Mý lepší blues

Pro mně zatím nejlepší Spike Lee, hromada divných postav (hlavne Turturrovic bratří jsou hodně vostří) a taková, zvláštní neuchopitelná pohoda, ikdyž jde někdy do tuhýho. Jinak jenom čtyři za trochu divočejší konec, kterej mě nesedl. Chtěl jsem napsat, že mladej Washington byl epesní sekáč, ale tomu šupákovi bylo 36! Takže to zformuluji jinak - nespravedlivě mladě vypadající Washington byl epesní sekáč s charismatem na rozdávání. Režije Spika taky výborná. A scéna, kde hrají hlavní píseň je za plnej, nejen kvůli skvělé skladbě (a to nejsem nějakej echt fanda, ale tohle rozhodně můžu). (09.07.2012)

Mý lepší blues, snímek, kde je sice hezká muzika, která se prolínala jakýmsi příběhem týkající se života hlavních protagonistů (viz obsah nahoře), ale bylo to asi to jediné, co se mě trochu dotklo. Potenciál tam byl rozhodně větší, ale takhle jsem byla emotivně úplně mimo, dokonce jsem se přistihla, že se chvílemi nudím. Je to škoda, už jen kvůli spoustě známých černých tváří, včetně samotného režiséra. Buď tam mělo být ještě víc té pódiové muziky a nebo hlouběji rozpracované osobnosti, protože na mě to ve výsledku působilo jen průměrným dojmem, takže já ze sebe dnes víc jak trojku nevysypu. (20.08.2015)

Nevím no.. Lee (hlavně ten z raných devadesátek) je na mě moc roztříštěný. Na jednu stranu by chtěl být inovativní a odvážný, chvílema si jakoby hraje na takovou tu "formanovskou" pseudorealitu, střídá tempo, občas začne blbnout ve střižně..ale zároveň je překvapivě staromilský a formální.. Občas mu to sklouzává do klišé, kýče a figurkaření, ale tak nějak po haluzi se z toho většinou dokáže vyžvanit a vylhat aby to vypadalo jako záměr.... Na tohle jsem mrknul hlavně proto, že se tu troubí na trumpetu, ale musím říct, že jsem u toho většinu času "trpěl".. Přiblble prvoplánová fetišizace trumpety mě nejednou donutila zvednout obočí až na temeno hlavy. Bleek je nesnesitelnej kretén se kterým se člověk nemůže identifikovat, tím spíš když ho hraje neoblíbený Washington, kterému ale člověk musí přiznat minimálně to, že se na roli trumpeťáka technicky evidentně poměrně svědomitě připravoval.. a taky je fajn zase jednou vidět Denzela z dob kdy ještě manýristicky nežvejkal naprázdno pantem... Nakonec jsem byl mile překvapený, že v poslední cca čtvrtině se ukázalo, že Spike Lee nehodlá jít Scorseseovskou cestou povrchní glorifikace povrchních debilů a ve finishi skutečně přichází s jakýmsi rozuzlením a ponaučením (a to tak, že to vlastně vůbec nepůsobí jako moralitka).. Takže asi jo, ve výsledku z toho mám dojem spíše pozitivní... Ale popravdě pořád čekám na ten film který mě přesvědčí, že Lee není jeden z nejpřeceňovanějších filmařů devadesátých let.. (08.07.2019)

Ti co mají rádi tento druh hudby (mezi něž se řadím) si budou tenhle film naprosto užívat. Hudba tam je všude a furt. Každá scéna má hudební podkres v podobě jamování, kterého se nám tak dopřává jak na jevišti, tak i mimo něj. Denzel je do své role opravdu vžitý, což se dá říct vlastně o každém. Na ten film se kouknu ještě několikrát, abych si užil tu hudbu a atmosféru. (16.02.2008)

Denzel Washington je zde hodně mladý, hraje už tehdy vynikající, ale já jsem se nepatrně zklamala ve stylu muziky. Očekávala jsem více New Orleans muziky a dixielandu. Hudba je zde vedena téměř sólově na trubku (výborně a s rutinou správného trumpetisty), ALE NĚCO TOMU CHYBĚLO a já to musím vidět ještě jednou, abych tomu přišla na kloub. (13.10.2011)