Pro hrst dolarů

Začátek dolarové trilogie je sice pomalejší, ale to není výtka, Leoneho "rozjezd" je v žánru stále na absolutní špici. Spaghetti western jak má být! Jediné, co mi vadilo, byl necharismatický záporák, ale jinak Clint Eastwood se pro tyto role jednoduše narodil a hudba Ennia Morriconeho je chvilka té nejčistší poezie. Tento western JE vynikající, zábavný, ale to nejlepší od Leoneho přijde potom. Trefa do pikového srdce! (21.05.2006)

Klidně bych hodnotil i nejvyšším počtem hvězdiček, avšak chci-li vyjádřit vzestupnost Leonových westernů, resp. vyrovnanost prvních dvou z dolarové trilogie a velkolepost jeho vrcholných westernů (Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na západě), musím zůstat u silných 4*. Clint Eastwood v tomto počinu předvedl, že role drsných chlapíků s kamennou tváří, kteří toho moc nenamluví, ale o to rychleji střílejí, mu skvěle sednou, stejně tak jako pončo a vesta na košili. Pro hrst dolarů se vyznačuje také skvělým zpracováním a brilantní hudbou mistra Morriconeho, jehož ústřední motivy (nejen) westernových skladeb si budete pohvizdovat ještě dlouho po skončení filmu. (31.01.2015)

„Mrtví můžou být někdy užiteční. Už mi párkrát pomohli z problémů. Zaprvé, jsou zticha. Zadruhé, když to umíš, tak vypadají jako živí. A zatřetí, když na ně vystřelíš, nemusíš se bát, protože už jsou stejně mrtví. Rozumíš?“ Eastwood (resp. Joe, Monco či Blonďák, vyberte si postavu dle libosti) a jeho duchaplné rozumy mě asi nikdy nepřestanou bavit. A to se tu teprve rozjížděl. Ostatně jako samotný režisér Leone. Jde poznat, že jde o úvod do trilogie, a přestože označení „generálka“ tenhle snímek trošku dehonestuje (protože nastavenou kvalitu by mu mohl leckterý film závidět), dost se k němu hodí, ostatně to, s čím přišel tenhle díl, pak bylo v dalších 2 dovedeno takřka k dokonalosti. Hlavní postava baví tím, jak nádherně profituje ze situace a přebíhání z jedné strany na druhou, ovšem nebojí se i pořádně přitvrdit, když se musí postavit Ramónovi (už v tomto díle výborný Volonte). Jinak, skládat poklonu perfektní zvukové a hudební stránce je skoro povinnost, a přestože jde o nejslabší díl z celé trilogie, s přehledem je to na solidní 4*. (12.10.2018)

"Když potká muž s pětačtyřicítkou muže s puškou, tak je ten s pistolí mrtvej." Tak praví starý mexický přísloví, ale rychlostřelec Joe se evidentně chce stát výjimkou potvrzující pravidlo. Mě tedy bavilo Joeovo balancování na tenký hraně mezi dvěma znepřátelenejma klanama, vracení unesený krásky k rodině i pravidelný dodávky klientů, kterými zajišťoval prosperitu pohřební službě. A já se přiznám, že kdyby se proti mě postavil Joe se svým tvrďáckým výrazem, a někde v dáli by začala hrát Morriconeho hudba, tak bych chtěl bejt vyzbrojenej minimálně tankem, abych uhrál alespoň remízu. (28.11.2016)

I když je Pro hrst dolarů prvním westernových počinem od mistra Leoneho, nechával jsem si ho až na konec, a celou trilogii viděl opačným způsobem. Jsem za to rád, protože takhle po zpátku vidím lépe a jasněji, jak Leonemu stoupal skill. Tady je to opravdu hop nebo trop a není si ve všem úplně jistý, a proto na spoustu detailů zapomíná, takže je to jasně nejhorší díl, ale přesto už na počátku fungovala chemie mezi Eastwoodem, Morriconem a mistrem režisérem, kterou v přístím díle dovedli k dokonalosti a u hodného, zlého a ošklivého k nadpozemské slasti. Určitě to na pět hvězdiček není, ale jelikož jsem Leoneho fanda a ještě nikdy jsem nedal jiné hodnocení, než plné, proto to nebudu měnit ani tady. (27.06.2008)