpůrců kampaně seriálu by mohli vzít výsledný seriál na milost. Pokud pochopitelně dokáží překousnout černé elfy a černé hobity. I proto, že expozice funguje na výbornou a produkčními hodnotami opravdu nejspíš nebude mít seriál konkurenci. Jsou ovšem i jiné důležité věci, bez kterých seriál nemůže fungovat. Sebevelkolepější a epičtější seriál nebude moci obstát bez zajímavého příběhu a postav. Prozkoumání události 2. věku Středozemě, které nevyhnutelně nejspíš časem povedou k Poslednímu spojenectví elfů a lidí známého z úvodu filmového Společenstva Prstenu prozatím samo o sobě funguje dostatečně zajímavě, zajímavé jsou ovšem naštěstí i postavy. Morfydd Clark sice není Cate Blanchett, stěžejní je ovšem fakt, že Galadriel v podání Clark je zcela jiná Galadriel, než ta známá právě v podání Blanchett. Galadriel by tak dost možná bez stejného jména nikdo nemusel poznat, mladší Galadriel je totiž výrazně ostřejší verzí známé postavy, kdy minimálně skrze počáteční podání Clark této postavy to nevypadá jako dvakrát velký problém, že právě Galadriel bude plnit jednu z hlavních rolí. Stejně tak Robert Aramayo, který v roli Elronda nahradil Hugo Weavinga je prozatím velmi fajn.  V prvních dvou epizodách se ovšem dokáže představit i několik dalších postav a prozatím to vypadá, že zajímavými charaktery seriál šetřit nebude. Přesto prozatím zůstává problém v tom, že má seriál prozatím tak trochu problém s tempem a po dvou epizodách mu zatím chybí výraznější rozjezd. Ten ostatně chybí prozatím celé lince s hobity, kdy jejich linka sice nejspíš očividně ještě bude velmi důležitá, s hobity se ovšem přesto možná především v rámci 2. epizody s názvem Na moři tráví až příliš času a přesto se jejich linka tak trochu vleče. Prolog první epizody s názvem Stíny minulosti přesto od počátku vyvolá chuť vidět od seriálu víc a víc. Dvakrát výrazná prozatím není akce, prozatím je jí ovšem příliš málo na to, aby se dala nějak výrazněji odsoudit. Několik momentů ovšem přesto stojí za to, především návštěva Morie v době její největší sláv. Celkově jsou trpaslíci zatím velmi výrazní a Durin IV. v podání Owaina Arthura prozatím vychází jako jedna z nejvýraznějších postav celého seriálu. Právě i představení trpaslíků vede k jednomu z cliffhangeru, které vyvolají chuť po tom, aby už byl příští pátek a do nové variace Středozemě se mohl člověk rychle vrátit. I přes pár mušek na kráse odstartoval seriálový Pán prstenů stylově a ukázal, že není nutné seriál rychle odsoudit. I v tomto případě bude nutné seriál rozsoudit minimálně na konci 1. série, první dvě epizody ovšem vyvolali důvěru. Tak snad je nástupci J. A. Bayony po dobu zbylých 6. epizod 1. série nedokáže úplně rozemlít.... (02.09.2022) (méně) (více)