Smrt na Nilu

Chvíli vypadá Death on the Nile jako moderně inscenované divadlo, občas jako vesměs působivé omalovánky. Avšak pro film takovéhoto charakteru nevhodně působící. Celá tahle show jede tak trochu prkenně, upoceně, na sílu, potažmo na efekt. Branaghův Poirot je OK, ale zbytek osazenstva veskrze pajdá a přicmrndává kolem něj. Chybí opravdový vizuál, poctivé kamerové záběry, reálná výprava a hlavně, lépe vykreslená zápletka. (02.05.2022)

Pevně věřím, že kniha bude mnohem lepší. Neboť film je to zdlouhavý a plný nejrůznější zbytečné výplně, která mne absolutně nezaujala. Působilo to skoro jakoby se tvůrci zajímali o všechno, jen ne o řešení daného případu. A tak po většinu stopáže vidíme jen ukázky širého okolí, zdlouhavé tancovačky a podobné zbytečnosti. Proto nechápu, z jakého důvodu, to muselo být dvě hodiny dlouhé. Není přeci nutné, aby kamera neustále kroužila nad lodí a dokazovala nám, že jsme stale ještě v Egyptě. Co se uměleckých scén týče, bych dozajista také ubral. Lidé se přeci přišli podívat na detektivku a ne na jakousi dobře vypadající CGI směsici. Zápletka je také mnohem prostší než se na první pohled může zdá, neboť byl pachatel očividný již od samého začátku. Nebylo tedy snadné se prokousat dějem tímto hlemýždím tempem. Na něž je vcelku neuměle naroubováno nepoměrně uspěchané finální rozuzlení. Což mi příliš nevyhovovalo. To samo o sobě by sice až tak nevadilo, ale vlastně mne v příběhu vůbec nic nepřekvapilo a tak odcházím zklamaný. Přitom předchozí Vražda v Orient expresu byla o poznání zajímavější , naopak zde stále váhám, zda udělit tři a nebo pouhé dvě hvězdy. (22.09.2022)

„Som Hercule Poirot. Mne nemusí nikto nič hovoriť.“ Komorný veľkofilm. Už Suchetova televízna verzia z r. 2004 mi pripadala priemerná a toto je pravdupovediac podobné. Páči sa mi, že sa chladnokrvný a „bezcitný“ profesionál Poirot zrazil s fenoménom lásky. Je to zaujímavá poloha, ktorá mu prekvapivo svedčí. Bavilo ma, ako Branagh jemne rozširuje univerzum (čierno-biely úvod, zamilovaný Poirot) a nebojí sa pokračovať v trademarkoch započatých vo Vražde v Orient exprese (krátke akčné sekvencie). V mnohom je prístup, ktorý zvolil, skvelý a osviežujúci. Žiaľ, tieto  pocity nadšenia veľmi rýchlo opadnú a film sa následne prepadne do studne priemeru. Z nej sa po chvíli síce na chvíľu vyšplhá a ponúkne parádny moment alebo výbornú scénu, humor i dojatie, ale potom do nej ZASE spadne. A takto celé dve hodiny. Čo je dosť. Niekomu bude vadiť, že zápletka sa naplno rozvinie v podstate až v druhej polovici (!). Samozrejme, detektívky sú špecifické tým, že sa musia dlho rozbiehať a venovať sa postavám a zdanlivo nepodstatným scénam, aby to postupne do seba všetko zapadlo. Pretože, ako všetci vieme, dobrá detektívka je postavená na čom? Predsa na nenápadných drobnostiach. Napriek tomu verím, že pomalší rozbeh Smrti na Níle mnohých nenadchne. Keďže si Kennetha dobre pamätám ešte z 90. rokov, kedy bol známy ako shakespearovec a špičkový expert na divadelné hry, plne som chápal, prečo si vybral Smrť na Níle. Jasné, je to atraktívny, exotický príbeh s parádnym parníkom. Ale zároveň je ukážkovo divadelný. Jednotlivé kulisy pripomínajú divadelnú scénu, či už kajuty, bar atď. Fakt by som si to bez problémov vedel predstaviť ako divadelnú hru. Občas mi snaha za každú cenu komorný námet vizuálne zatraktívniť pripadala pritiahnutá za vlasy v zmysle, že to bolo za každú cenu veľkolepé (krokodíl, podvodné zábery, pyramídy). Komorný veľkofilm za 90 miliónov z produkcie Ridleyho Scotta. Rozpočet sa vyšplhal až na 9O a celosvetová tržba šla k číslu 137, napriek tomu prekvapivo bola odklepnutá trojka. (22.05.2022)

Sequel, který je mi sice tématicky blíže než zamrzlý vlak, ale opět s klidným srdcem doporučit nemohu. Na samotnou podstatu wodunit detektivky se čeká až nezdravě dlouho a karty se rozehrávají čím dál méně zajímavým způsobem, přičemž se Branaghovi opět daří svou postavu uhrát, ale co se týče dramaturgie, tam citelně padá cca v polovině filmu řetěz a já se začal nudit. Alespoň jsem se mohl kochat krásnou výpravou a barevností kontrastu pouště s obyvatelnou plochou, ale po čase začne až příliš vadit, že je to celé pouze digitální. I obsazení mi tentokrát přijde slabší; ačkoliv všechny tváře odněkud znáte (Rose Leslie jsem co se týče filmů viděl naposled v Posledním lovci čarodějnic), v kině na ně nikdo moc zvědavý nebyl. Byl jsem ale aspoň rád, že jsem si mohl naposled užít Armieho Hammera, kterého jsem vždycky rád i přes jeho kanibalské choutky v libovolném filmu viděl a jedná se o dalšího z řady herců, který mi vlivem cancel culture bude chybět. Alespoň se loučí minimálně s respektem. (13.02.2022)

Ale no tak, soudruhu Bráno!!! Když už konečně tolik spravedlivě a pohrdlivě sereme na hrob té hnusné rasistické mrdce Christovic Agátě, autorce takových odporně nenávistných škvárů jako například Deset malých privilegovaných afrobritečků, a ukazujeme probuzencům, jak má vypadat řádně korektní, charakterově i historicky napravená a transgenderově vyvážená klasická velkobritská detektivka tím, že jí řádně po neobolševicku onegrujeme, prolesbíme, obohatíme o pateticko-kýčovitý blábol o tom, kterak Erkül k homokníru přišel, a necháme jej dokonce přesně dle potlačovaných autorčiných záměrů romanticky vzplanout k silné, lidově moudré a mississippskými bavlníkovými plantážemi ošlehané ebenové feministce, tak co tam, kurva, dělá hnutím seksuálně frustrovaných, labilních mužen nade vši pochybnost usvědčený znásilňovač, seksuální obtěžovatel a kanibalista Armín Kladivo???!!! No to mi teda počmárej Čerčila, soudruhu Bráno, takový šlendrián!!! A přitom se dal v pohodě přePlummerovat rychleji, než bys řekl Spacey, kupříkladu velmi žádoucím přepohlavníkem Eliotem Stránkou či vhodně „asi milovatelným“ Číjejetel Unproforem, aby dokonale odpovídal konzervativci dosud pečlivě utajovaným spisovatelčiným úmyslům! A to jsi měl přitom tak hezky nakročeno, soudruhu Bráno!!! Malebné záběry instáčově přebarvičkovaného Ponýlí, jako podklad velmi příhodně slaboduchý a nic autorského nepřinášející plagiát předchozích dvou ohavně nekorektních, předloze neodpovídajících a neinkluzních verzí, osazený sekndhendovou Margotkou a bandou neumětelských, avšak utiskovaných neherců, a to vše obohaceno o mile progresivní novobritský hipstaswag pro všechny ty pečlivě převychovávané mladé neomarxisty… No nic, soudruhu Bráno, velmi doufám, že se po něčem takovém neprodleně podrobíš konstruktivní sebekritice před celým závodním kolektivem RFH (Revoluční Filmové Hnutí), půjdeš do sebe a příští plánovaná adaptace té rasistické svině, Heteroseksuální běloch pod sluncem, již bude zcela v souladu se stranickou linií! (01.04.2022)