Hodný, zlý a ošklivý

Hodný, zlý a ošklivý? Hlavně kurevsky dlouhý. Pravdou je, že jsou věci, které se stanou a divák si to musí domyslet, což mu nahrazují velmi dlouhé děje, které by se daly bez vlivu na příběh filmu vystřihnout zahradnickými nůžkami. K prvnímu - aspoň režisér nedělá z diváka blbce a k druhému proč vlastně ne, celovečerní tak jako přívlastek filmu dostává svůj pravý význam. Skvělá hudba dávající vzniknout něžnému citu ke kojotům, jejichž vytí bylo pro ústřední melodii inspirací. Zajímalo by mě, jak by Morricone vepsal do not kvíkání morčete. (12.02.2017)

Necítím se kompetentní ke tvrzení, že Hodný, zlý a ošklivý je nejlepší film svého žánru, na to jsem zase tolik westernů neviděl a po pravdě řečeno, moderní antiwesterny typu Mrtvý muž nebo Tanec s vlky ve mě rezonují přece jen víc, nicméně v každém případě jde o velmi zábavný a přitom kvalitní film. Western jako žánr mi upřímně řečeno příliš nesedí a pěti hvězdičkami jsem ohodnotil jen naprosté minimum těchto snímků. Důvod obliby tohoto kousku spočívá ve faktu, že se Leonemu podařilo natočit film tak říkajíc pro všechny, což se stane v kinematografii spíš výjimečně. Je dobrodružný, napínavý a přitom velmi chytrý, navíc v sobě nese zjevné protiválečné poselství. Kombinuje klasické žánrové postupy, ale doplňuje je moderními filmařskými prvky, tradičně vynikajícím soundtrackem, hrátkami s kamerou i občasnými výlety do ryze artových vod. V několika momentech se sice zapomene a podlehne žánrovým klišé, jako je přestřelka s bandou Zelenoočka, kdy můžeme vidět tradiční scénu z béčkových westernových filmů, kdy střelec s puškou ze zálohy netrefí pistolníka, který otočkou z nevýhodné pozice pistolí protivníka sejme, ale vzhledem k celkově odlehčené atmosféře se těchto pár drobných kiksů bez problémů ztratí. Leone vhodně střídá tempo, kombinuje vyloženě humorné scény s tragickými a především se opírá o špičkové herecké obsazení. Režisér vždycky dokázal vybírat typově přesné herce, ať už Clint Eastwood, Lee Van Cleef nebo Bi Wallach jsou ve svých rolích dokonalí. Výstižný komentář: Šandík. Celkový dojem: 90 %. (25.03.2010)

V tomhle světě jsou dva druhy lidí příteli. Ti s nabitejma bouchačkama, a ti co kopou. Tak kopej. Tři pistolníci, jeden poklad a možná nejlepší western co jsem zatím viděl. Tentokrát je to ošklivý Eli Wallach, který drží příběh, který nám zabrousí i do války severu proti jihu, pohromadě. Lee Van Cleefův krásnoočko je sice trochu stavěný mimo hlavní dějovou linku, ale vynahrazuje nám to téměř ukázkovým záporáctvím. No a pak je tu Blonďák Clint, který si s Leonem vymyslel dokonalé završení téhle dolarové trilogie. Včetně nenápadného propašování odrbaného ponča zpět do hry a dechberoucího finálového trojboje. (09.09.2009)

Zajímavý příběh, přímočaře vedený a v závěru skvěle vypointovaný. Morriceneho chytlavé melodie se opět zadíraly pod kůži, Clint za mlada měl charismatu na rozdávání a Eli Wallach jako záporák, kterému vlastně i fandíte, nemůže zklamat. Ale k dokonalosti tomu něco - něco hodně málo - chybělo a povědomě jsem se neubránil srovnávání s geniálním TENKRÁT NA ZÁPADĚ. Ten je bez chyby a pětihvězdičkový, tady trochu zamrzelo pár nelogismů a zejména podivná dějová vsuvka s válčícími armádami a vyhozením mostu, kde se Eastwood s Wallachem producírovali, jako by se nechumelilo. Jinak bez výhrad. (30.08.2004)

Ona už jen příprava na závěrečný souboj, od doby, kdy se pánové konečně zastaví a než poprvé vystřelí, čítá půl třetí minuty. Epičnost, která hraničí s šílenstvím. Hodný Clint Eastwood nazývaný Blonďák, zlým je pistolník Krásnoočko s tváří Lee Van Cleefa a ošklivým temperamentní Tuco s ksichtem Eli Wallacha. Hledají zakopaný poklad, kdy každý zná kus svého tajemství, chovají se k sobě krutě, ovšem pořád je to nic v porovnání s brutalitou občanské války, kterou prostřednictvím bitvy o jeden most sledujeme. Jeden z vrcholů tvorby legendárního Sergia Leoneho, kterému se podařilo získat pořádnou finanční podporu velkého studia. Výsledkem bylo dlouhé a velmi náročné natáčení (Clint se pak odmítl upsat jeho další klasice Tenkrát na Západě), které z hlediska rozsahu, přístupu a ambicí platí za westernovou genialitu. K tomu je třeba přičíst Morriconeho melodie zadírající se pod kůži, jedinečnou kompozicí záběrů a ukázkovou práci s napětím. Jen teda netuším, zda budu mít někdy chuť se na to podívat znovu. (26.01.2021)