Adéla ještě nevečeřela

Trochu mi vadí, jak jsou mnohé zaběry tmavé. Ale jinak! "Dar přítele Messra", "Nejslavnější detektiv Ameriky v Praze - To víte, u nás se všechno hned rozkecá." "Ta po nich ale jede!" "Babočka minerál, dědečku!" "Jsem dcera národa Jana Žižky!" Šmarijá, to byla fuška!" Poklad české kinematografie, který vždycky zahřeje u srdce. (13.11.2011)

Už z mládí jsem měl odpor k Adéle. Bylo to takové nepříjemné a tento pocit ve mě převládá i do dnešních dní a celý film jsem jakoby seděl v bublině, aby mi z toho nebylo zle. :D I díky tomu mě pan Dočolomanský nepřišel nikdy moc sympatický, za což se mu omlouvám. Nelíbilo se mě to, vtipné to také není, takže už nikdy více. (24.12.2017)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)

Hrušínský by za svého Ledvinu zasloužil metál, jako průvodce po pražských památkách bych ho bral všemi deseti (i když zrovna Plzeň by pít nemusel). Dočolomanský jako by byl stvořen pro roli Nicka Cartera. Jeho vnímání středoevropského zeměpisu je prostě pro Američany příznačné. Ti dnešní by však už ani nevěděli, co je to Rakousko, o České republice ani nemluvě. Konvalinková je prostě k sežrání (Adéla jistě souhlasí). Vše mi k sobě sedělo, humor, nadsázka... 80% (09.07.2012)

Ve své době byl tento film spíše tvůrčím „riskem“ zaujmout diváky a naštěstí se to Oldřichu Lipskému povedlo. Seskupil řadu výborných herců a ti prostě nezklamali. Stejně tak nezklamal ani samotný příběh, plný komických situací, černého humoru i trochou té vážnosti. Díky tomu vznikla nezapomenutelná podívaná se slušnou atmosférou a geniálním Milošem Kopeckým v čele. Vždy se na tento kousek podívám rád znovu. Masožravku jsem si ale raději domů nikdy nepořídil… (19.11.2018)