Moje tlustá řecká svatba 2

Mě se chce brečet... To bych byl radši, aby ten film pokračování neměl, než aby dopadlo takhle. Jedna velká trapná tragédie, která nakonec vypadá spíše jako parodie na první díl. Ztratilo to kouzlo, veškerou svou duši a ani ty postavy už mě nebavily. Zápletka by stačila, kdyby ten film zvládl trochu vtipu. Jones z toho udělal levnou slátaninu vtipů za sebou. (08.05.2016)

Tento film je ako objatie, keď máte nie práve dobrý deň. Na nič sa nehrá, len plynie, občas s úsmevom, občas so slzou v oku, ale vždy s láskou. Všetko, čo spravilo z prvého filmu takú milú záležitosť je aj v tomto filme. Trošku farebnejšie, hlučnejšie a s pár šedivými vlasmi, ale stále s otvorenou náručou, dobrou radou, historkou, ktorú by ste radšej nepočili a, samozrejme, s Okenou. (11.04.2016)

To, čo jednotku robilo takou výnimočnou a spravilo z nej legendu, dvojka už proste nedosahuje. Nič, čoho by sa dalo chytiť a vypichnúť. Pokusy o vtip utlačila tona nezmyselných dialógov a opakujúcich sa scén. Prišlo mi to neskutočne dlhé, nudné a nezáživné. Ale aspoň som vďaka tomu spoznal grécku komunitu žijúcu a študujúcu v Bratislave. Tí na ten film chodilo skoro povinne. 1 z 5 (06.11.2016)

Velmi příjemné a milé vidět zase všechny pohromadě a zjistit, že se vůbec nezměnili. Pořád jsou to ufrflaní řekové, kteří se snaží přehnaně pořád někomu organizovat život a pokud možno řešit všechny problémy někoho jiného, nicméně rodinka držící pohromadě, kde i pubertou fackovaná Paris musí uznat, že není nic lepšího než milující a fungující rodina. Moc milé, podařené, občas jsou tam hluchá místa, kde se rodina baví v podstatě o ničem, ale je tam dost momentů na zamyšlení a po shlédnutí musím konstatovat, že ač jsem se zdaleka tak nepobavila, jak u jedničky, zanechal mi film velmi hřejivý pocit u srdíčka. I to někdy stačí. :-) (20.08.2016)

Už jako děti školou povinní jsme s oblibou kontrovali: "opakovaný vtip, není vtipem". Kouzlo řeckého řádění již dávno opustilo rodinný dům Nii Vardalos a vrátilo se šmahem zpět na Balkánský poloostrov. Všechno to Hujerství, řeckost, léčení Okenou, baklava a další atributy, které udělali z První svatby jednu z nejvýnosnějších romantických komedií dějin, už jednoduše nefungují. A to, že svou romantickou hru rozjede rovnou na tři generační strany už beru jenom jako takové chytání se stébla, které má zakrýt fakt, že scénář nepřišel z žádnou nosnou zápletkou. A tak slavíme, ženíme se, hlučíme a jsme Řekové.....a není to málo, Antone Pavloviči? (11.01.2018)