Cirkus bude!

Je zajímavé sledovat, jak prostředí cirkusu, které je ze své podstaty extravagantní, uzavřené a tak trochu "západně dekadentní" se tu potkává s vědomím, že samotný cirkus je vlastně ideální volnočasová odměna dělnictvu, protože se jedná o zábavu bez jakýchkoli intelektuálních nároků a v tomto rámci se snaží ty dva světy ve filmu prolnout. No jako snaží, je tu zřejmé, že film slouží spíš jako pódium pro předvedení rozličných cirkusových čísel, které stále budí velký údiv (zejména tím, jak moc je možné nechat zdegenerovat zvířata). Lipský tady uvádí svojí režijní metodu postupné akcelerace děje až k surreálné maniakálnosti, přičemž je bizarní sledovat, jak se mu v tom motají mladý Kopecký, Kemr, Hlinomaz, Sovák, Hrušínský a v roli jedné z akrobatek dokonce Věra Čáslavská. František Filipovský s vlasama tu možná nevěda vytvořil předlohu pro J. Jonaha Jamesona. (09.04.2022)

Fakt by mě zajímalo, jaký je poměr mezi scénami, které pouze zaznamenávají cirkusová vystoupení, a scénami které posouvají kupředu notně prostinký děj (organizace cirkusové show v "bojových podmínkách"). Ruku do ohně bych za to nedal (ostatně to bych neuděl nikdy!), ale řekl bych, že těch prvních bylo více (to asi ne, ale bylo jich tam tolik, že jsem získal ten dojem, a to k průseru stačí). Jako nic proti, ale prostý záznam výstupů akrobatů a klaunů byl v módě už v začátcích kinematografie, Lipského debut se tak zpozdil cca o 50 let. Nakonec pro mě bylo nejzajímavější identifikovat si a pojmenovat, kterak se do tohoto filmu obtiskla doba, ve které byl natočen (padesátá léta) - kupř. cirkusáci jdou pracovat i v osobním volnu (dokonce se vykašlou na svatební oslavu), aby se mohly lidové masy pobavit, vyvíjejí tedy úsilí až stachanovské ; na výsledném tvaru cirkusového představení se s nadšením podílí i diváctvo; úředník (F. Filipovský), který má na prvním místě tabulky, to, aby vše bylo v souladu s předpisy, je ředitelem podniku odkázán do patřičných míst, jelikož prvořadé je veselí (a odpočinek) pracující třídy atd. Nicméně cirkusové prostředí muselo být pro Oldřicha Lipského zřejmě skutečně přitažlivé, když se k němu v pozdějších letech opakovaně vracel (Šest medvědů s Cibulkou, Cirkus v cirkuse), možná se na mém hodnocení podepsal i fakt, že toto nadšení pro cirkusové prostředí nesdílím. 40 % (11.05.2024)

Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. (22.12.2018)

Jako dítě jsem tenhle film miloval, jako dospělý musím ubrat hvězdu za agitaci (telefonát ředitele cirkusu na konci). Ale jinak je to výborná komedie obsazená hereckými esy a naplněná úžasnými cirkusovými čísly. A taky perfektní zachycení minulosti, protože stabilní cirkus už v Česku (ani na Slovensku co vím) není. Holt doba pokročila. Tak aspoň že nám zůstaly ty filmy. (04.11.2012)

Obliba filmů z cirkusového prostředí je dostatečně známa. Avšak i filmy, které jen dokumentárně zachycuji cirkusový program (sovětské filmy „Večer v cirku", „Ve světlech manéže" a „Aréna odvážných"), dosáhly nevšedního zájmu našich diváků. Autoři snímku „Cirkus bude" se rovněž rozhodli ukázat divákům výběr našich nejhodnotnějších cirkusových a artistických čísel — navíc však v rámci veseloherního děje. Jejich vpravdě průkopnický přístup k dané látce přinesl kladný výsledek: „Cirkus bude" je nesporně naše nejlepší filmová veselohra poslední doby, vzbudila při svém promítání na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech nevšední pozornost i zájem zahraničních delegátů a byla též po zásluze odměněna. Má bystrý spád, jednotlivá čísla klasického cirkusového programu se střídají s vtipnými veseloherními situacemi. Celek poskytuje nejen přehlídku vynikající úrovně našich cirkusových umělců a artistů, ale opravdu vkusnou a veselou zábavu, vyznívající ve zdravou ústřední myšlenku filmu, že „chtějí-li všichni společně udělat něco dobrého pro lidi, musí se to podařit", jak to výstižně vyjádřil spoluautor a scénárista filmu Ivan Osvald v projevu před uvedením filmu na festivalu v Karlových Varech. Filmový přehled 38/1954 (31.05.2009)