Plážový povaleč

Moondog ako Van Gogh slova, ašpirujúci na Pulitzera? Na deklaráciu básnickej geniality vo filme dvakrát odrecituje vlastnú báseň, o tom ako sa ráno vyšťal a spomenul si pritom na súlož. Buď si Korine robí absolútnu prdel, alebo je Amerika v totálnej riti. Alebo oboje. Nech je ako chce, toto boli len zvyšky nikdy nezrealizovaného eposu. Nik už nie je schopný ho prečítať, lebo totálne zarástol trávou. A následne sa jeho zmysel stratil. V mozgoch zmatlaných dymom z kilogramov takto vyfajčeného matrošu. Pointa je síce krásna, a úplne s ňou súzniem. No zvyšok len v duchu kvalít zmienenej básne. 70%. P. S. Ako zhulenú a ožraleckú verziu Forresta Gumpa, ktorý serie na všetko a všetkých, ako o tom referuje užívateľ Davies182, to beriem. (15.08.2020)

Kdybych ten film ohodnotil hned po jeho závěrečných titulkách, lupnul bych sem nekompromisní Odpad! a myslím, že by můj komentář obsahoval, spousty, spousty vulgarit, co za strašnou sračku jsem to právě viděl. Jenže jsem to neudělal, nechal jsem ten filmový „zážitek“ pár dní odležet v mé pošahané mysli a i když jsem svůj názor na tento trip ve výsledku nikterak zásadně nezměnil, budou má slova a mé hodnocení přeci jen už umírněnější a má reakce již méně afektované. Každopádně, The Beach Bum v první řadě považuji za podívanou, která se snažila navázat především na Fear and Loathing in Las Vegas, jen s tím rozdílem, že mu nečichá ani k malíčku u nohy. Zřejmě sice tedy chápu, co tímto „výletem“ chtěl tvůrce vlastně vůbec sdělit, na druhu stranu, má mě jako upřímně opravdu bavit sledovat devadesát minut neustále totálně sjetýho, či vožralýho Matthew McConaugheyho, potácejícího se od hovna k hovnu a hrajícího navíc tak krajně antipatickou a opovrženíhodnou figurku? Ne, nemá a ani mě to nebavilo. Opakuji, ta jeho ústřední postava mě neskutečně srala, já tento typ lidí fakt nesnáším a můžou to být géniové jakéhokoliv oboru, ale fakt na ně nemám žaludek, ten jejich flegmatismus a přístup k životu mě ničí, prostě ne! Když si pak ještě k tomu vzpomenu na všechny ty hlubokomyslné výblitky, tu „úchvatnou“ poezii, tak bych fakt je někomu nejradši ukroutil palici. Navíc zápletka toho filmu je tak prázdná a bezvýznamná, že ani nevím, co na ní hodnotit. Kupodivu na mě ale překvapivě nezafungovala ani ta zhulenecká atmosféra, která sice vyzněla přesvědčivě, ale zároveň i nepůsobivě a neefektně. Za zcela nefunkční jinak musím považovat i pokusy o odlehčené momenty, vtipnost tu jednoduše neexistuje, nicméně abych jen nekritizoval, co mě bavilo, byla hudba! Ano, ta jediná mě oslovila, jinak je to ale vážně průser. Možná to měla být nějaká tvůrčí životní výpověď, možná to chtělo být prostě jen jiné, zvláštní, ojedinělé, k čemu to ale je, když to nemá čím diváka zaujmout a oslovit. Každopádně jistě věřím tomu, že rádoby intelektuálně založené publikum nad tím bude masturbovat a diskutovat dlouhé hodiny a jistě si k tomu neodepře ani nějaký ten šluk něčeho kvalitnějšího :-). Tak si to užijte! (02.12.2019)

Často dosti na hlavu, nicméně občas je to docela prdel sledovat věčně Matthewa, který si celý film něco dává. Rovněž jsou zde hodně výživná camea známých herců. Nejvíce mě dokázal pobavit Lawrence, jako kapitán lodě, která jezdí za obhlížet delfíny. To by si je ovšem nesměl splést se žraloky. Jamajského pilota představí Snoop dog slovy, že má na obouch očích zelený zákal, ale když je na sračky dopraví tě kam potřebuješ. Takže následná konverzace v kabině vypadá takto: -Když kouřím trávu, piju čaj z houbiček a k tomu si dám pár lajn bogotské koky... -Sakra, vole! -Mám šílené vize a ty vize mě vedou jako duchové přímou cestou k našemu cíli. - K cíli. -To bezpečně vím. Neseru se s tím. -A víš co? Je fuk, co jsi říkal. Ale znělo to zatraceně dobře. -Víš, že jsem z 98 % slepej? -To nemá chybu. ... sranda to občas je a veliká. 60% (06.09.2019)

Ačkoliv The Beach Bum aka Moondog žije výhradně z peněz svojí zazobaný manželky, protože z uhasínající slávy minulých umělecky plodných let nájem nezaplatíš, neschovává v sobě ani kousek snobství. Dalo by se říct, že ten film v sobě obsahuje takový drobný poselství, něco ve smyslu, že pařit se dá opravdu s každým nehledě na to, kolik má v peněžence. Moondog je vlastně takovej sjetej Jack z Titanicu, večer paří ze Snoopdogem na luxusní jachtě, ráno s bezďákama pod mostem a mezi tím se zabaví s kýmkoliv, kdo se namane po ruce. A ono se to dá vlastně aplikovat i trochu jinak, ne s každým se dá pařit, ale každý může posloužit Moondogovi jako kámoš na pařbu. Protože takhle nonstop můžou jet jen vyvolení jedinci. A jde o to, jestli to s ním chvilku vydržíte, protože na rozdíl od jinejch podobně laděnejch filmů, tady nepřichází vystřízlivění, morální poučení ani změna rytmu. Buď Moondoga a jeho explicitně vyřčenou životní filozofii přijmete anebo vás po delší době otráví, protože vlastně jen kupí průser za průserem a chová se jako retard. Jemu by to ale bylo jedno. Pokud na to přistoupíte, je to vlastně osvobozující pocit. Protože v normálním životě to vystřízlivění vždycky přijde. (12.05.2019)

Takový dospělejší “Harold and Kumar Goes to Miami and Meets Bohumil Stejskal”. Ležérně bohémský fuck-off společenským konvencím a miamskému glamouru, odehraný ve zhulenecké euforii, nepotřebující žánrové zápletky ani relistické základy. Humorem občas neftipně infantilní, s menšími ambicemi něco umělecky reflektovat (než jsme u Korineho zvyklí), ale non-stop v dobré náladě a v detailech určitě ikonický, v budoucnu nejspíš zrající jak dobré víno. Pro mě zůstane nejikoničtější scénou zhulená plavba z Key Westu do Miami na šupáckém, vtipně obrandovaném motorovém člunu! (08.04.2019)