Adéla ještě nevečeřela

Nikdy som tejto klasike neprišiel na chuť. Keď si to porovnám napríklad s takým Vrchní, prchni, tak tam je čo situácia to gag. A tu som sa sem tam pousmial, zhodnotil veľkých hercov na jednotku, ale ako paródia mi to teda neprišlo ako šperk, pri ktorom sa budem chytať za brucho. A že by bolo za čo chytiť. (08.03.2022)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

Podle mě nejlepší Lipského film, vedle něhož se (nejen) pozdější Tajemství hradu v Karpatech krčí ve stínu, marná sláva. To spojení dokonalého scénáře, obsazení, lokací a Švankmajera je pro mě osobně prostě neodolatelné, a ačkoli film trpí jako mnohé jiné nesnesitelně častou reprízovaností v televizi, stejně se mi ještě nestihl zprotivit. Btw. zajímalo by mě, kolik současných diváků zde dokáže identifikovat, co vlastně ten film paroduje - můj soukromý odhad je, že nějaké povědomí o tom, že kdysi existovalo nějaké brakové čtivo, kterému se říkalo rodokopsy, kleslo podle mě v podstatě na nulu - přesto si paradoxně myslím, že to nemusí člověku nijak bránit v tom, aby ho ten film dokázal i dnes pobavit, byť poučený divák si ho podle mě musí zákonitě užít víc. (03.01.2022)

Filmografia Oldřicha Lipského obsahuje bezkonkurenčne najvyšší počet vynikajúcich komédií a paródií a je iba na divákovi, či prijme všetky s rovnakým zaujatím alebo sa mu v pamäti rozdelia do skupín. Ja patrím k tým "alebo" a aj keď som sa na Adéle viackrát dobre zabavil, nezaujala miesto v mojom top leveli, kde patrí Limonádový Joe, Happy end, Jáchyme, hoď ho do stroje a Traja veteráni. Určite však patrí medzi vzácne výnimky vo filmovej tvorbe normalizačného obdobia a pobaví aj dnešných divákov, aj keď ich časť bude ťažšie vnímať jej parodický žáner. (28.12.2011)

Prvky pojetí humoru, obsaženého už v Limonádníkovi - LIMONÁDOVÉM JOEOVI - , najdeme i v této pozoruhodné kreaci nedoceňovaného českého režiséra. Přenesení jedné z dominantních postav klasické detektivky do pozdně habsburskolotrinské Prahy s nádhernými, až komiksovými obrázky idylických padouchů a naopak dojemně plakátových kladných postav zakládá napětí, které je zdrojem stoupajícího neutuchajícího humoru, nezřídka přecházejícího do netajeného veselí. Kvalita řádícího trojlístku Dočolomanský-Hrušínský-Kopecký je mimo diskusi. Neméně klasické jsou ovšem věty o vrkočích, pronášené Konvalinkovou, nebo rozverná rozmlsanost stále při chuti se nacházející floroAdély. Dobrých komedií není nikdy dost. Zvlášť, mají-li špičkovou úroveň. (27.08.2007)