Režie:
Sergio LeoneHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Když se dva hádají, třetí se směje. Clint Eastwood v hlavní roli filmu, který napsal pravidla spaghetti westernu. Prach, vítr, žhavé slunce Nového Mexika. Do města rozděleného válkou dvou klanů přichází cizinec. Je klidný a mlčenlivý, z nebezpečí hrozícího ze všech stran si nic nedělá. Brzy rozehraje riskantní plán: nabídne své služby oběma soupeřícím rodinám s cílem využít jejich nepřátelství ve svůj prospěch... První výprava režiséra Sergia Leoneho na westernovou půdu předznamenala zrod legendy. Leone čerpal ze snímku Tělesná stráž (Jodžimbo) Akiry Kurosawy, ve kterém je záhadným hrdinou bezejmenný samuraj bez pána. V rozhovorech se však přihlásil i ke klasičtějším inspiračním zdrojům (byla mezi nimi také Goldoniho hra Sluha dvou pánů). Hlavní postava redefinuje obvyklý typ kladného westernového hrdiny – z ulízaného džentlmena typu Limonádový Joe se protagonistou náhle stává cynický, osamělý pistolník, jehož motivací není ani tak dobro, jako spíš vidina výdělku. Clint Eastwood vytvořil v této postavě novou ikonu – drsňáka s kamennou tváří a dokonalou muškou, který otevírá ústa, jen aby vypustil lakonickou hlášku (režisér o Eastwoodovi prohlásil, že má dvě herecké polohy – s kloboukem a bez). Dobrodružnou pouť neproniknutelného pistolníka doprovází hudba Ennia Morriconeho, pro kterého se spolupráce s Leonem stala výtahem ke slávě. Nejslavnější hudební motiv z Pro hrst dolarů později použil i Quentin Tarantino v Kill Bill 2. Snímek Pro hrst dolarů vznikl v roce 1964 a byl vzápětí následován snímky Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). „Dolarová trilogie" se stala milníkem žánru a stylistickým vzorem všech příštích spaghetti westernů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (598)
výbornej film, který je jeden z prvních westernů, kde z kladného hrdiny udělají málomluvného tvrďáka s rychlou muškou a tvrdýmí pěstmi a tím nastolili trend, který přetrvává až do dnes. Je sice první, ale to neznamená, že je nejlepší, na muj vkus je tam malo přestřelek s Clintem Eastwoodem a má to troch slabší děj, ale jinak se to určitě řadí mezi top 10 nejleších westernů ()
Je videt, ze se Leone teprve rozehriva, ale uz tady je poznat, ze to je mistr. Jeden z nejklasictejsich a nejlepsich westernu a prvni vetsi prilezitost pro Eastwooda. Vyborna hudba, spousta zajimavejch uhlu kamery a hodne dobrej zaver. Eastwood se na roli skvele hodi, pochybuju, ze by to nekdo zahral tak dobre jako on - drsnej kamennej vyraz, malo kecu, presna muska, drsny hlasky(Jak si to rikal? Kdyz muz s petactyricitkou potka muze s puskou, tak muz s pistoli je mrtvy muz? Tak nabijej a uvidime.) a spousta charisma. Taky se mi hodne libilo, ze tady neni jasne dany kdo je hodnej a kdo zlej - dva zneprateleny klany (tezko rict, kterej je lepsi) a do toho Eastwood, kterej toho vyuziva, aby si vydelal naky dolary. Davam jen 4*, protoze na Leonovo pozdejsi filmy (Hodný,zlý a ošklivý a Tenkrát na západě) to proste nema, ale i presto to je vybornej western. ()
Začátek dolarové trilogie je sice pomalejší, ale to není výtka, Leoneho "rozjezd" je v žánru stále na absolutní špici. Spaghetti western jak má být! Jediné, co mi vadilo, byl necharismatický záporák, ale jinak Clint Eastwood se pro tyto role jednoduše narodil a hudba Ennia Morriconeho je chvilka té nejčistší poezie. Tento western JE vynikající, zábavný, ale to nejlepší od Leoneho přijde potom. Trefa do pikového srdce! ()
Uživ. Renton tento komentář napsal "za mě". Byť nejsem nějakým extra příznivcem žánru western, dal jsem si také tu "námahu", doplnil si filmové vzdělání a šel do této Leoneo trilogie. A výsledek? Stále NEOCHVĚJNĚ (v mé osobní Leoneo TOPCE) vede ONCE UPON A TIME IN THE WEST a hrdě třást pravicí si může s ONCE UPON A TIME IN AMERICA. Potom "dlouho nic"... The Good, the Bad and the Ugly a za těmito 3 snímky "povlávají" Pro pár dolarů navíc a s odstupem Pro hrst dolarů. POZOR, aby nedošlo k mýlce, co by za tyto "povlávající snímky" dalo 80% všech režisérů. Přesto Once upon a time in the west je pouze jeden (resp. dva - America). Uživ. DaViD´82 píše, že Leone se zde teprve "rozehříval". Já souhlasím a dodávám, že i mistr Ennio Morricone. p.s. jestli se dá napsat o nějakém režisérovi, že to byl MISTR KONCU, potom to byl jednoznačně Leone. Nejinak je tomu i zde a právě samotný konec to u mě vytáhl na konečných 80% ()
„Mrtví můžou být někdy užiteční. Už mi párkrát pomohli z problémů. Zaprvé, jsou zticha. Zadruhé, když to umíš, tak vypadají jako živí. A zatřetí, když na ně vystřelíš, nemusíš se bát, protože už jsou stejně mrtví. Rozumíš?“ Eastwood (resp. Joe, Monco či Blonďák, vyberte si postavu dle libosti) a jeho duchaplné rozumy mě asi nikdy nepřestanou bavit. A to se tu teprve rozjížděl. Ostatně jako samotný režisér Leone. Jde poznat, že jde o úvod do trilogie, a přestože označení „generálka“ tenhle snímek trošku dehonestuje (protože nastavenou kvalitu by mu mohl leckterý film závidět), dost se k němu hodí, ostatně to, s čím přišel tenhle díl, pak bylo v dalších 2 dovedeno takřka k dokonalosti. Hlavní postava baví tím, jak nádherně profituje ze situace a přebíhání z jedné strany na druhou, ovšem nebojí se i pořádně přitvrdit, když se musí postavit Ramónovi (už v tomto díle výborný Volonte). Jinak, skládat poklonu perfektní zvukové a hudební stránce je skoro povinnost, a přestože jde o nejslabší díl z celé trilogie, s přehledem je to na solidní 4*. ()
Galerie (145)
Zajímavosti (70)
- Hlavní roli mohl hrát i James Coburn (druhá Leoneho volba), byl ale příliš drahý. Hlavní roli odmítl i Richard Harrison (třetí volba). (džanik)
- Morricone spomínal, že spolupráca s Leonem mala pre jeho ďalšiu kariéru značný vplyv. Keď mu v strižni púšťal Leone scénu za scénou, hovoril mu, čo by si tam predstavoval, akú náladu si vybaví pri scéne a aká by tam mala byť hudba. Morricone si jeho námety zapisoval. Pri záberoch sa dostali aj na prázdnu cestu, ktoré chcel Morricone urýchliť dopredu, no Leone pri nich zastal a spýtal sa: “Sem nedáš žiadnu hudbu?” Morricone odvetil, že veď to je iba prázdna ulica. Leone kontroval: “Ale i ona by predsa mala mať nejaký svoj zvuk či tón.” Leone skrátka neznášal ticho, ak nemalo avšak nejaký význam a bol to on, ktorý primäl Morriconeho premýšľať nad možnosťou dať viac priestoru zvláštnym zvukom. Aj takým akým je vytie kojota v záverečnom diele trilógie Dobrý, zlý a škaredý (1966). Každopádne, po tomto dialógu sa Morricone začal, okrem vlastnej hudby, viac sústrediť aj na doplňujúce ruchy a zvuky. Používal ich buď samostatne, alebo ich citlivo vkladal priamo do svojich kompozícií. (Biopler)
- Podle Charlese Bronsona šlo o "nejhorší scénář, jaký kdy četl“. (džanik)
Reklama