BlacKkKlansman

Svým způsobem velice děsivé svědectví z jednoho amerického vidlákova s jako vždy božím Adamem Driverem a hlavně režisérským fištrónem Spika Lee, který opět tne do živého (viz epilog). 130 minut je možná pro někoho moc, ovšem naštěstí se slovutnému režisérovi daří tempo udržet a úplně mě neztratit, takže jsem si tento krásně pojmenovaný film, na který jsem se od KFF těšil, poměrně dost užil. Redneckové zřejmě takovou radost neměli. (08.11.2018)

Takhle, nevím jestli mě to tak zasáhlo nebo jestli z dlouhodobého hlediska pokládám tenhle film za přelomovej, to asi spíš ne. Ale už dlouho jsem neviděl takhle dobře vyváženou a zábavnou žánrovku. Funguje tady fakt všechno, každá scéna, každá hláška, hereckej výkon, nic mi tu nepřijde off a všechno to krásně drží pospolu. Nechci se tady politicky zabírat tím, jak moc byl konec nutnej k takovému vyhrocení, mě to přišlo že to zapadá, a že to dává smysl, tak jako komentář, tak doplnění filmu jako samotného. Do toho to dýchá fakt dobrou atomsférou černošských filmů 60 a 70 let, na které třeba dost odkazuje Tarantino. a jo, je to prostě precizní produkt, a je mi líto, že jsem to tehdá nedal v kině. (05.03.2021)

"Neměli bychom uvnitř sebe vést válku. Měli bychom být jen černí." Jenže já jsem bílej. Tuším, že bych se za to měl omlouvat, ale nebudu. Ať si aktivisti trhnou nohou. Černou nebo bílou nohou. Mně je to jedno. Já jsem pro dialog a tak si nezážádám o kartu člena rasistickýho KKK ani ubrečenýho BLM. Ale abych se dostal k Ronovu příběhu, tak mě černej polda jako člen KKK docela bavil. A to až do konce filmu. Ta aktuální fraška po jeho konci mě donutila k zamyšlení, že bych si o to členství v KKK měl zažádat. Podobnej dementní aktivismus totiž v dobrý víře podněcuje onu nenávist, proti který tak statečně bojuje. (15.11.2021)

Spike Lee nejednou příjemně překvapil. Rozhodně ale nepatří mezi režiséry, na jejichž kousky bych netrpělivě čekal. Zápletka je poměrně prostá – čerstvá posila coloradské policie Ron má překvapivou barvu pleti. První černoch v historii sboru chtěl být mužem v uniformě odjakživa. Nejprve zevluje v kartotéce, nakonec se ale stane členem buňky Ku-klux-klanu. Jenže s jeho afrem by to šlo obtížně, takže Ronem je ve skutečnosti a na telefonu, Ronem mezi rasistickými fanatiky se stává jeho kolega, který je navíc jen tak mimochodem Židem. Organizace mezitím nabírá na síle a plánuje násilný útok. Uvědomělý filmař Spike Lee se opírá o reálné události a dává jasně najevo, že se mu dnešní poměry za oceánem nelíbí. Ocitáme se sice v 70. letech, ovšem události jsou platné i pro současnost, z čehož může mrazit. Ovšem z toho, že je nálada mezi lidmi podobná, prostě nemrazí. Možná je to jeho typickým odlehčeným stylem vyprávění, možná tím, že jsem měl v několika momentech problém tu či onu scénu akceptovat. Mnohé navíc měly být o dost kratší. Používá sice několik fíglů a předkládá i pár milých nápadů, celkově ale nejsem přesvědčený, že by tohle měl být nějaký „černý“ kůň blížících se filmových předávacích ceremoniálů. Není ani nijak zvlášť vtipný, humor vychází hlavně z absurdity rasistických projevů. Herci jsou fajn, ale z Adama Drivera dlouhodobě rozhodně neucvrkávám, prakticky neznámý John David Washington má zase značné charisma, ale že by měl držet v ruce hereckého Oscara, tak to tedy vůbec. Lee měl možná leccos detailně promyšlené a před dobovou atmosférou smekám, mě si nicméně celkově tentokrát úplně nezískal. (01.01.2019)

Univerzální přístupnost BlacKkKlansman vychází z celkového zacílení filmu, který na rozdíl od Leeho předchozích snímků, nekáže jen k jedné divácké skupině. Ačkoli by to mohly název a částečně i propagace filmu naznačovat, BlacKkKlansman nestaví na opozici ras, nýbrž na opozici postojů, ideologií a východisek. Konkrétně proti sobě staví na jedné straně rasismus, xenofobii a nenávist a na druhé právo, sounáležitost a sebeuvědomění. - více v recenzi pro ČRo (15.08.2018)