Režie:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (598)
První velký herecký úspěch Eastwoodovi přinesla první spolupráce s legendárním italským režisérem Sergio Leonem. V roce 1964 spolu natočili spaghetti western, jenž byl do zcela jiného (západního) prostředí a kultury zasazeným remakem samurajské klasiky Akiry Kurosawy Tělesná stráž. Tak se zrodila obří žánrová klasika, v níž Eastwood ztvárnil postavu drsného, cynického a málomluvného pistolníka, jednu ze svých nejvýznamnějších rolí, která definovala velkou část jeho budoucí herecké kariéry. Druhý díl přišel hned o rok později... 80 % ()
„Mrtví můžou být někdy užiteční. Už mi párkrát pomohli z problémů. Zaprvé, jsou zticha. Zadruhé, když to umíš, tak vypadají jako živí. A zatřetí, když na ně vystřelíš, nemusíš se bát, protože už jsou stejně mrtví. Rozumíš?“ Eastwood (resp. Joe, Monco či Blonďák, vyberte si postavu dle libosti) a jeho duchaplné rozumy mě asi nikdy nepřestanou bavit. A to se tu teprve rozjížděl. Ostatně jako samotný režisér Leone. Jde poznat, že jde o úvod do trilogie, a přestože označení „generálka“ tenhle snímek trošku dehonestuje (protože nastavenou kvalitu by mu mohl leckterý film závidět), dost se k němu hodí, ostatně to, s čím přišel tenhle díl, pak bylo v dalších 2 dovedeno takřka k dokonalosti. Hlavní postava baví tím, jak nádherně profituje ze situace a přebíhání z jedné strany na druhou, ovšem nebojí se i pořádně přitvrdit, když se musí postavit Ramónovi (už v tomto díle výborný Volonte). Jinak, skládat poklonu perfektní zvukové a hudební stránce je skoro povinnost, a přestože jde o nejslabší díl z celé trilogie, s přehledem je to na solidní 4*. ()
Excelentny "remake" a execlentny spagetti western v jednom. Kurosawov Yojimbo a jeho hrdina Sanjuro boli preneseny s feudalneho japonska na divoky zapad v skvelej a pritom takmer nezmenenej podobe. Prave na tomto priklade sa da najlepsie pozorovat, ako vela maju samurajsky a westernovy film spolocne (samozrejme berieme v uvahu hlavne filmy, ktorych hlavna postava - kowboj/samuraj, je obrazom tzv. vlka samotara). Svojmi kvalitami a jedinecnostou (Eastwood, Morriconeho hudba) sa vsak tento film povisil nad pojem "remake" a stal sa klasikou samou o sebe. Tak, ako je Yojimbo klasikou samurajskou, tak je Pre hrst dolarov klasikou westernovou. A to, ze maju spolocny pribeh a hrdinu je ich vlastnostou, ktora je krasnym prepojenim kinematografii dvoch absolutne odlisnych krajin. Film ako cesta k zblizovani ludi a narodov ! :-) (10/10) ()
Clint Eastwood prichádza do mestečka pištoľníkov kde vládnu dva klany. Jeden obchoduje so zbraňami a druhý s alkoholom. Tu rozohrá hru po ktorej počet obyvateľov klesne skoro na nulu. Slávna scéna s kusom železa pod šatami a čo sa asi stane keď sa proti sebe postavia chlap s winchestrovkou a chlap s koltom. Výborný Clint Eastwood v úlohe ktoré mu sadla najviac z celej jeho filmografii. ()
Prvý snímok z dolárovej trilógie režiséra Sergio Leoneho - "Fistful Of Dollars" je pre mňa symbolom westernového filmového žánru. Tomuto talianskemu režisérovi sa v 60.-tych rokoch podarilo natočiť neprekonateľné diela. Nikdy predtým a zatiaľ ešte ani potom nebol western tak mrazivo atmosferický, strhujúci, pohlcujúci... filmársky dokonalý. Presne také je aj toto dielo z roku 1964. Osamelý, záhadný a nebezpečný pištoľník prichádza do zabudnutého mesta, kde súperia dve nepriateľské zločinecké bandy. Nakoniec odtiaľ odchádza ako jediný víťaz práve On. V hlavnej úlohe drsne charismatický Clint Eastwood - Najväčší filmový Pištoľník! ***** ()
Galerie (145)
Zajímavosti (70)
- Leone mal za snímku zinkasovať 30% zo zisku, ale produkčná spoločnosť Jolly mu odmietala zaplatiť s odvolávkou na známy spor o autorské práva s Kurosawom. Kurosawa pôvodne požadoval iba 10 tisíc dolárov, nakoniec však dostal omnoho viac. V dôsledku súdneho sporu sa v USA začal film premietať až dva roky po európskej premiére. (Biopler)
- Keď Clint Eastwood počul o úspechu filmu, nevedel, že sa jedná o film, v ktorom hrá. Zistil to až po pár týždňoch, keď si všimol, že články o filme hovoria 'A Fistful of Dollars, starring Clint Eastwood...' Dôvodom bolo, že v čase natáčania sa film volal The Magnificent Stranger a navyše Sergio Leone použil pre uvedenie filmu pseudonym Bob Robertson takže Eastwood film vôbec nespoznával. (Efreet)
- I napriek výraznému úspechu ide podľa vlastných slov Ennia Morriconeho o jeho najhoršiu filmovú hudbu v kariére. Takisto sa vyjadril, že ide o najhorší film Sergia Leoneho. (MikO_NR_1909)
Reklama