John Wick 3

A zkoušel jsem to, fakt. Dvakrát. Ale už v momentech, kdy se Rýfs motá deštěm, klíží se mi oči, a chvíle, kdy do hry vstupuje nějaká běloruská čarodějnico-mafiánská cigina, uprdelená v koncentráku pro baletky, znamená znechucené odpojení vědomí. Ta snůška hovadin tentokrát v mých očích prostě přebila i akci. No nic. Třeba to jednou dokoukám a zaslouženě ohovnotím odpadem. (03.12.2019)

Všechno to začlo zabitím štěňátka a ukradením Mustangu. O tom byla jednička. Ve dvojce John zahřeje klouby na správnou provozní teplotu a tak nějak musí pokračovat v tom co začal, respektive s čím si začala partička ruských mafošů. Trojka je o pouhém nesení následků. Prakticky ihned po úvodních titulcích začne zběsilá akce a já si zase musel vzpomenou na chudáka Marhoula a jeho Nabarvené ptáče. Zatímco jeho téměř ukřižovali za to podotýkám jen naznačované násilí, John Wick je asi jiná liga. U něj z kin třesoucí se kritici zřejmě neodcházejí. Já tedy nic takového nikde nečetl ani neslyšel. A to mi sakra věřte, tady se nenaznačuje. Když štvaný John na nějž je vypsaná odměna někomu vráží kudlu do oka, tak mu jí tam vráží. Když někomu bodá dýku do lebky, tak druhou pěstí zhusta bouchá do kudly aby už sakra projela lebeční kostí... A když je nejhůře, zneužije k násilí i zviřátka. Že komisař Rex umí trhat ví i malé děcko, ale jakou zbraní umí být Hatátytlá, to už leckdo neví. John ano a proto se mu z každé další situace daří unikat. Jenže. Za čas vám ty akční likvidace hord útočníků začnou i přes originálnost jednotlivých smrtí připadat jako nuda. Prostě je jich moc. Mrtví jdou do desítek, naštěstí se mění jak útočníci, tak lokace. Jakoby jste sledovali nějakou akční počítačovou hru a postupovali po různých patrech stále dál a dál až k bossovi. Co mně zaujmulo tak to byla americká vlajka v ústředí řádu, myslel jsme že takováto organizace je apolitická a nadnárodní... :-). No a ty jejich dálnopisy připomínaly tiskárny České pošty na nichž vám potvrzují dobírku. Ale třeba v tom byl nějaký záměr. :-) Sice to tedy šlo místy do stereotypu, ale i trojka si naplno udržela tempem moji pozornost a smekám před výkony Keanu Reevese, přeci jen je mu chalanovi už pětapadesát... Jestli je ale něco jisté, tak že nás čeká čtvrté pokračování. Hádám, že bude tentokráte hlavně v Continentalu a těším se na něj. Dávám tedy za 4 průrazné kulky co projdou i kevlarem asasínů řádu. * * * * (17.10.2019)

Trojka má ukrutný nástup. Podobně jako dvojka chrlí své absolutní top momenty v prvních minutách filmu a vytváří tak omamný zážitek pro fandy akčních hitovek. Bitka s obrem v knihovně, potažmo vrcholná sekvence s noži je absolutní top highlight a ultimátní reference žánru pro Hollywood. Jediné co se Vickovi vyrovná je v ženské kategorii Charlize Theron na schodech v Atomic Blonde a potažmo kluci z východu (The Raid), jenž ostatně režíruje podobně nadšený akční fanboy. Bohužel po Casablance se film překlápí do jakéhosi arkádového pojetí a stupňujících se bitek, které jsou sice výtvarně nápadité a poctivně odvedené, ale zároveň to trochu ztrácí tempo a nabývá na monotónnosti. Potěší camea pro milovníky akce dobře známá a samozřejmě užasná práce kaskadérského ansámblu, avšak víc by to fungovalo jako sestříh jednotlivých scén, než film jako celek. Pro nefandy určitě utrpení, protože když divák na 5 minut zavře oči, vlastně o vůbec nic nepřijde. Dvojka byla méně okázalá, ale konzistentnější s pěvnějším rámováním příběhu a zdravě chycenými otěžemi. John Wick 3 je na druhou stranu technicky a koncepcí akce jednoznačně nejdál, ale zároveň nejvíc utržený ze řetězu. Možná chtěl být jako The Raid 2, ale zapomněl na příběh. (21.05.2019)

Třetí John Wick pokračuje v odkazu druhého dílu a využívá opět čistokrevnou akci k tomu, aby posouvala jednoduchý příběh a odkrývala nová zákoutí světa, která předtím zůstávala nedotčena. Film tak výrazně posiluje serialitu a vzájemně se podporující vyprávění napříč celou sérií a jeho výstavba se mi minimálně po prvním zhlédnutí jeví o dost volnější a epizodičtější než ve filmech minulých. Podepisuje se to hlavně na práci se staronovými postavami a samotnými akčními scénami. Tentokrát absentuje dominantní záporná postava, přítomná v obou předchozích dílech, která by řídila Wickovy motivace a formovala jeho překážky v průběhu celého filmu. Parabellum totiž už není příběhem o pomstě a jejích následcích, nýbrž vyprávěním o kulminující vzpouře proti mocnému systému, kde se karty mohou nečekaně obracet a udržování napětí zajišťují konfrontace postav v celém průběhu, nikoli směřování a gradování k závěrečnému střetu. Vedlejší aktéři se většinou zjeví na několik minut a pomáhají Johnovi jednak udělat další krok v jeho rebelii (a zároveň ji i psychologicky objasnit), jednak posunout vědomí publika o rozsáhlosti a praktikách fiktivního světa zase o něco dále. Do toho jsou pak vklíněny ony akční scény, kterých je opravdu požehnaně a v podstatě každá předchází či následuje další posun v příběhu. A zatímco některé jsou vyloženě skvostné, přicházející s nečekanou volbou prostředí a s pikantními zabijáckými prostředky (kdo nechoval dosud respekt ke koním, tak se to asi změní), jiné už po chvíli přeci jen vyznívají trochu únavně a opakují se v nich podobné fígle. Stejně ale musím před Stahelskim, kaskadéry a Reevesem hluboce smeknout, protože skoro každá jednotlivá akční sekvence i navzdory kolísavému wow-efektu představuje tu nejpoctivější kaskadérskou a inscenační žánrovou školu, před níž se Expendables krčí v koutě a modlí se, aby je tam John Wick nenašel. ____ Jak je ale film našlapaný v jeho dynamické fázi, tak v těch klidových mezihrách nemá zase tolik blyštivého potenciálu. Zatímco dvojka měla ten stmelující motiv v podobě hlavního záporáka, zde mi podobný hnací motor v prostřední části, kdy ozbrojené bafání na chudáka Wicka za každým rohem začíná trochu nudit, bohužel scházel. Závěr naštěstí napravuje nesrovnalosti a připravuje hodně úrodnou půdu pro střílečku a pěstní fight století, v nichž se chytře podtrhuje ten dominantní koncept osobní vzpoury a ještě posiluje hnací motto "John Wick vs The World". Nečiní to sice tak elegantně a vygradovaně jako dvojka a občas mu hapruje tempo, ale přesto dokáže finální scéna překvapit a zamést většinu pochybností do šuplíku s nálepkou nepodstatné maličkosti.. 85% (18.05.2019)

Pojem likvidace dostává nový rozměr. Jonathan Wick je démon. A tvůrci dokazují, jak moc mají tuhle sérii rádi, protože vlastně ani moc nevydělává. Před lety mu zabili čokla – kardinální chyba. Po zesnulé manželce byl jeho jedinou radostí. Nastalo inferno. Přišla dvojka, na jejímž konci náš bývalý elitní zabiják porušil svaté pravidlo a sejmul na špatném místě nepřítele. Nyní kulhá krvavý v potemnělém New Yorku v dešti, od přítele dostal hodinu náskok, ale jinak je na jeho hlavu vypsaná tučná odměna, která bude kdekoho zajímat. Minuty ubývají a Wick na dně sil víc ran dostává, než rozdává. Škoda nicméně (a musí to zaznít), že na mordovací zábavu s vrháním nožů hned v úvodu nenavazují další skvostné momenty. Ještě tak vražedné využití knihy před a impozantní motorkářská honička s koněm po, ale jinak se akce krapet zajídá. Oproti dvojce náš likvidátor lehce odkrývá střípky své minulosti a čeká ho několik nelehkých rozhodnutí. Lokace jsou pestré, akce nesmírně úderná, sakra přehledná, vizuálně opojná a vynalézavá. Kaskadérský tým ze sebe vymačkal maximum, stejně jako Keanu Reeves coby zdatný bijec. Chad Stahelski má několik kaskadérských zářezů a je na něm patrné, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Klidně bych si dal za rok za dva další!! (16.05.2019)