„Marečku, podejte mi pero!“

Nevím, co k tomuhle filmu dodat. Česká klasika. Společně s Jáchymem patří mezi mé nejoblíbenější české komedie. Práce Svěráka a Smoljaka se prostě pozná. Každý známe nějakého toho Hujera. Jiří Sovák vyniká společně s Jiřím Schmitzerem. A Petr Nárožný, který vypadá pořád stejně, dokáže pobavit, i když se tam objeví pouze jednou. Podobně jako Zdeněk Srstka, který tam toho moc nenamluví. Taky by bez tohohle filmu málokdo znal Humpolec: "A nyní zjistíme, zda je přítomen hliník. Hliník se odstěhoval do Humpolce." :D (31.01.2013)

Po letech dávných znovu viděno, na čtyři hvězdičky ze tří upřimně přehodnoceno... Zvláštní, jak taková vpodstatě hloupost zůstává svěží a milá. A vlastně i inteligentně humorná. Vypointovaná, mile zahraná a mile režírovaná. V kontextu světové kinematografie naprosto bezvýznamný film, leč pro našince... No i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, že... :-) . . . Kdeže ta stará pera jsou... - - - P.S. Nezapomenutelně kouzelné závěrečné dvě minuty v podobě čistokrevné socialistické SCI-FI - tedy pardon - vědeckofantastické... Kdo tenkrát nežil, nepochopí... (31.12.2005)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)

Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let... (17.11.2006)

Nesmrtelná komedie s nesmrtelnými hláškami a též nesmrtelnými hereckými výkony. Přitom nejde jen o pár perliček v dialozích, kompletní struktura filmu je více než důstojným "pokračovatelem" prvorepublikových komedií ze školního prostředí. Vlastně se dá říct, že se zde sešlo několik výborných herců na vrcholu s režisérem, co prožíval zlaté údobí také v sedmdesátých letech. Jako ukázkový produkt naší kinematografie znamenité. A normalizační podtext nevidím. Oficiálně... (18.09.2005)