Režie:
Paweł PawlikowskiKamera:
Łukasz ŻalHrají:
Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza, Cédric Kahn, Jeanne Balibar, Adam Woronowicz, Adam Ferency, Dražen Šivak, Slavko Sobin, Aloïse Sauvage (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V období budování stalinského Polska, ale také moderní západní Evropy se odehrává příběh velké osudové lásky zpěvačky Zuly a skladatele Wiktora. Nedokážou žít spolu, ale zároveň se fatálně přitahují a nevydrží být bez sebe. V kulisách Varšavy, Berlína a Paříže zní jazzová a folklorní hudba a Zula s Wiktorem rozehrávají nádhernou, ale hořkou baladu, svoji vlastní studenou válku. Kunderovsky laděným milostným eposem navazuje Pawel Pawlikowski na úspěch oscarové Idy. Za dílo nabité elektrizující hudbou i obrazovou krásou byl na festivalu v Cannes odměněn Cenou za nejlepší režii. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (177)
Objektívne to je určite skvelý film. Lenže mne ako kultúrnemu barbarovi sa nepáčil, pretože bol čiernobiely, príliš epizodický, nevysvetľoval dôvody konania postáv dostatočne explicitne. Ale hlavne, ten záver a la Rómeo a Júlia, pohol dej smerom, ktorým by poľská kinematografia nemala vykročiť, lebo to pred ňou urobilo už príliš veľa európskych národných kinematografií a niekto by mal zostať filmovým optimistom. ()
Písničky (OJOJÓJ - Dwa serduszka, cztery oczy, co płakały we dnie, w nocy) a černobílé fotografie skvělé, melodramatický příběh je dobře zasazen do dobového prostředí, byť on sám až tak přesvědčivý není... Paweł Pawlikowski věnoval film svým rodičům, jejichž osudy rámcově zobrazuje, a možná právě v tom je oko, do kterého se jeho příběh nechal chytit. A možná také proto byl pro mě filmový osud ansámblu Zespól Piesni i Tanca Mazowsze (ve filmu Mazowsze zaměněn za Mazurek) zajímavější než lapálie mileneckého páru, který má hodně blízko k Pierre Louÿsově "La femme et le pantin", či filmové variantě (nejvíce asi Luis Buñuel "Cet obscur objet du désir!") ()
Proč se do oskarových nominací u neanglicky mluveného filmu dostane kousek, který je v rámci pochopitelnosti nejmíň přístupnou filmařinou, co jsem za bůhví kolik let viděl, to prostě nepochopím. Přitom Poláci teď točí tak pěkné filmy. No tak jasně, jisté kvality má určitě i tento film, to bezesporu. Nápad, jak odvyprávět příběh v rámci útržkovitých scén, které se neustále trhají, aby se pod náporem polských dudáků opět propojily, je cnostnou a originální myšlenkou. Já ale přeci jen měl co dělat, abych to po dalším záběru na dudáky nebo zpívající holčičku nevypnul s tím, že už tenhle film v životě nechci vidět. Nakonec jsem ho dokoukal, uznávám originalitu, ale…už ho nikdy nechci vidět! Pokud Studená válka dostane Oskara za neanglicky mluvený film, tak to nebude za film, ale za to, že polská kinematografie je aktuálně tou nejlepší evropskou kinematografií. ()
Pawlikowski natočil inverzní film k Amour fou – zatímco J. Hausner romantický ideál absolutní lásky dosažitelné jen skrze společnou smrt milenců dekonstruuje, Pawlikowski ji přesouvá do moderních noirových kulis, v nichž jej neironicky stvrzuje. Naivismus Studené války tak může fungovat jen za cenu žánrového potlačení psychologie. ()
Rádoby artové melodrama, ve kterém ústřední duo opakovaně a DOBROVOLNĚ volí jiné životní cesty než být spolu, aby to pak mohli olitovat. A jen se tak v průběhu let občas potkávají, aby se jeden druhého zeptali, jak jsou na tom. Navíc film bez emocí, který snad NECHCE abyste jejich lásku prožili a NEPOTŘEBUJE abyste pochopili ta jejich všechna rozhodnutí. Melodrama o dvojici stejně černobílé, jako je jeho hezká obrazová 4:3 kompozice. Za ní třetí hvězda. Studený film. [Cannes] ()
Galerie (27)
Zajímavosti (11)
- Tomasz Kot sa kvôli filmu učil hrať na piano. (IceQueen)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. května 2018 na Cannes FF. (Varan)
Reklama