Tenkrát na Západě

"Měl´s je jen vystrašit." - "Nejvystrašenější jsou, když umírají." Pokoušet se o prvním filmu Leoneho "Once Upon a Time" trilogie cokoli napsat se musí nutně zvrhnout v dlouhou řadu superlativů bez jediného negativa. Nejlepší western a jeden z nejlepších filmů (o pomstě) všech dob, samozřejmě nejlepší Leoneho film, nejlepší Bronsonova role, jeden z nejlepších filmových záporáků... Nádherná kamera, nádherná Claudia Cardinale, nádherná Morriconeho hudba... a bylo by toho ještě hodně, např. tradičně přesně typově vybraní herci i do těch nejmenších rolí, úchvatná výprava, úderné dialogy... Film, který nesledujete, ale kterým se kocháte. (21.01.2008)

Hudba lepší obrazu. Popravdě řečeno, po začátku, kdy jakýsi špinavý zarostlý chlapík asi tři minuty odhání mouchu, jsem tipoval, že v příštích 160 minutách nudou umřu. No naštěstí se tak nestalo, film mě ve výsledku bavil mnohem víc než třeba Kmotr. Hlavně teda díky té hudbě, režii a hereckým výkonům, protože obsahem vskutku nevyniká. Nemůžu se zbavit pocitu, že western jako žánr si ale nikdy nemám šanci oblíbit. (02.01.2009)

Legendární western, který jednou provždy změnil pohled na tento žánr, jenž až do té doby běžel poměrně setrvale ve vyjetých kolejích. Až přišel Sergio Leone a stvořil opus, který je úžasně převratný, skvěle natočený, zahraný a jedinečně hudebně podbarvený. Klasika, která patří v každé videotéce na nejčestnější místo. (19.11.2003)

Úplně to cítím. To pražení slunce do zátylku, prach vyřící se po cestě, nepříjemnou mouchu, jenž si na mém obličeji čistí packy. Ale především tu atmosféru napjatého očekávání něčeho. Něčeho opravdu velkého a nepůjde tomu zabránit. Sergio Leone navazuje jednu z nejhutnějších atmosfér v dějinách kinematografie. Dva manící proti sobě stojí s rukama nehybně u pasu a vyčkávájí. Tak kdo to bude, ten či ten? I když byla tahle scéna zparodována v nesčetně filmech, pořád nemohu odtrhnou od obrazovky oči....Rychlým střihem oba vytahují pistole a PRÁSK!!!!!. A já padám k zemi naprosto vysán energií. Jak říkám, atmosféra k pohledání. (26.02.2008)

Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. (19.03.2008)