Bílá vrána

Další artový film a třetí režijní počin (pro většinu z nás známého jen jako herce) R. Fiennese se poved na jedničku. Silné dílo, které mě od začátku naladilo na tehdejší režim v Sov. svazu. Střídání ruštiny a angličtiny (+ s českými titulky) to jen vytáhlo nahoru. Z filmu jsem se pozvolna dostávala do vnímání jedinečného Rudolfa, jeho vstřebávání a hltání novostí a kultury ve Francii a v závěru mě to emočně vygradovalo, byla jsem napnutá jako tětiva a ani nedýchala (při akci a nátlaku na letišti:-)). Bezvadný a procítěný film, super! (19.04.2019)

Je to citlive drama.Veskera pozornost rezisera se soustredi na Ivenka a detaily v jeho psychologickem portretu.Extrahuje barvy z jeho zivota,ktery byl zrejme tak cernobily jako ruska zima.Ale tezko rict,jak to odpovida skutecnosti.Film je plny malych radosti jako treba pohledy do baletniho studia,vecirek baletek apod.Samotny balet mi jako divakovi nic nerika a unavuje,jako kdyby se milovnik baletu dival na tancici 60 lete baletky. (15.01.2020)

Najhoršie je, keď je film s dabingom a oni tam viac ako polovicu filmu pretitulkujú. Tak sakra, ked už raz dabujem, tak to predabujem celé. Divákovi je celkom jedno, či daný človek hovorí aktuálne rusky, francúzsky alebo mongolsky. V každom prípade v tomto prípade boli tie titulky najzáujimavejšie na celom filme. Teplé balety ma našťastie nikdy nechytili za srdce ani varlata. (24.12.2019)

Velmi příjemný film, na který se hezky dívalo. Za odměnu pro diváka bylo perfektní a dramatické ztvárnění přechodu hlavního hrdiny do Francie. Jen těch pár vzpomínek bych možná vystřihl, zbytečně to protahovalo závěr. Možná mohli autoři nechat více prostoru osobě tanečníka, aby nepůsobil jen nesympaticky, ale trochu více se o něm divák dozvěděl. (04.08.2019)

Příběhy o emigracích jsou nyní již několik let především doménou českých filmařů a stále tomu není konec. Do stejného námětu se pustila i Velká Británie v koprodukci s Francií a společně odvyprávěli příběh ruského tanečníka baletu Rudolfa Nurejeva, kterak se vzepřel sovětskému systému, využil hostujícího vystoupení ve Francii a požádal o politický azyl. Snímek je v obrazotvornosti nenásilný a i po umělecké stránce v oblasti jemného vyprávění vcelku sympatický s uměleckým dojmem právě kolem baletu. Na temnou politiku bolševického rozhraní v Sovětském svazu se samozřejmě patřičně kladl důraz v působnosti vyniknutí oné nepříjemné doby. Politika se do sportu dere i dnes, takže ve svém smyslu se od této dobové výpovědi zase toho až moc nezměnilo. Sovětský tanečník jede do Francie na vystoupení a v patách má neustále sovětskou tajnou službu. Nesmí profesně ani soukromě učinit nic nerozvážného, jinak sovětská rozvědka zakročí. Že to nebylo pro takového člověka nic jednoduchého je nám patřičně ukázáno, ale skutečně se zase až moc na pilu netlačilo. Přeci jen se nejedná o žádný thriller. Ve snímku je kromě poutavého umění vestavěna také psychologie jednotlivce, touha a omšelá doba. O homosexualitě Nurajeva se příběh zase až moc přehnaně nezajímá, což je na dnešní dobu až div.  Zmínka o tom však samozřejmě je. Snímek ale jinak libozvučně povznáší svou vůli o poctě svému hrdinovi, pro kterého byl balet elixírem života. Snímek je natočen tak, že každá scéna s Nurejevem po divácké stránce zahřeje, naopak ze scén ze strany sovětských soudruhů téměř zamrazí a scéna z letiště je nejnapínavější dějovou složkou na celém dějství. Natočilo se to zkrátka s plným respektem k Nurejevovi, který to v životě neměl jednoduché a osud mu to ani moc neulehčoval. Fascinující filmové vyprávění podle skutečných událostí. (28.01.2022)