Tísňové volání

Rozhlasová inscenace roku 2018. Sympaticky "lindholmovsky" civilní. Zároveň však platí, že právě kvůli civilnosti jsou veškeré zvraty, na kterých to ke své škodě staví až příliš, dosti okaté od samého počátku. A, bohužel, se to nevyhnulo ani občasným logickým lapsům, které tu civilnost nabourávají. Ovšem zase až tak moc to nevadí, jelikož to záhy nabere natolik strhující tempo, že stejně není čas je řešit. (27.12.2018)

Pure žánrovka, což hele není vůbec málo. Ta stísněná jednokomorová věc, která perfektně pracuje s přetvářením nahozených dialogů v mozcích diváků na scény, které vidí každý v sobě. Od těch extrémních hajpů zase možná trošku dál, festivalový vrcholy jsou jinde, ale tahle mašina moc pěkně šlape a čistě po technický stránce neškobrtne ani jednou. (05.07.2018)

Solidní debutová Dánská One Man Show v podání Jakoba Cedergrena. Hlavním hrdinou je bývalý policista s problémovou minulostí, který pracuje na Tísňové lince 112 a těsně před skončením jeho směny dostane hovor, který změní jeho noc v stresující,vyčerpávající a náročnou. Film se odehrává pouze v kanceláři a kamera z hlavního hrdiny nesejde ani na minutu. Podává realistický herecký výkon podpořen slušnými dialogy i fajn zápletkou a režisér si přichystal i solidní zvrat v závěru. Film je opravdu místy hezky napínavý i emocionální, ale zase mě to nestrhlo tak moc, jak jsem doufal, přesto dávám palec nahoru a rozhodně se film vyplatí vidět. 75% (06.11.2018)

Několik úvodních minut mi subjektivně přišlo poměrně nezáživných a zvažoval jsem, jestli mám skutečně chuť vidět film, v němž si hlavní postava stále "jen" s někým volá (podobně jako např. v Noční jízdě). Pak se ale děj do mě náhle zasekl svým ostrým drápkem a nepustil až do konce - nedýchal jsem u toho napětím, hltal dění na plátně a byl zcela konsternován, čeho jsem byl svědkem (zvláště ten finální moment, kdy se člověk dozví, že... ale ne, to prostě nejde vyzradit předem). Neskutečná věc, která mě psychicky zcela zničila - razance toho snímku je zcela ohromující. Okřídlené "méně je více" se zde nejspíše ověřilo dokonale - přišlo mi fascinující, s jak málem si ten film vystačí (a to dokonce do té míry, až mi vlastně obrazová stránka přišla zbytečná - připadal jsem si v kině téměř jako u poslechu rozhlasové hry; na film by tak teoreticky mohli i nevidomí diváci, pokud by ovšem ovládali dánštinu - český dabing si zde dost dobře - kvůli velké náročnosti - představit neumím). Na filmu mi asi trochu vadila jen "přehnaná angažovanost" hlavní postavy - přišla mi nevěrohodná (a částečně i jako klišé, neboť jeho služební horlivost, jdoucí pravděpodobně nad rámec jeho pracovních povinností, nepřekvapivě kontrastuje s chováním jeho kolegů, kteří si chtějí jen odkroutit to svoje a jít domů - člověk si zde nemůže nevzpomenout na ty mraky filmů o idealistických policajtech, kteří bojují s nezájmem svého okolí). (17.06.2018)

Je opravdu neuvěřitelné, jak moc jsou ve Skandinávii oproti nám vepředu a ačkoliv není vůbec žádnou novinkou udělat z podobně minimalistického nápadu něco tak napínavého (Tom Hardy může potvrdit), pořád je to setsakra působivé a všiml jsem si, že Tísňové volání hodně lidí naprosto semlelo. Já ten případ tedy nejsem, asi proto, že jsem podobných filmů už viděl několik, ale pořád bych to rozhodně všem doporučil, aby jste si taky občas odpočinuli od všech těch předražených barevných blockbusterů. (04.01.2019)