Historie bombardování. Od Guernicy k Hirošimě

Raději bez hodnocení. Natočené je to výborně a především použitý obrazový materiál je zajímavý. Bohužel, záměr celého dokumentu je přinejmenším rozporuplný. Asi nikdo nepochybuje o tom, že bombardování je strašné a tragické. A mohli bysme polemizovat, do jaké míry bylo za druhé světové války oprávněné. Pokrokoví francouzští autoři mají ovšem od začátku jasno. A především druhá část se doslova zvrhává do podlé protibritské a protiamerické pacifistické propagandy, ve které se stříhaly a pečlivě vybíraly zdroje a citace tak, aby se jí dalo za pravdu. (28.07.2018)

V druhé části se toto dílko dosti razantně zvrhlo v trapný a tendenční revanšistický kvazidokument. Vrchol všeho byla poznámka o tom, že kamikaze si alespoň "zvolili vlastní cestu" a dehonestování Američanů za použití atomových bomb v Japonsku z úst žabožroutů, kteří sami zcela bezcitně rozjebali Alžírskou poušť a atoly Mururoa a Fangataufa. Tfujtajxl, Francouzi by se měli stydět... V závěrečných titulcích mi už jen chybělo jméno Oliver Stone. (23.07.2018)

Bombardovat nebo ne? Na jedné straně ničení strategických cílů, na druhé smrt nevinných lidí a množství osobních tragédií. Autoři snímku se spíše zastávají bombardovaných německých a japonských obyvatel, ale chybí tu připomenutí, kdo byl iniciátorem války a kdo vesele bombardoval Londýn nebo Pearl Harbor. A je k diskuzi, do jaké míry litovat mnohdy zfanatizovaný dav, z nichž si mnozí nepřáli nic jiného než vítězství a smrt nepřátel - zvláště Japonci byli tímto typičtí, stejně jako Němci spáchali na zajatcích a obyvatelích okupovaných území (tzv. "Sféra společné prosperity") množství zvěrstev, za která se nikdy neomluvili a dějepis o druhé světové válce se japonské děti učí na dvou stránkách knížky, které popisují Japonsko jako oběť agresora... Nu, nechci tady vynášet černobílé soudy, ale s tímto dokumentem mám prostě trochu problém. (03.08.2018)

Jak praví v komentáři uživatel A.D.1959. Obrazový materiál je vynikající, jak je v případě nových francouzských dokumentů běžné (např. Apokalypsa: Druhá světová válka). Komentář je však slabší. Mně osobně chybí větší pokrytí vzniku samotné myšlenky bombardování, dokument také úplně vynechává první světovou válku, která by do úvodu patřila. Stejně tak bych očekával, že padnou jména meziválečných teoretiků plošného bombardování jako Billy Mitchell a Giulio Douhet. Jinak ovšem slušný dokument, který stojí za vidění. Po druhém díle: aj, to se vyrojilo potrefených :). Nemusím s hodnocením dokumentu ve všem souhlasit, ale i pokud úplně pominu morální otázku plošného bombardování civilních cílů, pravdivé je však tvrzení, že tato strategie uplatňována za druhé světové války (a též později v Korei a Vietnamu), nebyla účinná ve smyslu zásadního snížení válečné výroby či donucení protivníka k bezpodmínečné kapitulaci. Německá výroba neklesala, naopak stoupala (byť s použitím otrocké práce vězňů), japonská klesala především díky téměř úplnému odříznutí od zdrojů surovin americkými ponorkami, a pokud jde o kapitulaci, ta mohla přijít o celý měsíc dříve. (16.07.2018)

V druhé části dokumentu, v jednom z mnoha okamžiků, kdy se vypravěč zajíká opovržením nad zbytečným vražděním německých civilistů krutými spojenci, zazní výrok, že Stalin bombardování nedůvěřoval a raději obětoval miliony vlastních vojáků, jako by to byl Stalinův humanismus, nikoliv neschopnost, či prostá absence strategických bombardérů v ruské armádě. Američané raději zničili Hirošimu a Nagasaki, než aby umožnili ruským tankům připsat si podíl za porážku Japonska. Tady si tvůrci už ani nehrají na objektivitu tím, že by aspoň okrajově zmínili argumenty pro bombardování, vázání a ničení německého letectva nad Německem a sebevražedný fanatismus Japonců. Nechce se mi věřit, že tohle natočili Francouzi. (23.07.2018)