Limonádový Joe aneb Koňská opera

Limonádník je neutuchajícím gejzírem nápadů, gagů, perzifláží a parodií. Zvláště dnes naznačuje, kudy vlastně běží hranice mezi skutečným humorem a konzumním bavičstvím. Pokleslost někdejších rodokapsů (románů do kapsy) tu opakovaně dostává inteligentní, odlehčený nářez. Úžasné jsou scény hospodských rvaček, které si v ničem nezadají s klasickým westernem. Limonádníkova unylost, umocněná obsahovou vyprázdněností zvláště vypečených obratů pokleslé literatury, dětinná démoničnost HogaFoga, osobité vegeteriánství Hlinomazovy role, vypočítavá okázalost ctnosti a rádoynedotčenosti Joeovy zaslíbené, skvostná závěrečná scénka filmu, naznačující, v čem že je kouzlo pojící skvrny velikosti mexického dolaru ... Kdo se umí smát, začne hned na úvod filmu, a nepřestane dost dlouho po jeho skončení. Odchází nejen pobaven, ale i posílen. ... (25.08.2007)

Citovat profláknuté filmové hlášky, je vždy zbytečné zbytečné. O to víc v případě, kdy je hláškou snad každá replika scénáře. Co ale pochváit musím je technická dokonalost a chytrost tohoto snímku. Ta mě i přibývájícími osobními reprízami nepřestává, příjemně překvapovat. Střihy, švenky, nebo speciální efekty, na tohle všechno mohou být tvůrci i po letech opravdu pyšní, protože zde šli svojí cestou a s přehledem se vyrovanli zahraničním produkcím s x-násobným rozpočtem. A pak samozřejmě herci, ti hlavní jsou jasní, ale Limonádový Joe má casting vychytaná až to né nejposlednější miniroličky. Všichni ti hrobníci, barmani, telegrafisti jsou jako živí a jen povzbuzují dojem, že všichni na filmu dělali s obrovskou radostí z práce. (21.11.2004)

Oldřich Lipský byl prostě mezi našimi režiséry opravdový bůh. Nepamatuji si snad na žádný jeho film, který by mě snad nějak zklamal. Tato westernová parodie se stala nesmrtelnou, stejně jako sám tvůrce. Mělo to slušný příběh, písně i kvalitní herecké výkony – takže co víc si může divák přát. Snad jen trochu Kolalokové limonády… Květa Fialová a Olga Schoberová byly úchvatné a Karel Fiala jakbysmet. Takže „palec hore…“ a na tento klenot československé kinematografie se vždy podívám rád znovu. O tom sakra žádná… (19.11.2018)

Neprůstřelný kladný hrdina, pistolník Joe, se poprvé objevil v několika povídkách, které Brdečka napsal na počátku německé okupace. Parodoval v nich oblíbené rodokapsy z prostředí divokého západu. Vzhledem k pozitivnímu ohlasu se k téže postavě vrátil prostřednictvím divadelní hry a románu. Nakonec využil Limonádníka Brdečka i v loutkovém snímku Jiřího Trnky Árie prérie. Oldřicha Lipského zaujal Limonádový Joe poté, co režíroval jeho rozšířenou divadelní verzi. Právě pod jeho vedením doplnili Jan Rychlík a Vlastimil Hála písničky, které díky filmu zlidověly, a tato divadelní verze se stala východiskem pro celovečerní film. Brdečka se zasloužil o rehabilitaci žánru v československém prostředí, protože do té doby byl western ocejchován coby úpadkový žánr. Film byl příznivě přijat i v prostředí Hollywoodu, kde obdivovali jeho nadhled, perfekcionismus a originalitu. Myslím, že o Limonádníkovi se není nutné v českém prostředí více rozepisovat, protože jde o jeden z nejznámějších snímků vůbec. Celkový dojem: 95 %. (08.01.2019)

"Když střílí konzument Kolalokovy limonády, netřeba volat lékaře." Vždycky si rád oblíknu teplý prádlo, usednu do baru, kde houstne dým, dám si cloumáka, zaplatím za něj mexickej dolar o velikosti kakaový skvrny a mrknu na plátno, kde právě probíhá nelítostnej souboj bílobílýho dobra s černočerným zlem, ve kterým kultovní hlášky létají vzduchem rychleji, než kulky ze Smith and Wessonů - samozřejmě zavěšenejch proklatě nízko. Bavilo mě to jako malýho a jelikož již několik destiletí odmítám dospět, tak mě to baví dál. (05.08.2011)