Chata na prodej

Jako neříkám, že je to nekoukatelnej film, jen absolutně nechápu, co chtěl vlastně snímek sdělit. Celý to bylo naprosto odnikud nikam. Tvůrci nakousli milion scén s potenciálem, ale žádnou z nich nedotáhli do konce. Pořád jsem čekal na nějakou pointu, ale ve filmu se vše jen nakouslo a zas se rozjelo něco dalšího. Postavy navíc nejsou bůh ví jak sympatické a spousta z nich neměla pro snímek sebemenší smysl nebo byla naprosto přehnaně napsaná/zahraná. Herci se přitom více méně snaží, ale je jim to prd platný, protože kvůli divnému scénáři bohužel ani moc nemají, co hrát. Fakt nevím, jaký byl záměr tvůrců, jen vím, že to nefunguje ani jako komedie a ani jako drama. Osobně jsem čekal, že to bude alespoň prča, ale ani ten humor se nějak nedařil. 50 % (31.07.2018)

„Všichni jsme úplně blbí.“ Nevím, nakolik jde o zásluhu spoluautorky scénáře Lucie Bokšteflové, ale Chata na prodej mi přišla tematicky i formálně soustředěnější než Parádně pokecal i většina Pavlíčkových studentských filmů. Osm postav (plus Pepa), které jsou různě kombinovány, aniž bychom měli jistotu, kdo nakonec skončí s kým. Dvě auta s proměňujícími se řidiči i pasažéry. Jedna chata, která je jako řada dalších později rozvíjených motivů (pouštění normalizačního popu na gramofonu, první zmínka o chatě jako „malém moři“, otcova submisivita) představena už v první části filmu, kdy zároveň lépe poznáváme postavy, s nimiž tak neztrácíme kontakt ani poté, co se začnou chovat trochu výstředně (kostým medvěda) a hystericky (knižní válka) a baví nás s nimi trávit čas i během scén, které jsou založené více na atmosféře než na ději (ale dokážu si představit, že právě kvůli pomalejšímu tempu film méně empatickým divákům, očekávajícím zběsilou taškařici, přijde zdlouhavý a nudný). Divácky vděčná, po celou dobu vkusná, decentně intelektuální (postavy po sobě házejí knihami a znají Bergmana) komedie funguje zároveň jako uvěřitelné vztahové drama i jako výpověď o Češích, kteří se (n)ostalgicky ohlížejí za minulostí a lpí na své zaprděné pohodě (i když už nemusejí) a chlubí se tím, že jsou první v počtu chat na osobu (i když jsou druzí). Téma návratů lze ale ve světle nečekaného (a dojemného) závěrečného setkání - kdy vychází najevo, že pro vyprávění směrodatnou (neboť vše završující) postavou byla možná ta, která za celý film téměř nic neřekla - vnímat obecněji. Touha vrátit se do dětství, do přírody, k vlastní podstatě, od které nás odvádí civilizační „zmätok“. Klid přitom paradoxně nachází pouze údajně dementní děda. Všichni ostatní se nejprve v přeneseném, během bloudění lesem v doslovném významu ztrácejí. Chata na prodej mě bavila kompozicí celku i jednotlivých záběrů (které jsou mnohdy vtipné už jen tím, kde a jak postavy sedí/stojí), v mezích žánrů uvěřitelnými a výborně zahranými postavami (dokumentarista Jan Strejcovský je přirozený talent), pokorou vůči konvencím žánru a zároveň schopností žánr nenásilně přesáhnout směrem k závažnější výpovědi (hrdinové si občas bez obalu říkají dost zraňující věci). Zřejmě nejuspokojivější tuzemská žánrovka od Okresního přeboru. 75% (18.07.2018)

Po hooodně dlouhé době jsme vyrazili do kina na český film. Zpočátku jsem byl trochu v  rozpacích, ale nakonec se mi to líbilo. Slovenky v českých filmech jsou hrozné klišé, ale za angažování Judit Bárdos tvůrcům tentokrát odpouštím. Prostředí horské chaty je navíc taky hodně sympatické. Nejsem si ale úplně jistý, co jsme si z tohohle měli odnést. Vidět v tom sondu do rozhádané rodiny nebo metaforu konce nostalgie a starých časů je dost povrchní. Na složitější rozbory jsou tu jiní. (1 244.) (01.08.2018)

No přiznávám, že jsem se na chatu těšil. Nepolíben obsahem ani recenzemi jsem se na ni dnes podíval a řeknu vám rovnou, koukal jsem na to a ty filmové hrdiny jako ten Němec. Co Čech, to pacient řekl by si asi. Postavy se chovají naprosto iracionálně a i když základní dějovou linku chápu, to co na to všechno bylo našroubované je jednoduše přitažené za vlasy a neuvěřitelné. Malý plusem pro film je účast terezy a hlavně Judit na nichž mé oko vždycky rádo spočine (Terka by už ale měla něco dělat s tou pihou u obočí). Kdo chce, může tu psychologicky rozklíčovávat jednotlivé postavy či hledat ve filmu nějaký další význam či dokonce společenskou satiru. Já si myslím, že je to maglajz, který ze scénáristické propasti vytahují jen slušní herci. Pro mně tam byl nejpřirozenější Kopta. Ano, chaty jsou našimi soukromými moři. Zaslouží si pro to krapet lepší komedii než byla tato podivnost. Dávám za tři malé LP singly a to mírně nadhodnocuji ! * * * (29.12.2018)

Po shlédnutí tohoto filmu vlastně vůbec nevím. Byla to spíš taková epizoda jedné rodiny, kterou v nějaké podobě zná každý z nás a vyprávět to někomu bývá sranda až po letech, kdy zmizí nepříjemné a bolavé události a ty pozitivní se postupně doplní o drobné menší vtípky, aby se to lépe vyprávělo. Nevidím důvod, vidět film znovu. (13.04.2020)