Dogman

Příběh ze stejného prostředí jako Gomorra.Majitel psího "salonu" si docela klidně žil než se mu splašil odběratel koksu.Příběh je propracovaný do nejmenšího detailu.Jízda z kopce na jejímž konci je stopka životu s dcerkou a práci kterou měl rád.A nikdo ho nepochválil že je zbavil tyrana.Čekal na to vůbec? (12.09.2021)

Marcello žije ve čtvrti, která je podobně zoufalá jako on sám. Tintítko, jehož existenci nikdo nebere vážně a hodí se jen neurvalému Simoncinovi, který ho zneužívá ke shánění drog. Marcello touží po přátelství s každým a skrytě doufá, že vycházet dobře se Simoncinem mu zajistí alespoň nepatrný respekt. Jenže Simoncino je neurvalé hovado, kterého se všichni kolem nejraději zbavili, a to definitivně. Marcello nedokáže říct ne, ono teda Simoncinovi se blbě odporuje, když už si ho jednou pustil k tělu. Jenže každé Marcellinovo ano, je dalším špatným krokem v jeho životě. Až do závěrečné katarze. Celkem dobře rozehrané, jen ten závěr si musí přebrat každý po svém. (29.12.2018)

Asi pocházím z jiného vesmíru, jelikož hlavní hrdina, "dobrák od kosti", se kterým tu většina uživatelů sympatizuje, mi byl odporný stejnou měrou jako onen nezřízený násilník. Dobré srdce? Ale kdeže. Lítost? Ani v nejmenším. Někoho tak blbého, aby člověk pohledal. Když sledujete jednání hlavní postavy, tak vás napadne označení 'retard', doslova vás irituje. Takový hlupák, neschopný predikovat následky svého jednání, už vzbuzuje doslova pohrdání. Slaboduchý Marcello spíše než dobrým srdcem oplýval strachem a vychcaností. Ten vůl dostal co zasloužil. (16.02.2020)

Príbeh chlapíka, ktorého keď obrátite môžete ísť rovno na pole pluhovať, ten frňák to je čistá rezná časť, takzvané lemeše. Napriek tomu si získa publikum, pretože je dobrým človek, ktorý je poznačený okolnosťami. S tyranom sa dá vysporiadať ale aj šikovne. Čo je zároveň nádejou, keď človek pozerá na to, kto mu vládne. (10.06.2022)

Lidské a mrazivé zároveň. Chytlavé od prvního do posledního záběru. Jak osobitým námětem, tak zpracováním, adekvátním smutnosti příběhu a šedivosti prostředí, ve kterém se odehrává. Člověku se nechce věřit, že něco takové je soúčástí EU. Je záslužné, že se osobitý talent Garroneho formátu soustředí právě na tuto tvář Itálie. Od závěru jsem čekal malinko víc, ale i takhle dobrý. Pomohl pochopit zvláštní rozhodnutí hlavní postavy. Výkon Marcella Fonteho hodný ocenění. [Cannes] (17.05.2018)