Adéla ještě nevečeřela

Trochu mi vadí, jak jsou mnohé zaběry tmavé. Ale jinak! "Dar přítele Messra", "Nejslavnější detektiv Ameriky v Praze - To víte, u nás se všechno hned rozkecá." "Ta po nich ale jede!" "Babočka minerál, dědečku!" "Jsem dcera národa Jana Žižky!" Šmarijá, to byla fuška!" Poklad české kinematografie, který vždycky zahřeje u srdce. (13.11.2011)

Už z mládí jsem měl odpor k Adéle. Bylo to takové nepříjemné a tento pocit ve mě převládá i do dnešních dní a celý film jsem jakoby seděl v bublině, aby mi z toho nebylo zle. :D I díky tomu mě pan Dočolomanský nepřišel nikdy moc sympatický, za což se mu omlouvám. Nelíbilo se mě to, vtipné to také není, takže už nikdy více. (24.12.2017)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

Jeden ze zlatého fondu, jeden ze základních pilířů české i světové komedie. Geniální zrcadlení ve stejné době vzniklého udatného Majora Zemana. O významu tohoto kousku svědčí i počet zlidovělých hlášek, přičemž o poustě z nich ani většina jejich uživatelů ani neví, odkud jsou. Podobně jako u Limonádníka:-))) (24.03.2006)

Papej, Adélko, papej. Už jsi dlouho nic nehamala. Ještě, že ten hafík měl skoro metrák...... Jedna z najvtipnejších komédií (paródií) čo som kedy videl. Milé na tom je, že má vymyslený vlastný príbeh (napríklad ako prvé dve časti Bláznivých striel) a tak neparoduje konkrétne scénky filmov (ako to robia už tie dnešné paródie, ktoré parodujú celé filmy). Skvelí herci, hravé nápady, všadeprítomný humor (nadhľad), milé triky a pútavý detektívny príbeh. Adéla ještě nevečeřela by sa mohla smelo rovnať aj so západnou zaoceánskou tvorbou. Je to jednoducho klenot..... Přejme vědě slávy více, nejvíce však botanice. (13.09.2011)