Zabijáci rozkvetlého měsíce

Tak jak ropa nalezená na území kmene Osedžů mění lidi v dravce toužící po penězích, tak se i indiánská krev mění ve stále bělejší. Stala se z nich smetánka, která se nechala vozit auty a obsluhovat bělošským služebnictvem. V rasismem nasáklých Spojených státech věc nevídaná. Nádech deprese, hamižnost a chladnokrevnost mají zelenou a bílí vdovci si mnou ruce... Té spolupráce mají za sebou skutečně hodně. Scorsese a De Niro s ohledem na společné projekty už ze 70. let samozřejmě víc, nicméně poslední dvě dekády patřily zase DiCapriovi. Nyní pánové síly spojili a vznikla další košatě vyprávěná záležitost o úpadku společenství, kterou směrem nahoru táhne výprava, hudební dramaturgie, kamera i právě herecké výkony, značně dolů zase zbytečná a přepálená dvousetminutová stopáž, kterou prostě nejde obhájit. Co body rovněž ubírá je to, že nevlídný příběh Martina Scorseseho není divácký film. Zřejmě jím být ani nechce. A já mám pokaždé za to, že filmy jsou tu pro diváky, pro jejich emoce, zatímco my se motáme v přítomnosti dvou antihrdinů, s nimiž není zrovna příjemné trávit čas. Jeden má masku vřelého a štědrého souseda, který ovšem chladnokrevně kalkuluje a ničí životy i svých blízkých, druhý není vyloženě zlý, ale je prostě tupý primitiv a ušklebený zbabělec, který se sebou nechává ochotně orat. A bacha, i negativní emoce poskytují zážitek. Jenže tady prožitek chybí, stejně tak nějaký zvrat, je to monotónní a tvůrci ničím nezaskočí. Scorsese mohl být vlídnější, v mnoha případech svižnější a řadu scén by hravě uměl divácky zatraktivnit, ale asi jednoduše nechtěl. Prostě si „přál“, aby se publikum cítilo nekomfortně. A je otázka, zda je to tak správně. (19.10.2023)

Martin Scorsese na svůj věk nadělil neuvěřitelně dravý a mladou energii oplývající tři a půl hodiny dlouhý epos o fakt ošklivé a neznámé historické tragédii americké minulosti. Je to perfektní film na spravení chuti, po jeho posledním ne tak vypiplaném Irčanovi. Režijně a scénáristicky tu není co vytknout a byla fakt nádhera sledovat obdobně oldschoolově natočený film, plný promyšlených kulis, lokací, zkoordinovaných komparzistů obohacující každý jeden snímek promítající se na plátno. Je to fascinující, surová a zlá podívaná, plná fascinujících, těžko čitelných a zlých postav. Přičemž i ty nejčernobílejší postavy snímku mají potřebnou hloubku a nuance jak je u Martyho filmů zvykem. Herecky jde o naprostou lahodu, kde De Niro a Gladstone odvádí vynikající práci, bohužel Leo mě zde jeho nabručeným výrazem s obraceným rohlíkem místo rtu, pěkně sral. Jde o výkon bez potřebných nuancí, kde bylo třeba mít šikovnějšího herce, který zvládá i jiné než extrémní polohy emocí. Přesto však tu je pár momentů, kde se v mých očích i DiCapriův výkon vykupuje. Je to obrazová poetika, jaká se jen tak nevidí a ta vizuální výpravnost je na jiné úrovni. S většinou lidí se shodnu, že prostředek je možná zbytečně repetitivní a nějaká vynucená montáž nebo dravější pojetí události by prospělo tempu. Zároveň se ale přiznám, že mi to zde vůbec nevadilo a vlastně o to lepší požitek jsem z toho měl. Byl jsem rád, že nás Marty nechává se vykoupat v té beznadějné a bezvýchodné pasti pro Osedže. Po hektickém, klipovém a nestálém Oppenheimrovi jsem byl zde naopak rád, že film nechává jednotlivé momenty a scény opravdu dýchat. Díky tomu jsem je o to více prožíval a vlastně mě tahle nespoutaná vize Scorseseho o to více zasáhla. Najít si tři a půl hodiny na kino je dost, ale je to opravdu až tak moc? Zvlášť když si člověk uvědomí kolik hodin týdně ztratí na mobilu nad splachovacím obsahem streamů, sociálních sítí a všeho možného? Ne, to si opravdu nemyslím. Nemyslím si, že je moc si vyhradit tři a půl hodiny na ocenění úžasného díla, na kterém se roky tvrdě pracovalo a podílelo nezměrné množství enormně talentovaných lidí. Samotný finální moment mě potom absolutně dojal a jde o perfektní podtrhnutí celého snímku, jako v případě Babylonu, kdy člověk chápe, proč režisér vypráví tento příběh a proč je to tak důležitý. Jeden z nejlepších filmů roku a to bez debat. Lituji všechny, co si to nechají ujít v kinech. (02.11.2023)

Kvalitný film, ktorý sa verne drží predlohy, a tá je doslova nadupaná informáciami. Scorsese zvolil trošku iný spôsob rozprávania príbehu ako bol v predlohe a podľa mňa sa stratil moment prekvapenia. Chcelo by to trošku viac emócií a svižnejšie tempo, ale ináč je to poctivá filmárska robota. Herecky slušné, Gladstone úžasne minimalistická. A príbeh? .. o ľudskej chamtivosti, doslova o tom, že zabitie psa je viac ako vražda Indiána .. a skoro to všetko zostalo nepovšimnuté pod lupeňmi májových kvetov. Odporúčam knihu, aj film. (24.10.2023)

Fargo 1920: White guilt done right. Strhující to není, vynikající nesporně ano. Chtě nechtě to působí jako minisérie omylem puštěná v kuse, dvě a půl hodiny si to stylově dává sakra na čas se vším a v závěrečné hodině po změně stylu je to naopak zkratkovité. Jeden z těch snímků, které měly být buďto o poznání kratší (a vynechat celé linie) nebo naopak výrazně delší (a plně se každé věnovat). (20.10.2023)

Zabijáci rozvleklého času. Je fakt, že ta délka je hodně šílená a ubrat z toho hodinu tak se vůbec nic nestane. První hodinu jsem se do toho filmu nemohl vůbec dostat, ale narozdíl od jednoho mého oblíbence který z toho měl podobný pocity a nakonec to vzdal a nechal bez hodnocení jsem já vydržel a pak se to konečně jakž takž rozjelo i když ta hlavní dějová linie je jasná už tak nějak od začátku. No a už od dob Vinnetoua víme, že chamtivý bílý muž chtěl vždycky shrábnout to co patří rudému muži a tak ta pohádka o bohatých a společností respektovaných indiánech nemá dlouhého trvání. Každopádně souhlasím s názorem, že stylově je to film který v době dnešních blockbusterů už v kinech neuvidíte. Scorsese je každopádně stará škola jenom by neuškodilo přidat trochu drajv a víc vyhrotit vztahy mezi postavami které někdy působí dojmem, že všechno co se okolo nich děje přijímají tak nějak samozřejmě chladně a bez větších emocí. Podruhý už si ten film velice pravděpodobně nepustím, ale zase ve finále nelituju, že jsem se k němu vyhecoval a dá se to brát jako takový trénink před režisérským sestřihem Napoleona kterej má mít ještě o hodinu víc. Někdo tu v komentáři lituje každýho kdo to neviděl v kině, ale já bych v kině asi chcípnul dostal bych nikotinovej absťák a prdel by mi zarostla do sedačky, takže v pohodlí domova o dost víc snesitelnější hodně starosvětská a poněkud přepálená záležitost, ale svoje kvality má to zase jo.60% (19.12.2023)