Hlavu dolů
Giù la testa
Dole hlavou
A Fistful of Dynamite
A Fistful of Dynamite
Režie:
Sergio LeoneKamera:
Giuseppe RuzzoliniHudba:
Ennio MorriconeHrají:
James Coburn, Rod Steiger, Rik Battaglia, Antoine Saint-John, David Warbeck, Corrado Solari, Romolo Valli, Franco Graziosi, Rosita Torosh, Giulio Battiferri (více)Obsahy(1)
Nenosí kolty a své nepřátele kosí účinnějším způsobem... Juan Miranda je chladnokrevný zloděj a šéf početné rodiny, která se živí okrádáním náhodných pocestných a přepadáním dostavníků. V době, kdy kolem něho doslova „vře“ mexická revoluce, zajímá se jen o to, jak rychle naplnit vlastní žaludek. Zlomyslná náhoda mu jednoho dne postaví do cesty muže, s jakým se ve svém životě ještě nikdy nesetkal: John H. Mallory jezdí na motocyklu, z ničeho a nikoho nemá strach, přímo ďábelským způsobem zachází s dynamitem a dělá jen to, co chce. Na rozdíl od všech členů své tlupy Miranda rázem pochopí, že to je ten správný člověk, který mu může pomoci splnit dlouholetý sen. Tím není nic jiného než vykradení velké banky v městě Mesa Verde. A tak se pokusí Johna H. Malloryho pro svůj záměr získat. Ten však má naprosto odlišné plány, o nichž ale příliš nemluví. Přesto se cesty obou rozdílně uvažujících mužů spojí… Western natočil producent a režisér italského původu Sergio Leone, který se proslavil tím, že na jedné straně bořil zaběhnutá schémata žánru (ve filmech Pro pár dolarů, Pro hrst dolarů navíc, Tenkrát na Západě), aby jim současně vrátil původní jednoduchost a humor. Také v tomto příběhu, v němž revoluce v Mexiku a motivy terorismu mají důležité místo, rozhodně nechybí drsnost, neotřelý pohled na westernové postavy, prvky nadsázky i černě laděná komika. Hudbu napsal známý skladatel Ennio Morricone. Postavu svérázného a nevypočitatelného Johna H. Malloryho ztvárnil James Coburn (Sedm statečných, Náš muž Flint), úlohu živočišného Juana Mirandy vytvořil Rod Steiger (Zastavárník, V žáru noci, Takhle se s dámou nejedná). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (231)
Ještě žádný jiný film Sergia Leoneho ve mně nezanechal takových pocitů a myšlenek . Je to těžce stravitelné a zajímavě podané . Do půlky klasický spaghetti western a od druhé drama o lidskosti , nesplněných snech a životních prohrách . Leone podává všechny scény s velkou precizností a se smyslem pro detail který je pro něj typický . Velkou zásluhu na tom mají skvělí herci především James Coburn u něhož stačí pohled a smete vás . Jediné co lze vytknout je příliš dlouhá stopáž filmu ale je tam takových emocionálních scén že mu to v klidu odpustím . ()
Jediný Leoneho western, který nepovažuji za naprosto vynikající, ale "pouze" za velmi dobrý. Na dvouapůlhodinový film se tam toho zas až tak moc nestane (ve srovnaní například s dějově nabušeným stominutovým PRO HRST DOLARŮ), silných scén je poskrovnu (vymazlená sekvence přepadení v úvodu, střelba na most, Juanův monolog o revoluci... a dál už skoro nic!) a tempo a spád jsou velmi pozvolné (první hodina by se dala shrnout do dvou krátkých vět). Poutavě vyprávět a skvěle vykreslovat nejednoznačné ústřední postavy (hlavně Steigerův Juan je výborná role, byť by se do ní asi přeci jen o něco lépe hodil Eli Wallach) zvládá Leone se suverenitou jemu vlastní i zde, ale celek mi zkrátka nepřipadá natolik působivý jako v případě jeho předešlých čtyř veleděl. Btw flashbacky tentokrát nic moc (srovnání s TENKRÁT NA ZÁPADĚ rozhodně nesnesou, především z hlediska emocionálního účinku) a ani Morriconeho hudba, přestože stále nesmírně osobitá a chvílemi naprosto "vhodně" použitá, mi nepřišla úplně dokonalá... 75 % ()
Nelíbilo se mi tu nic. Hlavní hrdinové mi přišli jako bezpáteřní hajzlíci, jeden větší než druhý, odhalování minulosti dvou z nich mne taky nebavilo, a jak se objevila ta hudba se šo-šon-šo-šon, bral mne leda vztek. Navíc se to celé tváří chvíli jako absurdní divadlo, odskočí si to do slasheru, nic není svaté, a zase se na chvíli objeví jemná parodie, aby to po chviličce zas mířilo jinam. Mně to nebaví, chci jednoduchou, ale jasnou linii, a hrdinu, kterému se dá fandit. Když ale čekám, jestli tam v závěru nepřistane třeba Lenin a nebude se střílet z Aurory, tak je ta absurdní mozaika asi postavená špatně. ()
Každý žánr má víceméně jednoho stěžejního tvůrce, který daný žánr proslavil nejvíce. Co se týče westernů toto prvenství pravděpodobně patří Sergiu Leonovovi, jelikož 5 z jeho 8 filmů spadá do žánru westernu a tituly jako kompletní Dolarová trilogie (Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý) a Tenkrát na Západě patří mezi vzorové filmy tohoto žánru. Krom těchto zmíněných 4 filmů je tu ale ještě jeden western Sergia Leoneho- Ten, který je tak trochu neprávem zapadlý právě ve stínu svých slavnějších bratříčků a kterým Sergio Leone definitivně udělal pápá westernovému žánru. Je to titul Kapsy plné dynamitu Na Kapsách plných dynamitů Leone pracoval už během finišování Tenkrát na Západě a společně s Tenkrát na Západě a pozdějším Tenkrát v Americe patří Kapsy plné dynamitu do neoficiální Americké trilogie (původní název filmu měl dokonce být Tenkrát za revoluce!) ve které se Leone chtěl zaměřit na zásadní momenty vývoje Ameriky. Leone poté sice Kapsy plné dynamitu napsal a měl je produkovat, režírovat ovšem tentokrát nechtěl. Leoneovi se zde podařilo naprosto věrohodně vybudovat přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, kteří jsou zdánlivě odsouzeni k vzájemnému se zničení, osud to ale ve finále chce jinak. Zatímco Juan Miranda je očividně bídák od kosti, John Mallory má ve finále velmi dobré úmysly a i když se nejdříve snaží Miranda využít Malloryho vzhledem k jeho vyhlášenosti v kategorii teroristů a využít ho ke svému snu o vykradení banky, karta se rychle obrátí. Juan se tak proti své vůly stane hrdinou revoluce, časem se v něm ale přece jen začne probouzet jeho světla schránka a především zde skutečně dochází k pečlivě věrohodně budovanému přátelství, ale ne zas takovému aby zavánělo homoerotikou. Jednoduše proslulý Leoneho balanc. I zde se nezapře Leoneho autorský perfekcionistický rukopis, kde se opět jede na celky, dlouhé protáhlé a především vizuálně úchvatné záběry a především je tu opět naprosto bravurně nastavovaná atmosféra díky, které se pozná, že už má skutečně divák zkušenost s někým, kdo si westernový žánr ošahal. Kapsy plné dynamitu jsou ve finále i přes své dobové zasazení možná trochu odlehčenější než zbytek Leoneovy tvorby i přes to, že ani zde nechybí naprosto vážné a drsné momenty. Zároveň mají co se týče výpravy možná Kapsy plné dynamitu větší měřítko než ostatní Leoneho westerny (nejlépe se to srovnává s Hodný, zlý a ošklivý), přece jen jsme ale už zvyklí na to, že Leoneovi stačí víceméně malé měřítko a přesto dokáže diváka dostat do kolen. Kapsy plné dynamitu jsou tak sice větší, výpravnější a do jisté míry akčnější (co se týče Mexické revoluce se zde dostaneme i do bitevních řad), Leone ale překvapivě dokázal ještě větší představení předtím s menším měřítkem. Nic to ale nemění na tom, že jsou Kapsy plné dynamitu bezpochyb velkou epickou výpravnou záležitostí. Zároveň mají Kapsy plné dynamitu oproti předchozím Leoneho westernům menší tempová zaškobrtnutí, což je věc na kterou od Leoneho nejsme zvyklí (Hodný, zlý a ošklivý má 166 minut, zatím poslední Final Cut Tenkrát v Americe 240 minut a čtyři hodiny nikdy neutekli tak rychle!) a je to překvapivé. Ten film se kdovíjak neloudá, jako jedinému v rámci Leoneho tvorby by mu ale možná prospěl menší výstřih pár momentů. I po stránce vizuálu jde ale opět o překrásný Leoneho film a s kameramanem Giuseppem Ruzzolinim si vizuální stránku klasicky pohlídal. U Leoneho filmů jinak nesmí chybět Ennio Morricone a jeho další famózní soundtrack, který se opět nádherně poslouchá. I tohle dělá z Kapes plných dynamitů něco víc než pouhou fajn věc a jde o další velmi povedenou westernovou klasiku, která jen nedosahuje vrcholu. Leone se možná nerozloučil nejlepším westernem, zato ale rozhodně v nejlepší formě. Bravurní dobrodružná jízda s povedenou hlavní dvojicí a symbolická tečka za Leoneho westerny v definitivně posledním období Divokého Stojím si za tím, že šlo z toho všeho ať už po stránce emocí nebo zimomrávek ještě o kus víc, přesto jsou ale Kapsy plné dynamitu důkazem, že Leone snad opravdu v životě nenatočil špatný ba alespoň průměrný film. A i to z něj dělá jednoho z nejvýznamnějších filmařů historie kinematografie..... () (méně) (více)
Herecké obsazení dvou hlavních hrdinů tedy Irského intelektuálsky zaměřeného revolucionáře a zdatného pyrotechnika Johna Malloryho alias "Britta" se Sedmi statečných v podání Jamese Coburna a pak sedlácky a všemi mastmi prohnaného desperáta Juana Mirandy v podání Roda Steigera si myslím že se v tomto filmu nadmíru osvědčilo. Jejich neuvěřitelně vtipné dialogy, neustálé chlapácké láteření a soupeření mezi sebou, nevynechaje i několik posměšných výrazů na adresu toho druhého bylo také velice dobré. Dalo by se říct, že se mezi nimi od začátku až do konce rozvíjelo takové víc než podivné nesourodé přátelství. Jinak co se týče filmu a Leonova scénáře jako takové ho, tak to byl jeho poslední slavný film pod filmovým přívlastkem-označením spaghetti western, asi nejslabší co kdy udělal, ale přesto se nato dalo koukat. Škoda jen toho rádoby vtipného dabingu z ČT. Čech mi tam prostě neseděl, mohli zvolit někoho jiného. Kdo slyšel jeho originál hlas podobně jako Steigerův, tak mi dá za pravdu že je to úplně o něčem jiném. Tuny dialogů zde zase nebyli. V tomto filmu, Leone doháněl nejen své herce, ale i jednotlivé scény až do extrému. Co se týče brutality, cynismu a určitých charekteristyckých rysů spaghetti westernu tak právě zde všechno co se nepodařilo nebo nevešlo do jeho předchozích filmů dohání až zde a to tak že se filmový divák nestačí divit. Kulomety zde drnčí jako zvonky, všude hromady mrtvol, mexičtí vojáci jsou tu jako novodobé gestapo, poprav nebo vyhazování stovky lidí a techniky do vzduchu jako na běžícím páse. Scéna na kopci kdy Coburn a Steiger pálili ze svých těžkých kulometů, na těžkou nepřátelskou techniku, nebo posléze vyhození mostu do vzduchu, byli jedni z nejakčnějších scén westernu jako takové ho. Dobrá scéna byla i ta kdy osvobození vězni náhle prohlašují Juana hrdinou revoluce i když trochu nechtěně. Hudební vložka mistra Morriconeho, se sice nedala srovnat z jeho dřívějšími úspěšnými filmy, takové to popěvovaní šom, šom mi lezlo po chvilce pěkně na nervy ale ještě v rámci všech možností filmu ušlo. Některé pasáže v určitých scénách a záběry jakbysmet, a to i co se týče hudby ale jakoby z oka vypadli jeho NEJ snímku Tenkrát na západě či dolarové trilogii. Zde se režisér i jeho dvorní skladatel nechali určitě inspirovat, inu ono je také těžké něco podobného, a nebo alespoň něčemu takovému se vůbec na kloub přiblížit. To se podaří jednou za život, jak se říká. Kvalitní podívaná i přes tu děsivě dlouhou avšak u něj obvyklou stopáž, která však nezklame a rozhodně potěší nejenom milovníka pozdního westernu. Takže Viva revoluce ! A Viva Leone and Morricone ! Za 5 jednoznačně*. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (12)
- Pro ztvárnění scény popravčí čety likvidující povstalce našel Leone inspiraci v cyklu grafik Francisca Goyi nazvané Hrůzy války. (/Pablo)
- Zpívání „shon shon shon“ ve zvukovém doprovodu Ennia Morriconeho navrhla Carla Leone, která si myslela, že to bude znít lépe než původní zpěvy „wah wah wah“. Sám Morricone v rozhovorech řekl, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení zpěvy nepředstavují jména postav, ale jsou jen součástí zvukové kulisy jako zpěvy ve všech ostatních westernech Sergia Leoneho. (Marek06)
- Film měl být původně režírován Peterem Bogdanovichem, ale Rod Steiger a James Coburn požadovali jako režiséra Sergia Leoneho, proto Bogdanovich vycouval. (c.tucker)
Reklama