Rozum a cit

Určitě se jedná o nejlepší filmové zpracování příběhu od Jane Austen. Ang Lee je profík a tak nenechal nic náhodě. Vsadil všechno na tehdejší britskou hereckou smetánku a ta se mu odvděčila jedinečnými hereckými projevy. Hugh Grant, Kate Winslet, Emma Thompson a Alan Rickman tu pro mě předvádí absolutně nejlepší role z filmu, čímž nechci říct, že jiní by byli slabší. To rozhodně ne. Problém je ale v samotné předloze, která je tak sladkobolná, až to bolí. Vše je samozřejmě absurdně teatrální a chování zdejších postav je za hranicí snesitelnosti. Zde ale vidím, že se to bere s rezervou a tak jsem těch 131 minut dal poměrně s lehkostí. (06.06.2018)

-"For there is nothing lost but may be found if sought." Tak ve svém současném rozpoložení zjišťuji, že mě velmi silně uráží, jakým způsobem tenhle film definuje rozum a cit, respektive co to znamená být rozumná a co citlivá. V tomto případě nemůžu srovnávat s knížkou, protože jsem ji nečetla, ale občas opravdu nemůžu pochopit, co to ta Emma napsala a co tím zamýšlela, co zůstalo z původní předlohy, co mělo být moderní interpretací a co jí možná v době vzniku filmu bylo, ale dnes po dvaceti letech už není. Navzdory tomu definování v názvu mi postava Kate Winslet připadala extrémně necitelná, zejména co se týče chování ke své sestře. Hugh Grant se mi do kostýmní role příliš nehodí, Hugh Laurie byl zase překvapivě trefný (a srdíčkový), a při zraněném úsměvu Alana Rickmana mi padaly slzičky - ačkoliv nemůžu skousnout, že poslední záběr filmu je na něj rozhazujícího peníze do davu. Docela mi nesedělo trvání filmu v porovnání s tím, jak neosobní mi od svých tvůrců připadal. Já Anga Leeho (tedy jeho filmy) zkrátka nemám příliš ráda, tohle prostě vypadá jako výtvor najatého nezainvestovaného režiséra a klidně by jím mohl být kdokoliv jiný. Možná i proto vyznívá to poselství tak jalové. (05.10.2015)

Upřímně řečeno, netuším, co to do mne vjelo, že jsem vůbec pomyslel na to si takovýhle film pustit. Naděje na úspěch byly mizivé, jak se ostatně posléze (ani ne tak posléze, jako spíš hned) potvrdilo. Zůstávám tak nadále věrný názoru, že točení dobových romantických dramat je plýtvání celuloidem, kterému by se talentovaní tvůrci měli obloukem vyhýbat. (31.08.2009)

Ang Lee nalákal ty nejskvělejší herce, dal tomu krásné vizuální ztvárnění a natočil po všech stránkách dobrý film. Jenže tomu zapomněl dát koule. V místech, kde Keira bojuje se svými předsudky, sedí sterilní a plochá (vyber podle libosti) Emma Thompson/Kate Winslet vyčkávajíc na další sterilní a ploché slzičky. Tudíž, můj rozum mi říká NE a můj cit ještě větší NE. 5/10 (28.02.2015)

Kde začít? Možná tím, že kostýmní historická dramata/romance se jen málokdy strefí do mého vkusu. Příliš mnoho nic neříkajících scén, utahané dialogy, mizerné tempo, ženy a dívky sevřené přísnými zákony etikety s touhou po té skutečné lásce. Prostě mě opačné pohlaví, jehož kvality se odvíjely od schopnosti hry na klavír a vyšívání a vytříbeného chování, se vším tím štěbetáním a nekonečnými klepy, neoslovilo. Kladem filmu jsou bezesporu herecké výkony (Thompson, Winslet, Rickman), ale alespoň pro mě je to tak jediné, na co si snad někdy vzpomenu. A Anga Lee mám raději v korunách stromů.. (16.01.2011)