Manželská historie

Scény (be)z manželského života. Nevěděl jsem, jestli se připravit na absolutní srdcerváč z pohledu malého kluka nebo na přehled naschválů, které si dokážou provést dva lidi, co se měli nejradši na světě. A jakkoli je z obojího přítomna minimálně ochutnávka, byl jsem v obou případech slušně vedle. Hlavní roli totiž překvapivě dostává samotný právnicky pojatý postup rozvodu a to, co nutí oba manžele dělat, ať už měli původní záměry jakékoli. Je to podívaná plná zaraženého mračení se a zklamání z nevyhnutelného a díky do posledního gesta přesnému Driverovi i pod kůži se zažírající. Scarlett má svoje repliky přece jen více papírem šustící, což ale není chyba její, ale spíš Baumbachova, který má Charlieho očividně odžitého a druhé straně se snaží bolestivě moc rozumět, jakkoli nikdy úplně neporozumí. Čekal jsem větší množství emocionálních nárazů, které přišly až v chýlícím se závěru (ale o to silnější) a asi jsem čekal i přirozenější přechody v rámci tak pečlivě vystavěného postupu samotného zákonného rozvodu. Není to proto tak zničující či odzbrojující podívaná, jakou jsem čekal nebo v jakou jsem doufal, přesto je tahle Historie tuze silná, ve správných okamžicích nepříjemná a v první i poslední řadě upřímná. (14.12.2019)

Takové to, když zapomenete že koukáte na herce, na film, a odevzdaně žijete situací, kterou prochází hlavní protagonisté. Křehká dialogová vztahovka, při vyprávění příběhu bravurně pracující taky s kamerou a střihem. První spověď Scarlett její právničce je snad nejbrilantnější scénou filmu. Herecky na úrovni dech tajícího výstupu Naomi Watts ve scéně herecké zkoušky v Mulholland Drive. Dále třeba střihová eskalace s gradujícím přibližováním se k vypjatým tvářím v hádce s vyvrcholením, ve kterém se řekne to nejhorší, co se vzápětí musí olitovat. V divadle by to bez těch detailů tváří nebylo ono. Dialogy tak autentické a povahy postav natolik přesně tvarující, že hrát je musela být tvůrčí extáze. A nejen Driver se Scarlett zde krasobruslaří. Laura Dern na malé ploše comebackuje v plné síle a Ray Liotta na ještě menší ploše výsostně kompenzuje absenci v Irishmanovi. Jako to nejlepší od Woodyho Allena, s dotekem srdce La La Landu. Za mě nevyhnutný Oscar za scénář. (24.12.2019)

„Já nechci peníze ani nic podobnýho. Jen mám obavy, protože jsme žádný právníky nechtěli. Nechci bejt moc agresivní. Chci abysme zůstali kamarádi.“ - „Uděláme to co nejjemněji.“ Zalhala právnička a nabrousila si ostří…Už úvod s tím, jak jeden vidí druhého a následný střih do reality, mě chytly. A s postupující projekcí mě film bavil čím dál víc. A to nejhlavnější, sledovat tady Scarlett a Adama je čirá radost, oba jsou skvělí a já jim věřil každičkou emoci. Navíc divák rozumí a fandí oběma. A s právníky (Dern své mužské protějšky válcuje a připomíná její Renatu ze Sedmilhářek) to dostane tu správnou hořkost. Přitom nejde o nic vyloženě depresivního, neboť celý film má vyvážený poměr humoru (vede pasáž se „sledovací paní“) a vážnosti, stejně tak konec mi přišel v rámci možnosti ten nejlepší možný. Celkově dávám slabších 5*. „Až přijede Charlie, poslala bych ho do Palm Springs. To jsme dělali s tvým otcem, kdy jsme měli rozepře.“ - „Copak jsi ho tam nenačapala, jak kouří péro vrátnýmu?!“ - „A vždycky mě mrzelo, že mě to tak naštvalo!“ (02.02.2020)

„CHCEME TOTÉŽ...“ /// Rodinný drama. Ukecaný a plný Scarlett (který to teda nijak extra nesluší). Příběh o manželství, který končí a místo toho, aby rozumní lidé šli rozumnou cestou… no je to jasný, že? Film přináší hodně okamžiků, ve kterých vynikne herectví obou protagonistů – tedy i Adama Drivera. Připomíná mi to filmy Woodyho Allena. Jen tady není moc prostoru pro ftip. Chystáte svatbu? Tak to se nežeňte… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju Hladová srdce. 2.) Rozvádím se a nemám rozum. Ani stará nemá rozum… 3.) Thx za titule "vasabi". /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.01.2020)

Když se rozvádí mačistický našinec s koulema, tak ta tlustá kníratá pizda, co mu už hezkých pár let permanentně ječivě pičuje u fotbalu, odmítá kupovat lahváče a vůbec mu tak nějak globálně otravuje život (jasně zřejmé odcizení vinou manželky), nejdříve dostane pořádnou pumelici do zubů. To má ryze praktický důvod, protože „fofvovový fávník“ se dá klidně vyložit i jako „fosforový trávník“, tudíž si ty feminizované barakundy v advokátní kanceláři Nemrdalová, Žluklá, Lesbianová & partnerky budou myslet, že ji akorát tak jebe, čili jen kapku zrezlá vytuněná felicie, pořízena v záchvatech citu tak před jejími čtyřiceti kily nad limit lehce manipulovatelného pytle cementu, zůstane hladce v péči pána tvorstva. Fakany ať si klidně nechá a půjčuje mu je, jen když vypadne Eurosport nebo v ligové přestávce. To takový přiteplený ňujorský yntelechtuán je dost v prdeli a o hladkém rozvodu si může nechat akorát tak zdát! Doma má totiž přeemancipovanou krávu v krizi heideggerovské ontologie (čti „předpřechodové srůstání stydkých pysků“), která se, ač již bez kundy, prostě nedokáže povznést nad nějaké to občasné nevinné vyprcání dosud funkční kulisové asistentky, a dá to chudákovi pěkně sežrat. A nejen jemu, taky přihlížejícím! A to zejména tím, že místo Xanaxem řeší své pičoidní mindráky a krizi identity ubíjejícími filipikami s kýmkoliv, na koho narazí, zejména o niterných pocitech zhrzené samice, věčném utlačování femininní přirozenosti tím odporným maskulinním egem, vnitřních dilematech mezi plotnovým mateřstvím a touhou pustit si ještě kundu na špacír, než jí skončí záruka, nebo o nutnosti emancipačního potírání zkurvených šovinistů. A přitom ta její buznička s trochou másla na hlavě jen tak pudlíkuje kolem, štěká na povel a dělá agility. No, patrně to bude dost autobiografické. Tenhle latentní homointelektuál Noah si asi neuměl říct „no a“, když ho kopla do prdele ta jeho obskurně odporná obluda J. J. Leighová, a rozhodl se vycákat své frustrace na publikum plagiátorskou Vypelichanou kočkou na rozpálené plechové střeše rezivějící tramvaje do stanice touha. Rozhodně skvěle zahrané, v některých momentech i docela silné, ovšem jako celek to působí jako impotentní Woody Alen, kterému vykastrovali cynismus, nadhled a sysel pro tumor, a zbylo jen rádoby yntelechtiuální sci-fi žvanění do sebe zahleněných nesoudných pičusů se zjevnou poruchou komunikace a racionality. Ale nepochybuji, že se v tom pár submisivních oslizlů dokonale shlédne a celý hřad hospodyněk za zenitem u toho žehličkou připálí své džambobombarďáky. Každopádně opravdovému vztahovému peklu s neméně slizkým a skvěle hrajícím Adamem Řidičem to nesahá ani po Baumbacha. (30.12.2019)